Past na srovnávání aneb proč věříme online pohádkám víc než vlastnímu životu

Ráno otevře Instagram, během cesty do školy TikTok, večer ještě několik hodin scrollování před spaním. Mezi videi o produktivitě, drahých dovolených a úspěšných vrstevnících vzniká nenápadný pocit, že ostatní žijí lépe, rychleji a úspěšněji. A že člověk sám nebezpečně stagnuje.

Sociální sítě se pro mladou generaci staly běžnou součástí každodenního života. Podle výzkumu Pew Research Center z roku 2025 si 45 % teenagerů myslí, že na sítích tráví příliš mnoho času, a přibližně 27 % přiznává, že se kvůli obsahu cítí hůř ohledně vlastního života. Nejde totiž jen o zábavu, ale o neustálý proces sociálního srovnávání, který se odehrává v pozadí každého příspěvku.

Deset hodin denně: Útěk před nudou

Magdalena o sobě otevřeně říká, že je „chronicky online.“ „Když jsem doma a nemám co na práci, dokážu na sociálních sítích prosedět celé hodiny. Myslím, že deset hodin denně na TikToku trávím na sto procent,“ popisuje. Digitální svět se pro ni stal lékem na prázdnotu. „Někdy z TikToku odejdu, protože mě začne nudit, ale za vteřinu jsem zpátky, protože se nudím i bez něj. Nebo si dám „pauzu” tak, že jdu scrollovat Reels.“

Právě tato neustálá přítomnost v online prostoru dříve u Magdaleny vyvolávala silné pocity méněcennosti. „Říkala jsem si: Jim je šestnáct a už jsou tak bohatí, a já jsem nedokázala vůbec nic, jsem úplně blbá.“ Nejvíce ji zasahoval obsah spojený s penězi a produktivitou. „Většinou je to taková ta večerní depka, ze které se člověk vyspí a ráno je mu to zase jedno,“ dodává.

Cizí byty vs. vlastní nejistota

Pocit, že ostatní zvládají život lépe, často souvisí s aktuálním rozpoložením. To potvrzuje i studentka Mariia. „Někdy se chci úplně uzavřít do sociální bubliny,“ říká. Nejsilnější emoce v ní vyvolávají příspěvky vrstevníků, kteří už dosáhli finanční stability nebo si kupují vlastní bydlení. „V takových chvílích cítím buď motivaci, nebo úplnou lhostejnost,“ vysvětluje.

Aneta, která na sítích tráví o víkendech i půl dne, sice pocit méněcennosti přímo nepociťuje, ale všímá si jiného dopadu: neschopnosti se soustředit. „Pořád se cítím frustrovaně. Nedokážu se posadit a udělat jeden úkol bez rozptylování pozornosti,“ popisuje. Přestože racionálně chápe, že obsah je často přehnaný, srovnávání se nevyhne: „Porovnávám se vlastně se všemi.“

Past na emoce: Co na to psychologie?

Sofiia Berezka, psycholožka z Kariérního a poradenského centra Masarykovy univerzity, vysvětluje, že náš mozek reaguje na sítě automaticky. „Člověk neporovnává celou realitu, ale svou každodennost – včetně únavy a selhání – s pečlivě vybranými momenty ostatních. Vzniká tak nerovný boj,“ říká odbornice.

Podle Berezky je nebezpečné zejména to, když se online ideál stane normou. „Změna nastává, když se zdravá motivace – „já to taky můžu zkusit” – změní v toxické porovnávání: „já nikdy nebudu dost dobrý.” To vede k úzkostem, syndromu podvodníka a ztrátě kontaktu s vlastními potřebami.“

Smíření s potravním řetězcem

Zajímavým obratem v příběhu Magdaleny je její postupné smíření. „Chytila jsem „zen.” Hlavní je pro mě teď prostě přežít a najít něco, co mě uživí,“ říká s dávkou syrového realismu. Pochopila, že úspěch na obrazovce má často kořeny buď v extrémní dřině, nebo v bohaté rodině. „Smířila jsem se se svým místem v tomhle potravním řetězci.“

I přes negativní emoce se mladí lidé sítí vzdát neplánují. Pro Magdalenu jsou sítě nezbytné pro udržení sociálních vazeb. „Vždyť se s lidmi bavím hlavně přes TikToky, posíláme si videa. Bez toho by ten kontakt prostě nebyl stejný.“

Právě v tom spočívá paradox moderní doby. Sociální sítě propojují naše světy, ale zároveň nás nutí pochybovat o tom, zda v nich stojíme dost pevně. Pocit, že „všichni to zvládají líp“ tak zůstává stínem, který dopadá na displeje chytrých telefonů každé ráno i večer.

I když tedy racionálně víme, že digitální vitrína není skutečný život, naše emoce na ni reagují s neúprosnou upřímostí. Klíčem k přežití v této době tak není sítě smazat, ale naučit se vnímat filtr dřív, než nám začne deformovat pohled na nás samotné.