Přechod od materialismu byl osvobozující, říká člen hnutí Hare Krišna

Brno - Maloměstský sen stát se rapovou hvězdou nabral úplně jiný směr. V devatenácti letech se Patrik Polášek přidal k hnutí Hare Krišna a změnil všechny svoje dosavadní jistoty. „Strašně mě lákalo žít mimo civilizaci, odjet třeba do Číny a jen cvičit kung-fu,“ vysvětluje. Mladý mnich v rozhovoru přibližuje svůj nový život a strasti či slasti cesty za poznáním víry.

Patrik Polášek (21)

Patrik Polášek se narodil 20. července 2002, pochází z Veselí nad Moravou. V roce 2022 se přidal do brněnského chrámu Prabhupád Bhavanu. Od téhož roku žije na Kroměřížsku na farmě Nava Gókula, která je úzce spjata právě s brněnským kazatelským centrem. Patrik se mimo jiné zabývá rapem s tématikou hnutí Hare Krišna.

 

Co ve Vás vzbudilo zájem o duchovno a filozofii?

Těch milníků bylo rovnou několik. Nechci to nějak propagovat a navádět na to ostatní, ale měla v tom prsty psychedelika, třeba houbičky. Ta mi ukázala, že svět nemusí být tak statický a dá se o věcech přemýšlet i z různých úhlů pohledu. S návykovými látkami jsem ale potom přestal za pomoci každodenní meditace. Ta mi dokázala nahradit stav jakéhosi rozšířeného vědomí, kterého se mi do té doby dostávalo pomocí omamných látek. V zájmu mi dál pomohlo i vydařené astrální cestování.

Vnímáte jako paradox, že jste si našel cestu k filozofii, která zakazuje zneužívání návykových látek, právě skrze drogy?

Do určité míry ano. Žádné věci, které ovlivňují vědomí a jsou pomyslnými berličkami k jinému stavu mysli, nemůžeme požívat. Hlavní by měla být spiritualita. Samozřejmě třeba léky jsou v pořádku, i když je mezi drogami a léky tenká linie. Léčení je v pořádku, důraz se klade na přílišné užívání.

Hare Krišna

Dle Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny je hnutí Hare Krišna, známé také jako Hnutí vědomí Krišny (ISKCON), duchovní a náboženské hnutí. Bylo založeno v roce 1966 v New Yorku ve Spojených státech amerických. Na území České republiky působí od roku 1989 a v roce 2002 byla vůbec první oficiálně registrovanou náboženskou společností mimo křesťanskou a židovskou tradici u nás.

Principy hnutí jsou založeny na hinduistické filozofii bhakti jógy, což je cesta duchovního rozvoje zaměřená na oddanosti Bohu. Klíčovou praxí hnutí je opakování svatého jména, zejména Hare Krišna mantry, a uctívání božství Krišny.

Hnutí Hare Krišna propaguje vegetarianismus, zdravý životní styl a zásady duchovního života založené na učeních staroindických spisů, zejména Bhagavadgíty.

 

Zmínil jste astrální cestování. Jakým způsobem ovlivnilo vaši duchovní cestu?

První zkušenost s astrálním cestováním jsem zažil v devatenácti. Dokázal jsem se ve spánku pohybovat po místnosti, aniž bych se fyzicky hýbal, a to se mnou docela otřáslo. Po tomto zážitku jsem náhodou potkal mnicha z řad Hare Krišna rozdávajícího knihy na ulici v Brně. Popsal jsem mu průběh svého rostoucího zájmu o filozofii a svůj zážitek s astrálním cestováním. Zaskočil mě tím, že se naše životní zážitky hodně shodovaly.

Zjistil jste, že s takovou zkušeností nejste sám. Jaké jste měl ohledně toho pocity?

Ze začátku mi to přišlo zvláštní, ale přijal jsem to pozitivně. Chápal jsem to jako odkaz, že to je to pravé pro mě. Koupil jsem si od něj pár knih, ponořil se do nich a zanedlouho jsem usiloval o místo v chrámu Prabhupád Bhavanu v Brně. Tam mě po podmínce praktikovat doma nějakou dobu zásady podle knihy Bhagavadgíta zhruba za dva měsíce přijali. Mým známým se to sice moc nelíbilo, ale potom už šlo vše rychle. Přestěhoval jsem se a začal žít úplně jinak.

Překvapilo Vás něco, když jste vstoupil do chrámu?

Nepanuje tam žádná byrokracie. Majitel našeho chrámu žije stejný život jako my ostatní, spí vedle nás ve spacáku, zpívá s námi mantru. Dokonce bych řekl, že toho dělá ještě více. Díky tomu vím, že mě tam nikdo jen tak nezneužívá.

Mantra Hare Krišna

Máhamantra Hare Krišna je speciální mantra, jejíž slova se opakují při meditaci pro spojení se s božskou energií a vnitřním klidem. Tato mantra se skládá ze slov Hare, Krišna a Ráma, která jsou považována za svatá jména božství.

Při cyklu zpěvů se vyznavač více soustředí na významy těchto svatých jmen a různé okolní zvuky. Díky tomu dochází k prohloubení duševního povědomí. Opakování mantry je považováno za formu zbožného uctívání, které pomáhá odstraňovat negativní myšlenky, přináší klid a přispívá k duchovnímu rozvoji.

 

Co všechno se ve vašem životě změnilo?

V podstatě úplně všechno. Skončil jsem s prací u donáškové služby, dočasně jsem sekl i s mojí začínající rapovou kariérou, než jsem následně přešel na Hare Krišna rap. Stal jsem se vegetariánem a držím celibát. Byt v brněnském centru jsem vyměnil za farmu Nava Gókula na Kroměřížsku, která úzce spolupracuje s chrámem, kde mám pevně daný denní režim. Elektřina funguje jen v jediné místnosti s možností připojení k internetu, takže nejsme plně odtrhnutí od běžného dění ve světě. Ten přechod mi ale kupodivu nedělal problém. Cítil jsem se zatížený lopatou materialismu běžného života, takže jsem chtěl prostě uniknout pryč.

Jak vypadá běžný den na farmě?

Každý den vstáváme ráno před čtvrtou hodinou. Po ranní hygieně přichází první obřad, zpíváme mantry na oslavu duchovního mistra a Krišny, když pomyslně vstává. Zpíváme šestnáct kol, takže to vyjde zhruba na dvě hodiny. Následuje každodenní přednáška z filozofie a snídaně. Pak děláme nějakou službu, ať už vyjedeme pryč rozdávat knížky nebo pomáháme na farmě při obědě nebo přes pauzu, kdy mužeme pracovat. Pokud jsme na farmě tak i po jídle jdeme pokračovat se službou. Navečer to bývá rozmanitější, někdy děláme večerní obřad, jindy zase máme další filozofickou přednášku nebo už čistě individuální program. Já se momentálně učím hrát na harmonium nebo čtu knihy.

Říkáte, že na začátku pro vás nebylo těžké odpoutat se od materialismu. Jak to vnímáte s odstupem času?

Opadla ze mě ta prvotní extáze. Nechci říct, že bych nechtěl pokračovat v hledání absolutní pravdy touto duchovní cestou, ale promítá se do toho i realita. Principem zmíněné filozofie je ovládnutí mysli a odolání touhám, nalezení štěstí uvnitř. Přesný opak idealizovaného západního života, kde je základem dělat co a kdy chci. Je těžší filozofii dlouhodobě realizovat. Mysl bude pořád zlobit, dokud ji člověk zcela neovládne. Materiální touhy rozhodně pociťuji, to nemůžu popřít.

Jak to je s finanční stránkou života mnicha?

Prodáváme na ulicích knížky, které stojí například dvě stovky. Zhruba půlka výdělku jde jen na tisk a druhá chrámu, abychom mohli my mnichové normálně fungovat. V praxi si ale nevyptáváme danou sumu, jen lidem říkáme, ať něco přispějí na knihy a pro mnichy. Když dají něco víc, přispívají na farmu, která sama o sobě nijak nevydělává. Snažíme se být soběstační. Jednou za čas přijde sponzor, který farmě věnuje třeba milion nebo dva.

Zmínil jste, že blízcí se s vaším přijetím do chrámu neztotožňovali. S jakými reakcemi jste se setkal?

Když jsem změnil způsob života, odezvy byly spíše negativní. Když jsem ještě bydlel s rodiči a začal se zajímat o duchovno, měli mě trochu za blázna. Měli strach a obavy, jestli se nejedná o sektu. Přijeli se za mnou podívat na farmu, kde zjistili, že všichni tam jsou normální lidé. Rozhodně jsou radši, kde jsem teď než třeba předtím, když jsem bral drogy. S mým stylem života úplně nesouzní, ale respektují to. Snažím se s nimi udržovat dobré vztahy, pravidelně je každého čtvrt roku navštěvuji.

A co přátelé?

Ti to vesměs nevzali vůbec dobře. Zpočátku jsem nějaký ten kontakt stále udržoval, ale časem všechna přátelství samovolně vyšuměla. V určitých případech jsem se pak setkával s verbálními nadávkami a nepochopením. Docházelo i k tomu, že pár z nich bralo moji víru jako útok na jejich vlastní osobu, nebo spíše jejich životní styl, který je v rozporu s principy a zásadami hnutí Hare Krišna. Osobně jsem to tak vůbec nebral. Jejich styl života jsem se jim nijak nesnažil rozmluvit, jednoduše jsem je respektoval a očekával to samé i od nich. To se bohužel nestalo.