Krátký film v hlavní roli na filmovém festivalu BRNO16

Brno - Letos proběhl 66. ročník Mezinárodního festivalu krátkých filmů BRNO16, který se konal od 1. do 5. října 2025 v Kině Art. Festival každoročně uvádí širokou škálu krátkometrážních filmů – od studentských po profesionální. Letos bylo do soutěžní sekce zařazeno 45 snímků, z toho 14 českých a slovenských. Mimo soutěž se promítalo dalších 20 filmů, z nichž dva byly uvedeny ještě před oficiálním zahájením.

Člověk může do Kina Art přijít ze dvou stran. Od Cihlářské, kde je hlavní vchod a posezení, nebo zadním vchodem od Botanické. Já přišel zadním vchodem. Jsem tu prvně, koukám na plánek u vchodu a vyrážím do velkého sálu na promítání ČS16II (Československá16).

Ukazuji vstupenku u vchodu do velkého sálu, načež mě uvaděč vpouští dovnitř. Při čekání na zahájení promítání sleduji, jak do sálu přicházejí lidé. Nakonec se ale místnost zaplní jen ze čtvrtiny. Po krátkém uvítacím proslovu sál naprosto utichne. Je doslova slyšet každý pohyb, každé upravení člověka na sedačce, každé zašustění oděvu. Toto ticho naruší nově příchozí osoba. A promítání začíná. Po pár minutách doráží ještě další skupinky, které působí trochu rušivým dojmem. Zřejmě si chtěli doposlechnout přednášku o čarodějnicích a jejich zobrazení v němém filmu, která probíhala v Café Art.

První jsme viděli Zimní monology, snímek o nostalgickém vzpomínání dědy k vnučce, vykreslení potřeby lidského kontaktu a osamoceného života v pozdním věku. Následoval šestiminutový film 59 vteřin, a pak o něco delší snímek Melancholie vnějších mezí. Její autorka zvolila pohled z první osoby, aby divák mohl vstoupit do příběhu stejně jako do Bolfových obrazů, jak zaznělo během následné diskuse.

Posledním filmem z tohoto bloku byla Zpověď. Tento bez minuty půlhodinový dokumentární film o studu a odvaze vyrovnat se traumatu je vyprávěný z pohledu autorky Rebeky. Ve filmu se po letech vrací ke zraňující zkušenosti a vypráví ji jako osobní filmovou zpověď. Konec filmu je natočen za pomoci tajného nahrávání, ve kterém je zachycena autorka jdoucí na zpověď ke knězi. Se svým traumatem jej konfrontuje a doufá, že jí kněz pomůže se s ním vyrovnat.

Po skončení tohoto silného příběhu dávají organizátoři prostor pro dotazy ke všem vysílaným filmům. Ne všichni autoři jsou však přítomní, a moc dotazů tak nezazní. A jelikož mezi diváky nejsou jen Češi a Slováci, tak je v sálu i překladatelka, která všechno z češtiny velmi volně interpretováno do angličtiny. Po chvíli Q&A končí a odcházíme ze sálu.

Já se vydávám na obhlídku Kina Art. Není velké, a tak jsem za chvíli hotov. U hlavního vchodu je pokladna a naproti záchody. Následuje velký sál a kavárna Café Art, za kavárnou se nachází ještě malý sál.

Při čekání na další promítání usedám v kavárně, dávám si zelený čaj a užívám si pohodovou atmosféru, která naplňuje prostor. Konverzace o životě i filmech jsou přerušované hudbou z kavárny a naopak. Když skončí promítání ve velkém i malém sále, kavárna se naprosto zaplní. Ale ne nadlouho. Je totiž čas na další snímek.

Jdu k malému sálu, zapomínám si připravit vstupenku a rychle se jí snažím otevřít v mobilu. První je vidět vstupenka do velkého sálu, a než ukážu tu do malého, je mi řečeno, že můžu jít. Usedám v předposlední řadě. Sál je opravdu malý, oproti kavárně poloviční.

Promítání začíná Venuší z retrogradu, snímkem, který zachycuje složité soužití s alkoholickou matkou z pohledu dvou sester. Poté následoval snímek Hun Tun o osobní zkušenosti s nespavostí předanou pomocí taoistického mýtu o králi chaosu. Nemluvte teď na mě prosím! pojednával o odosobnění se z reality. A předposlední film And You Know What Comes Next byl o estrádě trojice seniorek, z nichž se jedna nechá ovlivňovat videi z TikToku.

Zlatým hřebem tohoto promítání je animovaný film Free the Chickens. Snímek představuje katastrofálně nepodařenou záchranu slepic, která je nabitá satirou na současný eko aktivismus. Autorem tohoto snímku je Matúš Vizár.

„Snímek na mě zapůsobil velmi dobře. Překvapilo mě, jak se celý děj vyvinul, hlavně plot twist s biofarmou zaštítěnou korporátem. Celkově se mi líbilo satiricky-kritické zpracování celého tématu moderního eko aktivismu a jeho možných stinných stránek, stejně jako otázka morálního nastavení jedince,“ okomentovala snímek studentka filmu a audiovizuální kultury Michaela Hlavičková. Zároveň podle ní určitě nepůsobil jakkoliv anti vegan nebo protiaktivistickým dojmem, ale spíš se snažil poukázat na sílu jednotlivce, která v porovnání s korporátem není dostatečná.

„Film může působit na některé lidi i tak, že jde proti těm aktivistům, kteří jdou až na dřeň, poškozují majetek a kradou slepice,” popisuje autor Matúš Vizár, což jej mrzí. Ve skutečnosti si to nemyslí. A není to ani to, co chtěl filmem divákům předat. „Tito aktivisti jsou potřební a kéž by jich bylo více. Když se děje nějaké strašné zlo, tak je vždy nejprimárnější někoho zachránit,“ dodává.

Matúš Vizár už má za sebou jeden mezinárodně úspěšný animovaný film Pandy. Současný snímek i Pandy mají na ČSFD momentálně hodnocení nad 80 %. Dle jeho slov na Free the Chickens pracoval tým 10 hlavních animátorů, který byl podpořen dalšími lidmi. Rozpočet tohoto snímku vyšel na více než 100 000 dolarů (více než 2 mil. korun).

Free the Chickens byl zároveň jedním ze čtyř vítězných filmů tohoto festivalu. Kromě něj se ve vítězné čtyřce umístil rakouský snímek Between the Lines, Zpověď a nizozemsko-belgický Barlebas.