Algoritmy a umělá inteligence obsazují sítě. Kritická a svobodná debata z internetu mizí
Domácí
Svoboda slova na internetu naráží na tvrdé mantinely. Dříve otevřený prostor dnes ovlivňuje hrozba zablokovaných účtů, všudypřítomné algoritmy a záplava textů od umělé inteligence. Recept na zachování vlastního názoru v době nekompromisních pravidel, úskalí digitální komunikace i atmosféru na univerzitních seminářích popisuje vyučující z Právnické fakulty Jan Hořeňovský.
Jan Hořeňovský
- Působiště: Odborný asistent na Právnické fakultě UK a ředitel Institutu H21.
- Specializace: Svoboda projevu, regulace sociálních sítí a právo v souvislosti s umělou inteligencí.
- Aktivity: Působí jako expert v iniciativě Síť k ochraně demokracie.
Dnes se na internetu často diskutuje o tom, že „bezpečí“ vítězí nad svobodou projevu. Bojí se podle vás mladí lidé vyjadřovat své názory na sociálních sítích?
Nemyslím si, že by problém spočíval přímo ve strachu vyjádřit názor. Jde spíše o to, že některé z těchto názorů mohou být na sociálních sítích zablokovány, smazány, nebo je jim algoritmicky snížena viditelnost. U mladých lidí, kteří často inklinují k extrémnější levici, navíc hrozí, že jejich vyjádření mohou být dokonce trestně postižitelná. Právě to vnímám jako základní problém.
Jak to vidíte u studentů s takzvanou „cancel culture“ (kulturou rušení)? Vyhýbají se kvůli ní raději zveřejňování vlastních názorů?
Když mluvíme o ‚cancel culture‘, většinou se to týká někoho, kdo už má určité postavení a koho lze, dalo by se říct, pomyslně zničit. Pokud ale obyčejný student napíše něco na internet a strhne se pod jeho komentářem lavina kritiky, musí zkrátka čelit následkům svého vyjádření. V Česku má sice každý svobodu projevu, ale vždy záleží na tom, co konkrétně daný člověk napíše. Pokud to překročí hranice trestního práva, je to postižitelné. Samotné společenské odsouzení pak závisí na soudu publika, tedy na jeho sledujících a odběratelích.
Co je to ‚Cancel culture‘?
Takzvaná kultura rušení (nebo vymazání) je moderní fenomén, při kterém je jednotlivec (často veřejně známá osobnost) vytlačen ze sociálních kruhů, profesního života nebo online prostoru. Děje se tak na základě jeho kontroverzního chování, výroků nebo názorů, které dav na sociálních sítích odsoudí.
Hranice a pravidla sociálních sítí
V čem tedy spočívá největší hrozba tohoto omezování projevu?
Nejzásadnější hrozba spočívá v samotném fungování sociálních platforem. Jsou řízeny algoritmy a moderují obsah podle toho, co samy vyhodnotí jako citlivá témata. Někdy to přitom mohou být věci, o kterých by veřejnost měla být informována, ale přesto jsou algoritmicky potlačeny.
Jaké reálné sankce hrozí lidem za nevhodný obsah na sítích? Lze takové chování řešit i právní cestou?
Pokud jde pouze o porušení podmínek platformy, hrozí vám smazání účtu, což už samo o sobě může pro někoho představovat velký problém. Pokud však například policie vyhodnotí, že se jedná o trestný čin, hrozí i trestní stíhání.
Proměna kritické debaty
Ztrácíme jako společnost schopnost vést o běžných věcech kritickou debatu?
Asi ano. Na druhou stranu, platformy, kde se dnes odehrává většina debat, k tomu ani nejsou uzpůsobeny. Jsou to v podstatě gladiátorské arény fungující na principu přetlačování. Nejsou stavěné na to, aby se v nich dalo něco seriózně řešit. Problém spočívá v tom, že si to často neuvědomujeme a ty důležité diskuse přesouváme právě tam, ačkoli k tomu nejsou vhodné. Možná by bylo lepší na takových místech o složitých věcech vůbec nediskutovat a nechat tam prostor jen pro „memečka“ a obrázky koček.
Přenesla se tato opatrnost ze sociálních sítí i do reálného světa? Vnímáte jako vyučující, že by měli studenti strach otevírat citlivější témata přímo na akademické půdě?
Myslím, že k tomu může docházet na špatně vedených seminářích. Na těch dobře vedených by se to dít nemělo a podle svých zkušeností to většinou ani nevnímám. Ze svého pohledu vyučujícího na Právnické fakultě cítím, že diskuse jsou poměrně otevřené. Je ale pravda, že i tam platí určitá omezení a některá citlivější témata se probírají jen v omezené míře nebo s větší opatrností.
Co byste poradil studentům, kteří si chtějí zachovat vlastní názor a nenechat se na sociálních sítích umlčet?
Především by u toho měli přemýšlet a udržet si určitou úroveň komunikace. Tím se vyhnou zbytečným problémům. Někdy je to ale těžké – když chcete sdílet smysluplné informace, nevyhnutelně narazíte na to, jak fungují algoritmy a platformy. Pokud naopak chcete vytvářet jen nesmyslný nebo komický obsah, máte volné pole působnosti. Záleží zkrátka na tom, jestli chcete něco opravdu sdělit, nebo se jen bavit. Ta první možnost zkrátka naráží na bariéry nastavení platforem.
Vliv umělé inteligence
Jakou roli v tom celém podle vás sehraje umělá inteligence? Zhorší kvalitu veřejné debaty to, že si lidé nechají příspěvky generovat nástroji AI?
Umělá inteligence vede k obrovské nadprodukci obsahu. Dnes může AI psát příspěvky, jiná AI k nim dokáže psát komentáře a další AI k tomu vytvoří obrázky. Veřejný prostor se tak může proměnit v místo, kde spolu komunikují roboti a lidé fungují jen jako zprostředkovatelé, kteří ten obsah přesouvají. Z tohoto pohledu to nepovažuji za optimální způsob, jak vést veřejnou diskusi.