Odejít, omezit, nebo nemít. Jak mladí lidé hledají udržitelnější vztah k sociálním sítím

Tři měsíce pauza. Striktní denní limity. Nebo rovnou smazaný účet. Sociální sítě sice v Česku používá 98 % mladých lidí, ne každý je ale ochotný přistoupit na pravidla nekonečného scrollování. Pět rozdílných zkušeností a závěry z nedávných výzkumů ukazují, jak se uživatelé snaží najít cestu ven z informačního zahlcení i strachu, že jim něco důležitého unikne. Smazat Instagram sice není univerzální lék, ale znovuzískání kontroly nad vlastním časem dokáže zásadně proměnit to, jak fungujeme v běžném životě.

Když pravidelná uživatelka Markéta Hrdinová vezme do ruky telefon, na obrazovce ji obvykle přivítá widget upozorňující na screen time. „Momentálně na instagramu trávím jednu max dvě hodiny, ale dřív to bylo víc. Mám na obrazovce widget, který mi hlásí screen time a překročení denního limitu,“ popisuje svou snahu udržet si přehled o čase stráveném v online prostoru.

Její situace ilustruje stav, ve kterém se nachází velká část mladých uživatelů. Aplikaci otevírají z celé řady důvodů a samotné scrollování nevnímají černobíle. „Je to ruleta mezi zabíjením času a odreagováním se,“ shrnuje Markéta. Zcela zrušit účet ale neplánuje. „Jak říkám snažím se to omezit, ale přijde mi, že úplné odinstalování není možnost, ale to jen kvůli kontaktu s kamarády.“

Nejde přitom o okrajové téma. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) používá v České republice sociální sítě necelých 5,3 milionu osob, což představuje 62 % obyvatel starších šestnácti let. Z dat navíc vyplývá, že pro generaci ve věku šestnáct až dvacet čtyři let je online přítomnost téměř univerzální, alespoň jednu platformu používá 98 % z nich.

Právě tato všudypřítomnost vysvětluje, proč je úplné opuštění platforem často složité. Jak přiznává Markéta, účet smazat neplánuje. „Jak říkám snažím se to omezit, ale přijde mi, že úplné odinstalování není možnost, ale to jen kvůli kontaktu s kamarády.“

Když poloviční řešení přestanou fungovat

Studentka Karolína Milošová si místo denních limitů našla rytmus založený na střídání extrémů. Přibližně na tři měsíce si Instagram maže a poté ho na týden znovu instaluje. Omezení pramenilo z pocitu informačního přetlaku. „Ztrácím na tom moc času, který mohu strávit jinak, líp. Fomo. Přesycený mozek informacemi. A časem jsem zjistila, co sítě dělají s mozkem a prostě to nepotřebuju,“ vysvětluje.

Zatímco Karolíně funguje cyklický návrat, Vašek Šilhavý po sérii kompromisů dospěl k trvalému odstranění aplikace. „K odinstalování instagramu mě vedl dlouhodobý pocit. Cítil jsem, že na něm trávím více času, než bych skutečně chtěl,“ popisuje. Zpočátku zkoušel smazat pouze aplikaci v telefonu a připojovat se přes webový prohlížeč. Když se toto řešení neosvědčilo, účet nadobro deaktivoval.

Subjektivní pocit, že nám aplikace berou klid, se rozhodli prozkoumat autoři nedávné rozsáhlé studie. Tobias Dienlin, David Šmahel a Amy Orbenová analyzovali 7,1 milionu záznamů od 191 672 uživatelů ze 182 zemí. Jejich data ukazují, že lidé v průměru skutečně vnímají vliv sociálních sítí na momentální well-being jako mírně negativní, tento pokles se ale pohyboval pouze okolo 2 % v porovnání s jejich běžnou náladou.

Výzkumníci zároveň poukazují na to, že jiné běžné denní činnosti, jako je poslech hudby nebo relaxace, mají na psychickou pohodu silnější pozitivní efekt. Zásadním zjištěním studie však je, že se vnímaný dopad sítí u jednotlivých uživatelů výrazně liší.

Zrcadlo vlastních nároků a perfekcionismu

Rozdílnost uživatelských zkušeností se projevuje nejen v množství času, ale především ve způsobu, jakým lidé sítě používají. Zatímco pro někoho je problémem pasivní konzumace obsahu, studentka Olha Somash aplikaci občas odstraňuje z opačného důvodu, je na ní sama příliš aktivní.

„Když mám nainstalovaný Instagram, často dochází k tomu, že se stávám příliš aktivní (jde o zveřejňování/šíření příběhů a příspěvků). Protože pro mě je vizuál nejdůležitější a protože jsem perfekcionista, trávím hodně času tím, abych si vybrala fotku a nějak ji odfiltrovala,“ přibližuje. Tlak na vlastní prezentaci a obava z toho, že své sledující zahltí, ji vedou k dočasným pauzám.

Podobné tendence k perfekcionismu vedly Michaelu Kryštofovou k tomu, že si účet nikdy nezaložila. Sociálním sítím se vyhýbala už od dospívání. „U sebe vím, že mám sklony k perfekcionismu a sebekritice, a právě proto jsem měla pocit, že by pro mě tenhle typ prostředí nebyl úplně bezpečný. Ne že bych se v něm nezvládla orientovat, ale spíš by mě zbytečně stahoval směrem, kterým se vydat nechci. Zkrátka nechci dlouhodobě trénovat přesně ten typ uvažování, ke kterému to prostředí přirozeně vede.“

Otázce, jak vizuální prostředí formuje vnímání sebe sama, se věnuje studie Niny Křížové, Nikol Kvardové a Hany Macháčkové. Zaměřila se na mladé ženy ve věku osmnáct až dvacet devět let a zkoumala vliv takzvaného Body Positivity obsahu na Instagramu. Výsledky naznačují, že samotné zobrazení ženských těl v příspěvcích automaticky nezvyšuje pocit sebeobjektifikace, tedy stavu, kdy člověk redukuje vnímání sebe sama na svůj fyzický vzhled. Roli podle výzkumnic hraje to, jaký má uživatelka k obsahu postoj. Ženy s negativním vztahem k tomuto hnutí hlásily vyšší míru sebeobjektifikace.

Tento závěr koresponduje s postřehem Michaely. „Spíš než že by Instagram něco zásadně vytvářel, mi přijde, že zesiluje to, co už v člověku je,“ poznamenává k fungování sociálních sítí. Totéž platí i o denní době, kdy se uživatelé připojují. Markéta Hrdinová například sleduje, že večerní scrollování mívá odlišný efekt než to denní. „Z nějakého důvodu mi přijde, že večer jsou reals víc depresivní, nebo jen obecně negativní. A řeším to jednoduše, jdu hrát hry nebo se obecně věnovat něčemu jinému.“

Strach z toho, že zůstaneme mimo dění

Pokud se člověk rozhodne svou přítomnost na sítích omezit, často naráží na strach z promeškání, známý pod zkratkou FOMO. S tímto jevem se na začátku své několikaměsíční pauzy potýkala i Karolína. Nejnáročnější pro ni bylo odpojení od lidí, na které měla kontakt pouze přes jedinou platformu.

Podobnou zkušenost zmiňuje i Vašek, který si účet zcela smazal. „Největší výzvou byly FOMO a snížená míra informovanosti. Po nějaké době jsem však zjistil, že mi nic nechybí a informací mám stejně, respektive mohu volit kdy a jak se k nim dostanu.“ Podle jeho slov mu nepřítomnost na platformě pomohla vytvořit přirozený filtr. „Pokud je něco, co mě zajímá, event nebo člověk, zeptám se, pokud mě něco nenapadne, pravděpodobně mě to tolik nezajímá.“ Omezení navíc proměnilo i to, kterých přátelství si váží. „Najednou pro mne začaly mít váhu ty vztahy, které fungují bez instagramu a nejsou založeny na posílání reelsek či příspěvků.“

Michaela, která sítě nemá trvale, bere určitou míru neinformovanosti jako nutný kompromis. „Je to spíš trade-off než ideální řešení. Na jednu stranu mám často pocit, že stojím trochu mimo dění. Na druhou stranu mi to dává jiný typ prostoru. Nejsem tak zahlcená cizími podněty, víc si vybírám, čemu věnuju pozornost, a věci kolem sebe spíš zažívám, než sleduju.“

Přelévání pozornosti a individuální hranice

Z výpovědí respondentů vyplývá, že odstranění aplikace nemusí automaticky znamenat méně času stráveného na internetu. Lidé si často najdou náhradu. Karolína začala ve chvílích čekání vyhledávat informace na různých fórech, což hodnotí jako smysluplnější využití času. Olha přesouvá pozornost na videoplatformy. „Například když jsem měsíc neměla Instagram, tak jsem volný čas trávila na YouTubu. Myslím si, že v naší době už není možné úplně se vzdát internetu, jedna aplikace/sociální síť bude nahrazovat jinou.“

Zatímco pro některé uživatele je řešením cyklický detox nebo trvalé smazání, jiní se přiklánějí k mírnějšímu přístupu. Olha upozorňuje, že změna návyků by neměla být nucená. „Pokud má člověk pocit, že tráví na sociálních sítích hodně času, ale přesto je dál používá, možná s tím zatím nemusí nic dělat. Teprve když skutečně pocítí únavu ze sociálních sítí, přestanou ho bavit a začne mu to vadit, dokáže si přirozeně udělat detox a bez problémů ho dodržet.“

Ať už se jedná o nastavování widgetů, dočasné pauzy nebo trvalou absenci v online světě, klíčovým prvkem zůstává vědomé rozhodování. Vztah k platformám nakonec neurčuje samotný algoritmus, ale způsob, jakým k němu jednotlivec přistupuje. „Možná největší rozdíl, který vnímám, je v tom, jestli člověk používá Instagram, nebo jestli Instagram používá jeho,” shrnuje Michaela.

Well-being na sociálních sítích

• Všímejte si svých pocitů. Sledujte, jak se mění vaše rozpoložení po zavření aplikace.
• Využijte časové limity.
• Rozlišujte mezi zvykem a účelem.
• Zvažte obsah před spaním.
• Upravte si sledovaný obsah.
• Vyzkoušejte pravidelné odpojení. Krátkodobý detox (v řádu dní či týdnů) pomáhá mnohým uživatelům oddělit vědomé používání od rutiny.