Každý je strůjcem svého štěstí, říká mladý romský kameraman z Brna

Jednadvacetiletý režisér a kameraman Daniel Knopp z Brna se jako Rom v české společnosti necítí jinak než ostatní. Jeho postoj se tak liší od postoje zástupců starší generace, kteří ve středu večer v Institutu Paměti národa v Brně diskutovali o postavení Romů a Sintů u nás.

Danieli, jak se cítíte jako Rom v české společnosti?

Já osobně se momentálně v české společnosti necítím nijak jinak než ostatní. Dřív mi přišlo, že mě ostatní vnímají špatně. Nebo minimálně ne tak, jak bych si přál. To mě hodně popohnalo v tom, se o sebe dost starat, vypadat normálně, nosit hezké oblečení, vydělávat více peněz. Kdyby to tak nebylo, možná jsem dneska někdo úplně jiný.

Ale řekl bych, že mí blízcí kamarádi mě jako Roma neberou. Když se porovnám s tím, co se asi většinové společnosti vybaví pod pojmem „Rom“, tak se tak taky nevnímám. Snažil jsem se zkrátka odlišit.

Setkal jste se někdy s etnicky motivovanou šikanou?

S šikanou jsem se setkával hlavně když jsem byl mladší. Děti jsou v tomhle strašně zákeřné. Samozřejmě se potkávám s nějakou formou rasismu i teď v pozdějším věku, ale nad tím už jen mávám rukou.

V čem konkrétně šikana spočívala?

Měl jsem jeden čas problém si najít i brigádu, hlavně když jsem přišel někam prvně osobně a neřešil to přes zprávy nebo telefonicky. Většinou mě hned odmítli. Když tam šel chvíli po mě kamarád, který jim řekl to samé, co já, ale nebyl Rom, tak mu tu příležitost dali. To mi přišlo úsměvné.

Myslíte si, že vás to nějak ovlivnilo?

Měl jsem přítelkyni, která měla rodiče urputné rasisty. Nechtěli mě ani poznat. A té holčině kvůli tomu dělali ze života doslova peklo. Málem ji kvůli tomu, že se mnou chodila, vyhodili z domu, a celkově se k ní začali chovat jakkoli, jenom ne jako rodiče. A tohle mě strašně bolelo. Kdybych si to „odskákal” jenom já, tak bych to ještě nějak bral. Ale že kvůli mně někdo někoho trápí, ještě k tomu blízkou osobu, to už na mě bylo moc. A od té doby asi nějaké menší komplexy a strach mám.

Máte pocit, že je pro Romy těžší se prosadit?

Těžko říct, jestli mají Romové těžší se prosadit. Jsem za to, že každý je strůjcem svého štěstí. Já jsem teď tam, kde jsem chtěl dřív být. A když to zvládnu já, tak to zvládne každý jiný. Ale jestli jsem tu cestu měl těžší než ostatní, to nedokážu říct.

A kde teď jste?

Momentálně se živím natáčením, nejčastěji jsem v pozici režiséra nebo kameramana. Točím víceméně cokoli – různé akce, plesy, svatby, hudební videoklipy i reklamy. Do toho ve volném čase chodím na brigádu, kde pracuji jako obsluha za barem ve vinárně. Za mě nejdůležitější věc, na které aktuálně pracuju, je můj rozjíždějící se projekt s názvem Rappertoar, kde točíme dokumentární portréty o známých českých a slovenských rapperech.