Komentář: Skleničky v menze jsou minulostí. Přivítejte kelímky

V menzách Masarykovy univerzity v Brně si studenti od začátku jarního semestru mohou načepovat pití pouze do jednorázových kelímků. Na to, že tradiční skleničky nahradily kelímky, upozornila studentka Fakulty sociálních studií Terézia Lazarová na univerzitním fóru. „Jsem jediná, kterou štve, že se v menze dennodenně zbytečně vyhodí desítky, pokud ne stovky, kelímků?“ uvedla. Podle Komise pro stravovací politiku Masarykovy univerzity za změnou stojí to, že jednorázové kelímky jsou levnější a šetrnější k životnímu prostředí. Je tomu ale tak?

V prezentaci k jednání komise pro stravovací politiku z 10. prosince loňského roku je slide věnovaný srovnání nákladů. Jedna sklenička podle dat vyjde po započítání práce, energie a dalších nákladů na necelých pět korun. Kelímek potom přibližně na jednu korunu. Pro dlouhodobě ztrátový provoz menzy, kvůli kterému se od jarního semestru přestaly k hlavnímu jídlu podávat polévky, se tak na první pohled jedná o úsporu.

Greenwashing z pera Správy kolejí a menz

Nic proti tomu, problém nastává ve chvíli, kdy je tato změna zařazena v udržitelných opatřeních vedle snížení plýtvání jídlem a omezení tisku papírových účtenek. Tvrzení, že jednorázové kelímky mají v provozu nižší ekologickou stopu a méně zatěžují odpadový systém, vyznívá celkem neintuitivně. Každá běžná sklenička je přece z povahy skla plně recyklovatelná, a to i potom, co se rozbije. Otázkou rovněž zůstává, co se stalo se skleničkami, které už v menze byly.

Na jádro kritiky naráží výzkumník z Katedry environmentálních studií Zbyněk Ulčák. „V prezentaci mi chybí údaj, k čemu je vztaženo porovnání nákladů na sklenici a kelímek - na kus či jeden oběh? Úplně chybí údaj o ceně sklenice, v tabulce uvedená čísla lze číst i tak, že již pět kelímků je dražších než jedna sklenice,“ uvedl.

Prezentace dále vyzdvihuje, že kelímek se nemusí umývat, a tak při jeho použití nedochází ke spotřebě vody. Po sešlápnutí v koši zabírá minimum místa a navíc je plně kompostovatelný. Na srovnání udržitelnosti kelímku a skleničky jsme se rovněž ptali Zbyňka Ulčáka. „Argumentovat kompostovatelností kelímku považuji za manipulaci. Smysl by tento argument měl pouze tehdy, pokud by byl zajištěn důsledný separovaný sběr použitých kelímků přímo v menze a jejich následné zkompostování. Pokud se toto neděje, pak je úplně jedno, že je kelímek kompostovatelný,“ uvedl Ulčák.

Čím vícekrát se sklenička použije, tím méně emisně náročná je

Absurditu prezentace navíc podtrhují analýzy životního cyklu (LCA). Když na jaře předloňského roku vydalo Společné výzkumné středisko Evropské komise (JRC) rozsáhlou studii srovnávající jednorázové a omyvatelné obaly pro restaurace, výsledky hovořily jasně ve prospěch omyvatelného nádobí. V ekologii i ekonomice funguje takzvaný bod zlomu. Zpočátku sice jednorázový kelímek šetří energii potřebnou k výrobě a mytí skla, ale jakmile si z omyvatelné skleničky načepuje pití větší množství studentů, sklenička začíná vyhrávat.

Zatímco stopa kelímků s každým dalším vydaným obědem strmě stoupá, původní skleničky by už dávno smazaly svůj emisní dluh. Podle Evropské referenční databáze životního cyklu (ELCD) se při umytí jedné skleničky v myčce vyprodukuje ekvivalent přibližně dvou gramů CO₂, náklady na výrobu jednoho kelímku jsou potom přibližně osm gramů CO₂. Vzhledem k tomu, že menza skleničky už používala, nemusela by ani masově pořizovat nové, a tak započítávat jejich uhlíkovou stopu vzniklou při výrobě.

Od instituce, jakou je Masarykova univerzita, bychom měli očekávat rozhodnutí podložená skutečnými daty a kritickým myšlením. Místo toho jsme v menzách svědky greenwashingu, kde se snaha o zalepení finančních děr maskuje za ekologickou šetrnost.