Škrty v živé kultuře: Nezávislým institucím chybí stabilita i dlouhodobé granty

Brno - Rozpočtové provizorium na začátku roku a snížený rozpočet dopadají na fungování nezávislých kulturních institucí. Brněnská divadla i servisní organizace čelí nejistotě, upravují programy a upozorňují na chybějící systém víceletého financování, který by zajistil dlouhodobější kontinuitu provozu.

V českém kulturním sektoru se z pohledu financování na začátku roku zastavil čas. Důvodem bylo rozpočtové provizorium, do kterého stát vstoupil kvůli nevčasnému schválení státního rozpočtu pro tento rok. Během tohoto období, kdy měl kulturní resort každý měsíc k dispozici jenom dvanáctinu loňského rozpočtu, dopadla situace na financování většiny kulturních subjektů. Brněnská nezávislá divadla, která žijí z grantů, musela kvůli nejistotám rušit představení. Letošní rok ale podle nich jenom lépe odhaluje systém financování kultury, který není nastavený na dlouhodobý provoz.

S tím, že peníze přijdou pozdě, se počítá

To, že peníze přijdou později než v lednu, není pro nezávislé divadelní instituce nic nového. Se změnami vedení ministerstev podle předsedy brněnských nezávislých divadel Patrika Bouška docházelo k prodlevám už v minulosti. Takto dlouhou prodlevu mezi tím, kdy instituce podá žádost o grant, a zjištěním, kolik peněz ve výsledku dostane, nicméně nepamatuje. Výše grantů ministerstvo oznámilo až na začátku dubna.

V celém sektoru pak podle Bouška chybí desítky milionů. Rozpočet Ministerstva kultury, snížený oproti loňskému roku přibližně o pětinu, letos činí přibližně sedmnáct a půl miliardy korun. Méně peněz pro celý resort potom dopadá na výši grantů, které kulturní instituce pobírají. Podpora takzvané živé kultury tak je letos oproti loňsku nižší o 336 milionů korun.

Jak samotný úřad tento propad odůvodňuje a zda chystá kroky k podpoře zasažených institucí, není v tuto chvíli zřejmé. Redakce se s dotazy na dopady škrtů obrátila na tiskové oddělení Ministerstva kultury již minulé úterý, resort však do uzávěrky neodpověděl a bez odezvy zůstaly i opakované telefonické pokusy o spojení s jeho mluvčími.

Fixní náklady nejde skokově snížit

O konkrétních dopadech jak výše, tak nejistoty financování hovořili zástupci kulturního centra CO.LABS. Jako servisní instituce pro další nezávislé subjekty CO.LABS není jen producentem vlastního programu, ale zajišťuje i infrastrukturu, která musí fungovat nepřetržitě a nesmí omezit chod ostatních subjektů. Fixní náklady na elektřinu, vodu nebo plyn totiž není možné skokově snížit.

„V praxi to znamenalo, že jsme byli nuceni pracovat s výrazně opatrnější dramaturgií, často jsme program skládali jen z interních finančních zdrojů, nebo ve spolupráci s dlouhodobým partnerstvem a rezidentstvem. Odkládalo se potvrzení některých projektů nebo rezidencí nebo se nastavoval nízkonákladový režim,“ uvedla členka správní rady CO.LABSu Simona Augustýn.

Jak se platí nezávislé divadlo?

Kontinuitu jako jeden z problémů současného financování nezávislých divadel zmiňuje i Boušek. Instituce se často spoléhají na vícero zdrojů. V případě brněnských divadel jde například o granty, které vypisuje přímo město Brno, nebo Jihomoravský kraj. Většina takových výzev se vypisuje na rok dopředu. Subjekt musí podat žádost, kterou následně zhodnotí komise. Obvykle potom dostane méně než půlku prostředků, o které žádá.

Instituce jsou na takový systém zvyklé. To, co divadlům podle Bouška chybí, jsou granty, které by zajistily financování na více let dopředu, například po vzoru výtvarného sektoru, kde takové granty ministerstvo vypisuje. Shoduje se s ním i Simona Augustýn. Systém, ve kterém je potřeba každý rok znovu žádat o grant, nutí nezávislé instituce fungovat v nepředvídatelnosti a permanentním provizoriu.

„Tato nestabilita se reálně propisuje do pracovních podmínek umělecstva a kulturních pracovníků – opožděné platby, nejistota, tlak na to být flexibilní a měnit neustále svoje časové kapacity nebo svoje priority. Cítíme, že se tím i mění chování tvůrcovstva – roste neochota vstupovat do dlouhodobějších projektů, část lidí zvažuje odchod mimo nezávislý sektor. Fokus se přesouvá na mezinárodní projekty, které ale často nejsou vhodné pro menší subjekty,“ řekla Augustýn.

Zároveň upozorňuje na nesoulad mezi typem podpory a potřebami institucí. Podle ní je systém nastaven na projektové fungování, které ale není vhodné pro servisní instituce, protože většina takové podpory směruje do času a prostoru pro tvůrcovstvo, a ne do finální prezentace před diváctvem.

Současná praxe a přetrvávající provizorium v nezávislém sektoru tak kontrastují s oficiálními deklaracemi. Ministerstvo kultury totiž dříve pod vedením ministra Oty Klempíře deklarovalo, že chce stabilitu v kulturním sektoru ponechat a zajistit podmínky pro jeho plynulé fungování.