Šachy: jednoduchá hra, která skrývá nekonečnou složitost

Na první pohled je to jen elementární logika. Šedesát čtyři polí, dvě armády, jasně daná pravidla. „Baví mě, jak je ta hra jednoduchá na naučení, ale těžká na ovládnutí,“ popisuje slovenský amatérský šachista Šimon Radimský, který se šachu věnuje sedm let. Základní principy šachu se lze naučit za odpoledne. Pokud však chcete proniknout hlouběji, zjistíte, že ta „jednoduchá hra“ je plná zdánlivě nekonečných složitostí, které dokážou fascinovat i frustrovat.

Moment, kdy si myslíte, že soupeř podvádí

Každý začátečník zná rošádu. Ale pak přijde moment, který dělí lidi na ty, co hrají jen tak, a na ty, co začínají hře rozumět. Jmenuje se En passant (braní mimochodem). „Když to někdo proti mně zahrál poprvé online, myslel jsem, že je to nelegální. Že je to chyba ve hře. Haló, co to má být?“ vzpomíná šachista na své první setkání s tímto speciálním tahem pěšce.

V tu chvíli si ale uvědomil, že na rozdíl od fyzické šachovnice, kde můžete figurku postavit kamkoli, online aplikace nelegální tahy nedovolí. To, že systém pohyb pěšce schválil, znamenalo, že nešlo o „podvod“ soupeře, ale o reálné pravidlo, o kterém do té chvíle neměl ani tušení.

Mýtus o skrytém talentu

Ještě na střední se s partou kamarádů rozhodli vyzkoušet své štěstí na krajském kvalifikačním turnaji na mistrovství slovenské mládeže. A právě sem si nesl iluzi, kterou zná mnoho začátečníků – pocit skryté výjimečnosti. „Měl jsem představu, že přijdu na svůj první turnaj a zjistím, že jsem skrytý génius. Že jsem to sice nikdy nestudoval, ale všechny vybiji hned na začátku a vyhraji celý turnaj. To bylo pro mě velkým zklamáním,“ přiznává.

A tak místo drtivého vítězství a objevení génia přišel docela dobrý až průměrný výsledek – tři výhry, tři prohry, jedna remíza. A i když byl turnaj zklamáním a žádný zázrak se nekonal, tato zkušenost od dalšího hraní neodradila.

Rychlost jako zbraň

Dnes, už jako student v Brně, hraje na univerzitních turnajích, které střídá s virtuálními partiemi na serveru Chess.com, kde si drží hodnocení Elo kolem 1000. Důležité pro něj bylo také objevení šachového spolku na Fakultě sociálních studií, který se každý týden schází za účelem přátelského hraní. Zpočátku tam patřil k nejhorším, ale postupně začal pozorovat, jak se partie s lepšími hráči stávají vyrovnanější, nebo je dokonce dokáže porážet.

K tomuto zlepšení ale nedošlo ležením v knihách. Šimon si totiž zvolil cestu, která je pro mnohé příjemnější. Místo šachových učebnic a sledování videí vsadil na hrubou sílu praxe. Jeho učitelem se tak staly tisíce odehraných partií, díky nimž se mu logika hry vryla pod kůži, a slabší soupeři proto v bleskové hře nemají šanci.

A jaká je jeho hlavní strategie? Čistě psychologická. „Moje nejoblíbenější strategie je hrát rychle a doufat, že dostanu soupeře pod časový stres,“ směje se. I to je šach. Nejde jen o hledání dokonalého tahu, ale také o tlak, emoce a rychlé rozhodování.

Zahájení, chaos a technologie

Aby se člověk vyhnul rychlým porážkám a mohl vůbec nějakou strategii uplatnit, musí pochopit koncept openingu (zahájení). Je to jediná část hry, která se dá skutečně naučit nazpaměť. V běžném hraní je to prvních pár tahů, které dávají smysl a obsazují vhodné pozice pro další vývoj hry. V tom profesionálním to může být až ke dvaceti tahům, kde končí ty nejdelší z nich.

Jakmile však hra opustí teorii, nastupuje „chaos“. Možností je na šachovnici tolik, že se člověk během pěti tahů může dostat do pozice, kterou ještě nikdo nikdy neviděl. A v tu chvíli už je důležité předvídání a intuice.

Ten skutečný neřízený chaos nastává ale teprve tehdy, když necháte hrát šachy generativní umělou inteligenci, která ze svého principu není schopná šachy hrát. Není nic neobvyklého, když udělá nelegální tah nebo se rozhodne táhnout figurkou, kterou již nemá.

Naopak šachové programy, které propočítají mnohem více tahů než člověk, předčily jeho schopnosti již v devadesátých letech, kdy Deep Blue porazil Garriho Kasparova. Díky technologiím se hra, stejně jako jiné obory, stále vyvíjí a hráči dnes podávají lepší výkony vlivem hlubší znalosti teorie. I tak šachy stále zůstávají otevřenou výzvou, kterou člověk nikdy nemůže vzhledem ke své omezené paměti a emocím zcela ovládnout