Airbagy jsou pokladem udržitelné módy, říká autorka projektu Airbō

Brno - Udržitelnost v posledních letech roste na popularitě. Důležitost problematiky začali vnímat i výrobci, kteří se snaží nalézat materiály s menšími environmentálními dopady. Každý rok skončí na českých vrakovištích přes 140 tisíc aut, čehož využívá český projekt Airbō. „Ve výsledku je to enormní množství materiálu, který nikdo nevyužívá a končí ve spalovnách,“ popisuje jedna z dvojice zakladatelek projektu Pavla Podsedníková.

Proč zrovna airbagy?

Zjistily jsme, že speciální druh nylonu využívaný na airbagy je naprosto úžasný. Na jednu stranu je velmi technický, na druhou krásně vypadá, má hedvábný lesk. Není jednoduché ho ušpinit, a pokud se tak stane, lze jej jednoduše vyprat. Taky je odolný vůči ohni nebo proříznutí. Díky původnímu určení pro ochranu při nárazu vydrží klidně 20 let, nijak nedegraduje. Navíc jsme se spoluzakladatelkou Markétou Šohajovou vymýšlely projekt, při kterém bychom mohly upcyklovat nějaký nevyužitý materiál, kterého by bylo fakt hodně a mohly bychom ho lokálně získávat.

Upcyklace

Upcyklace je proces, při kterém se opětovně využívají odpadové materiály. V dnešní době se tak snaží vymezit proti nadměrnému konzumu spotřebitelů. Oproti recyklaci se upcyklace liší zachováním původního materiálu a co nejméně se do něj zasahuje. Zatímco při recyklaci se materiály různě formují a vytváří se tak nové.

Co vás vedlo k rozhodnutí zvolit udržitelný materiál?

Není náhoda, že jsme s projektem přišly zrovna v době, kdy jsme obě odešly na mateřskou dovolenou. Člověku se dost změní hodnoty v momentě, kdy se mu narodí děti. Najednou jsme začaly přemýšlet o tom, v jakém světě budou žít a co můžeme udělat pro to, aby byl lepší. Rázem je to ta nejdůležitější věc, snažit se přispět svými činy na lepší život našich dětí. Inspirovaly nás také značky pracující s udržitelnými materiály. Třeba Freitag, který pracuje s plachtami z nákladních aut nebo pražský obchod Nila s výběrem různých produktů od udržitelných značek a návrhářů.

Měla jste k udržitelnosti vztah i před projektem Airbō?

Rozhodně. Moji rodiče byli jedni z prvních českých ochránců přírody a dělali různé dobročinné věci. Doma jsme třídili odpad, jedli jsme i dost vegetariánsky. V té době to nebylo moderní, tak na náš všichni nechápavě koukali. Podobně teď vychovávám i své děti, učím je třídit odpad. Se starším tříletým synem se o ekologii bavíme. Je to taková mentální rozcvička, vysvětlovat tak malému dítěti, jak jsme spojeni s přírodou a prostředím, ve kterém žijeme a jak naše činy ovlivňují planetu.

Zmínila jste, že jste vyhledávaly lokální dodavatele materiálu na upcyklaci. Odkud berete airbagy na zpracování?

Aktuálně většinu airbagů vykupujeme z vrakovišť na Moravě. Ročně v Česku skončí na vrakovištích zhruba 140 tisíc aut. V každém z nich se nachází alespoň tři airbagy, novější modely jich mají až dvacet pět. Z našich hrubých výpočtů se jedná přibližně o 700 tisíc airbagů, které každý rok putují přímo do spalovny, protože je nikdo dál nezužitkuje. Ve výsledku je to enormní množství materiálu, který nikdo jiný nevyužívá a končí ve spalovnách.

Nebojíte se, že by automobilový průmysl přebral váš nápad?

Paradoxně bych z toho měla asi radost. Znamenalo by to, že jsme posvítili baterkou na problém, který existuje a přispěli k jeho řešení. Množství použitých airbagů, které končí celosvětové ve spalovnách, je tak obrovské, že o zdroj materiálu se bát nemusíme. Naše největší výhoda je v tom, že jsme obě designérky a produkty, které jsme vyvinuly, jsou velmi dobře rozpoznatelné. Při jejich designu jsme se neinspirovaly již existujícími typy tašek, ale vycházely jsme přímo z tvarů airbagů.

Kdo je typickým zákazníkem upcyklovaného sortimentu?

Náš zákazník je člověk, který přemýšlí o tom, co kupuje, kde byl produkt vyrobený nebo z jakého je materiálu. Chodí k nám převážně mladí lidé, ale máme zákazníky i v seniorském věku. Většinou jsou to aktivní lidé, kteří potřebují univerzální tašku do práce i na jógu. Velkou skupinou jsou také cyklisté, kteří ocení nepromokavost a odolnost materiálu. Tašky si navrhujeme tak, aby splňovaly naše potřeby. Další skupinou jsou proto mámy, které potřebuji nafukovací tašku, kam sbalí pleny, hračky, svačinky a večer přihodí nákup.

Myslíte, že by se postupem času mohl začít projevovat zájem i u starších generací?

Podle mě ta změna nebude samovolná. Záleží na tom, jak se staršími generacemi budou mluvit jejich děti a vnoučata o udržitelné módě. Třeba když přednáším právě pro tyto lidi, tak jsou při diskuzi mnohdy překvapení, co všechno s sebou rychlá móda přináší, jak moc velký problém to je a spoustě z nich tím otevřeme oči. Tohle je vlastně taky věc, která mě na celém projektu baví. Probírat problematiku upcyklace s někým, kdo není na udržitelnost nastavený a otevírat s nimi debatu. Naposledy jsme měly přednášku na Vysokém učení technickém v Brně a byly jsme nadšené, jak studenti s tímto tématem souzněli.

Rychlá móda

Rychlá móda, v angličtině fast fashion, je móda vyráběná v masovém měřítku. Hlavní důraz se klade na nízkou cenu a dostupnost pro co největší spektrum spotřebitelů. Řetězce s rychlou módou preferují kvantitu nad kvalitou výrobků a následování nejnovějších trendů ve společnosti. Důsledkem je časté zanedbání vlivu na životní prostředí. Spojení slov se odvozuje od nepřeberných kolekcí, jejichž cyklus na trhu je krátký a následně končí hromadně na skládkách. Opakem je pomalá móda, z anglického slow fashion, která dbá na kvalitu a udržitelnost. 

Chtěla byste poukazovat na problematiku ještě jiným způsobem než vaším projektem a přednáškami?

Vlastně se to děje spontánně. Každý den potkáváme množství lidí, se kterými se bavíme o našem přístupu a spousta z nich sdílí naše nadšení. Mnohdy nám pomáhají na naší cestě. Airbō je takový otvírák pro diskuze o udržitelnosti a dopadech rychlé módy. Teď konkrétně plánujeme tvořit také více informativních příspěvků na sociálních sítích, třeba na Instagramu. Několik účtů a projektů, které se pomalé módě v českém prostředí věnují, existuje a jsou super. Jejich počet je ale strašně nízký.

Za posledních pár let se v řetězcích rychlé módy rozvinul trend greenwashing, který slibuje využití recyklovaných a udržitelných materiálů. Jak vnímáte takové kampaně?

Většinou tak nějak tušíme, že kampaně v řetězcích s rychlou módou vlastně nejsou pravdivé. Ze své podstaty ani být nemůžou a nic na tom nezmění ani nápisy green, organic, sustainable natištěné na cedulkách z recyklovaného papíru. Globální řetězce staví byznys na vysokém obratu a minimálních nákladech. Dosahují toho zneužíváním lidských i přírodních zdrojů. Bohužel v žádném zákoně není ukotveno, kdy a za jakých podmínek můžete nazvat produkt udržitelným. Takže stačí, že tričko obsahuje pět procent organické bavlny nebo recyklovaného polyesteru a už je na tom postavená celá kampaň. Greenwashing je samozřejmě problém, ale za horší věc považuji způsob, jakým rychlá móda změnila za poslední dekádu vnímání oblékání.

Greenwashing

Greenwashing je marketingová praktika obchodních řetězců, kterou se snaží vytvářet klamný dojem o environmentální zodpovědnosti daných společností. Jedná se o záměrné prezentování, případně i zveličování snah o ochranu životního prostředí nebo udržitelného podnikání, zatímco její skutečné environmentální dopady nejsou téměř žádné. Obchodní společnosti zdůrazňují své ekologické aspekty, aniž by byla prezentována pravdivá či kompletní informace. To může vést k omylům spotřebitelů a snížení důvěry ve skutečné ekologické iniciativy a produkty.

Mohl by trend udržitelnosti po čase zákazníky omrzet?

Já si myslím, že ne. Jako společnost se dostáváme do bodu, kdy si všichni začínáme uvědomovat, že se s planetou opravdu něco děje. Tím pádem víc lidí jeví zájem měnit svůj životní styl, kterým by trochu ulevili planetě.