My si nic nepřipomínáme, žijeme v tom celý život, říkají Romové o svém postavení

Brno - Pamětníci a dokumentaristé ve středu večer diskutovali s veřejností o proměnách postavení Romů a Sintů v české společnosti v posledních osmdesáti letech. V Institutu Paměti národa Brno tvůrci Helena Kaftanová a Jan Blažek promítali dokument „R“ jako Romové, který publiku představil příběhy z koncentračních táborů, životy romské komunity po válce nebo nucenou sterilizaci žen během komunistického režimu u nás. Debaty se zúčastnili i pamětníci Antonín Lagryn a Rudolf Murka.

Na středeční debatě o postavení Romů u nás pamětníci a dokumetnaristé veřejosti představili příběhy Romů a Sintů od deportace do koncentračních táborů i odchod současných členů komunity do zahraničí.

„Je důležité si nejen romský holokaust stále připomínat, protože problémy v postavení Romů u nás se vrací a většina těch z minulosti není dodnes vyřešená,“řekla na úvod debaty dokumentaristka Paměti národa Helena Kaftanová. K tomu jeden z přítomných pamětníků Rudolf Murka dodal, že Romové si nic nepřipomínají, ale v problémech z minulosti žijí celý život.

Pamětníci v dokumentu vyprávěli příběhy svých příbuzných, kteří byli během druhé světové války deportovaní do koncentračních táborů v Osvětimi, Letech u Písku nebo v Hodonínku. „V koncentračních táborech u nás bylo lidem hůř. Vemte si, že na ně lidi křičeli v jejich jazyce. Ty hrůzy jim dělali Češi jako oni,“ vzpomínal na život své matky a otce Murka. První transport Romů a Sintů si v úterý 7. března, přesně osmdesát let poté, připomněli v Muzeu romské kultury v Brně.

Po válce se Romové vrátili do Československa, jejich majetek byl ale rozebrán. „Najednou se z nich stali bezdomovci. Ani fotky jejich blízkých jim nezbyly. Proto třeba dodnes nevím, jak vypadal můj děda,“ uvedl Murka.

V šedesátých letech bylo Romům zamezeno kočovat. „Byl to zásah do našeho života a svobody, nebyli jsme zvyklí žít v domech,“ konstatoval druhý pamětník Antonín Lagryn. Ani v době komunistického režimu se postavení Romů v naší společnosti nezlepšilo. Během druhé poloviny dvacátého století docházelo k nedobrovolné sterilizaci. Nemožnost otěhotnět se dotkla několika tisíc romských žen.

Od roku 2000 odešlo mnoho Romů do zahraničí, převážně do Kanady, Velké Británie a Irska. Podle Murky je to tím, jak je nastavená nejenom společnost, ale taky politický systém. Ve zmíněných zemích mají podle Kaftanové Romové větší příležitost pro začlenění, získání práce nebo vzdělání. Příkladem může být Petr Torák, jeden z aktérů dokumentu, český honorární konzul v Británii a bývalý policista, který od královny Alžběty II. obdržel za své služby romské komunitě Řád britského impéria.

Ani dnes nemají pamětníci pocit, že by se jejich postavení změnilo k lepšímu. Podle Lagryna žijí Romové a Sintové mezi nepřáteli a jsou obklopeni nenávistí.

„Mám pocit, že problémy v začlenění Romů do naší společnosti jsou tvořeny hlavně tím, že jejich kulturu dostatečně neznáme. Proto jsem ráda, že je možnost navštěvovat různé akce, které jejich životy lépe přiblíží,“ řekla jedna z návštěvnic debaty Tereza Šimíčková.