Mezi lidmi a bez filtrů. Příběh rappera, který přijal svůj cringe

Brno - V sále brněnského Kabinetu Múz je nedýchatelno, ale energie v davu pulzuje. Rapper Cringe Prince sundává tričko a vrhá se z pódia přímo mezi své fanoušky. Uzavírá ho kruh desítek těl, všichni se pohybují do rytmu a řvou na interpreta jeho vlastní texty. Hranice mezi hudebníkem a davem dnes mizí.

Koncert v Kabinetu je intenzivní a syrový, přesně takový, jaký má být. Cringe Prince není typ rappera, který by si držel odstup. „Tady je vyj*b*ný vedro a ty to nevidíš, protože se nehejbeš,“ řve do davu. Jakmile ale dozní poslední tón, maska lyrického gangstera se mění v přemýšlivého Jakuba, který potřebuje vyvětrat hlavu. Po koncertě ten samý člověk kráčí s klidem po nočním Brně. Procházka městem se stává kulisou pro příběh o hledání autenticity v době, kdy je všechno na sílu.

Křik u rodinných kláves

Cesta k hudbě u Cringe Prince začala doma v Ústí nad Labem, v obýváku plném nástrojů, které táta půjčoval z divadla. Nebylo to žádné konzervatorní cvičení. „Začalo to tím, že jsem si doma hrál na klávesy a do toho si něco prozpěvoval nebo křičel. Většinou spíš křičel, protože za mnou chodila máma a říkala, ať toho nechám,“ vzpomíná na své začátky.

Zatímco doma zněl hluk, u staršího bratra v pokoji objevoval svět rapu. Soundtrack z Need for Speed a logo legendárního Wu-Tang Clanu na zdi se staly základními kameny jeho estetiky. Právě tam pochopil, že hudba může být špinavá a upřímná.

Ačkoliv se dnes na scéně pohybuje sebevědomě, své občanské jméno Jakub Kadeřábek před veřejností dlouho tajil. „Já jsem měl jako malý problém s Ř, takže jsem se za jméno vždycky trošku styděl, protože jsem ho nedokázal správně vyslovit,“ přiznává s upřímností.

Útěk z ústecké klece

Než se Cringe Prince stal pevnou součástí pražské alternativní scény, prošel si drsnou realitou severočeského gastra. Barman, číšník nebo barista, profese, které ho sice naučily jednat s lidmi, ale zároveň ho psychicky vyčerpávaly. „Měl jsem docela špatné období, nedával jsem ty lidi kolem sebe. Potřeboval jsem se distancovat, od těch které nemám rád, ale i těch, které mám,“ říká. Odchod do Prahy nebyl plánovaným útokem na hitparády, ale spíš pudem sebezáchovy.

Začal v provizorních podmínkách. První tracky nahrával do programu Audacity na mikrofon od sluchátek. „Mělo to šílenou latenci, vždycky jsem něco nahrál a pak si to musel posunout zpátky. Při nahrávání jsem se neslyšel,“ popisuje technické začátky.

Dnes našel útočiště v uměleckém centru Petrohradská kolektiv. Jeho studio tam není jen pracovní prostor. „Nemáme to zařízené profesionálně. Máme to zařízené tak, aby nám tam bylo dobře,“ popisuje atmosféru ve studiu. Nechybí ani gauč na šlofíka a terč s šipkami.

Proč zrovna cringe?

Pseudonym Cringe Prince není náhoda ani ironický vtip. Je to výsledek procesu přijetí sebe sama. Jakub se potýkal s pocitem, že nikam nezapadá, že je divný nebo společensky neohrabaný. „Cítil jsem se cringe kvůli spoustě věcí, které na sobě nemám rád. Tak jsem si řekl, že ten cringe přijmu. Že se stanu tím princem a budu na něj pyšný,“ vysvětluje.

Tento přístup se propisuje i do jeho tvorby. Je schopen vydat dvě EP v jeden den, každé v úplně jiné náladě. Jedno temné a úzkostné, druhé absurdní a hravé. „Přišlo mi vtipné vypustit je takhle najednou,“ krčí rameny. Definuje tím svou celou uměleckou filozofii. Dělat věci tak, jak je cítí, bez ohledu na to, co říká manuál na úspěšnou kariéru. Jeho největším idolem v této autenticitě je Tyler, the Creator. Obdivuje to, jak si americký rapper dokáže v komerčním světě hudby udržet integritu a konzistentní zvuk.

Freestyle jako žonglování s motorovkami

Pro Jakuba je klíčový moment tady a teď. Své freestyly přirovnává k žonglování s motorovkami. „Někdy se to zasekne, spadne mi ta motorovka na nohu,“ popisuje. Když se do freestylu zamotá tak, že je to „úplně totálně blbý“, začne se tomu prostě smát.

Naživo nejraději hraje track Ústa do O. Bývá to poslední věc, kterou na koncertě hraje. Proto do tracku Jakub dává veškerý zbytek energie. „Mám pocit, že už je všechno vyřešený, už nemám co ztratit, tak se do toho opřu,“ popisuje finále svých shows.

Budoucnost bez kompromisů

Ačkoliv cítí tlak fanoušků a očekávání, odmítá dělat kompromisy. Chystá nové album, o kterém říká, že bude temné, špinavé a niterné. „Snažím se dávat lidem věci, co nechtějí slyšet. Nebudou to veselý písničky,“ varuje rapper.

I když se dnes považuje za chodící konflikt a neustále pochybuje o tom, s kým spolupracovat a komu říct ne, v jednom má jasno. Nechce už před sebou utíkat. Chce se naučit šetřit energii a slibovat věci jen tehdy, když v nich vidí smysl. Cringe Prince už totiž nepotřebuje křičet, aby ho bylo slyšet. Stačí, když zůstane věrný svému vnitřnímu trapnu, které se ukázalo být jeho největší silou.