Reportáž: Tutanchamon a starověký Egypt ožil v Brně

Brno - Starověké náhrdelníky, diadémy, dýky, hrobky, schráně, mumie ale i nádoby na orgány. Na brněnském výstavišti se minulý týden otevřela veřejnosti výstava Tutanchamon. Expozice je věnovaná životu a převážně hrobce a pokladům tohoto nejslavnějšího egyptského faraona všech dob. Zároveň se jedná o výročí sta let od jejího objevení. Expozice budí zájem nejen u lidí, které zajímá Egypt nebo historie, ale i u jedinců se zcela opačnými zájmy. Na místo se kvůli vlastní reflexi vydal redaktor Stisku.

Otevřené prostory brněnského výstaviště budí dojem exkluzivity, ale i prázdnoty a nekonečnosti. Proto když dojdu ke zdem pavilonu C, jehož sloupy jsou lemovány egyptskými motivy, v nitru zajásám. Přes nepatrné boční dveře se od pokladny dostávám k hlavnímu vchodu. „Áá, vítejte u nás. Tady, zapomněl jste si vzít náš audio guide. S ním bude váš zážitek úplný,“ doběhne ke mně s úsměvem od vchodu mladá pracovnice. Vybízí mě gesty, jakým směrem jít a uvádí mě do hlavní místnosti. Přímo přede mnou se jakoby z čista jasna zjeví socha faraona Tutanchamona.

S úžasem zkoumám lesklý a do hladka vybroušený tmavý kámen, z něhož je socha vytesána. Vzpomenu si na onen audio guide, který mi pracovnice poskytla. U sochy vidím číslici tři. Řeknu si v duchu, že začnu tímto exponátem, a tak na zařízení stisknu trojku a přiložím k uchu. V tom se spustí mužský hlas, který mi o soše podává zajímavý výklad. Jeho hluboké tóny skvěle spolupracují s vizuálním obrazem, který se v blízkosti odehrává přede mnou.

Začínám vnímat jisté napětí a nedočkavost, když se přiblížím k samotné hrobce. Přepadnou mě vlastně i myšlenky, jak se vůbec nápad a myšlenka této výstavy zrodila. To mi vysvětluje mluvčí společnosti JVS Group, která akci uspořádala, Květa Havelková. „Výstava vznikla již před dvaceti lety v Německu. Usilovali jsme o ni dlouhou dobu. Konečně nám to vyšlo teď, zrovna když je to sto let od objevení, takže slavíme i významné výročí,“ říká. Dozvídám se navíc, že výstava je obohacena také o tuzemské pikantnosti. „Zároveň jsme německou produkci dokázali přesvědčit k propůjčení největší verze této výstavy. K vidění je přes tisíc exponátů. My jsme výstavu ještě doplnili českou stopou v Egyptě, takže poukazujeme i na úspěchy českých egyptologů,“ popisuje.

Než se dostanu k dalším exponátům, všímám si zdejší atmosféry a ostatních lidí. Šedovlasý pán vedle mě je natolik zabrán do výkladu o Tutanchamonových předcích, že jeho manželku tahající ho od exponátu pryč, s ledovým klidem ignoruje. Možná ji ani nezaznamenal. I u dalších návštěvníků vidím opravdový zájem a tuhle domněnku mi potvrzují nejen jejich zainteresované výrazy. Přistoupím tedy k další mladé hnědovlasé pracovnici, která se pohybuje přímo v prostorách. „Když jsem sem přišla poprvé pracovat, tak mi člen ochranky řekl, ať zůstanu venku, protože bylo narváno. Z vlastní zkušenosti zde můžu potvrdit, že návštěvnost tu opravdu je. A reakce lidí můžu určitě označit za pozitivní,“ popisuje pracovnice výstavy Michaela Hrdinová.

K vidění jsou různé starověké skvosty

V první místnosti se nachází kromě sochy také různé panely s informacemi o Tutanchomonovi, jeho předcích a starověkém Egyptě. Mou pozornost ovšem upoutá replika Rossetské desky, díky níž Jean-François Champollion dokázal rozluštit hieroglyfy. Místnost ústí do chodby se závěsem, u něhož stojí členové ochranky. Po chvíli mi dovolí vstoupit. Vejdu tak do malého kinosálu, kde se promítá krátký dokument o objevu Tutanchamonovi hrobky, jenž uskutečnil archeolog Howard Carter.

Poté nás pracovníci zavedou ke dvěma hlídačům, kteří nás provází k dalšímu černému závěsu, v té chvíli tuším, že nás čeká zlatý hřeb. Jeden z nich odkrývá závěs a před námi se v pusté tmě rozzáří ty nejrůznější poklady Tutanchamonovy hrobky. K vidění jsou nádherné truhly ze slonoviny pokreslené egyptskými motivy, pozlacené předměty, vázy, busty a další. „Exponáty jsou přesné repliky, které vznikly ve spolupráci s egyptology a archeology přímo v Egyptě,“ vysvětluje Havelková. Jeden z návštěvníků je objekty natolik fascinován, že každý z nich, který je v dosahu, dokumentuje desítkami fotografií. V tichu tak jde slyšet jen cvakavý zvuk spouště fotoaparátu, dokud jej nepřeruší hlasy dalších diváků, kteří muže upozorní, že přes něj není dostatečně vidět.

 

Pak světlo zhasne a rozsvítí se za našimi zády, kde konečně spatřujeme vnitřek hrobky a sarkofág. Návštěvníků, kteří jsou u vytržení, je nyní více. Na stěnách jsou k vidění krásné malby a na přední stranu hrobky se promítá také krátká rekonstrukce Carterova postupu při jejím objevování.

Výstava vrcholí diadémy, sarkofágem, maskou i mumií

Po chvilce postoupíme dál do obrovského prostoru, kde celá expozice vrcholí. Rázem se před námi zjeví všechny jednotlivé zlaté schráně hrobky, pohřební síň, malby na stěnách, diadémy, poklady, ozdobné čelenky až popocházíme k samotnému sarkofágu Tutanchamona, avšak tentokrát se nachází přímo před námi v bezprostřední blízkosti a můžeme si na něho sáhnout. Stejně tak to je u jeho zlaté masky a jednotlivých schrání. Kolem mě se doslova ozývají zvuky úžasu a obdivu. Ten pravděpodobně náleží nádhernému umění, které byli staří Egypťané schopni zrealizovat. „Je to naprosto fascinující, že něco takového dokázali vytvořit tak dávno. Tahle expozice nám toto všechno dokáže přiblížit,“ říká návštěvník Václav Pernica.

V konečných velkých prostorách se již dav rozprchne, někteří obdivují zlaté sošky egyptských bohů, jiní jsou fascinováni Tutanchamonovým trůnem, či pohřebními nádobami do nichž Egypťané uložili jeho orgány. Právě jejich krásu oceňuje mladý pár kousek ode mě. Následně začne muž hlasitě glosovat, že do tak krásných nádob by své organy vložil bez váhání. To se nejspíš dá brát také jako kompliment. Moje oči ulpí na nejznámější tváři spojené s Egyptem na světě – na Tutanchamonově masce. Její nevyčíslitelná hodnota ční už ze samotného majestátného vzhledu a nutno říct, že v místností doslova září jako slunce, které osvěcuje ostatní exponáty.

U všech těchto nablýskaných předmětů se nachází podrobné informace. Například u masky mě zaujme fakt, že faraon je na podobizně zidealizovaný. Mnoho pozornosti se dostává také zlatým pásům u samotné mumie. Jeden z mladíků se od ní doslova nemůže odtrhnout. „Tohle jsem vždy toužil vidět. Jediné, co mi tu chybí jsou samotné pyramidy. Doufám, že někdy bude taková výstava i o antickém Řecku,“ usmívá se návštěvník Vojtěch Stehlík.

Za výstavou se skrývá mnoho práce

Při průchodu posledním sálem si začínám uvědomovat, že výstava je opravdu precizně a profesionálně připravená. Od Havelkové se dále dozvídám, že chystání výstavy nebylo jednoduché. „Finančně to bylo velmi náročné, protože pavilon C je úplně holý, všechno jsme tam museli nakoupit, postavit a instalovat,“ vysvětluje. Sama mi následně popisuje, jak museli navozit a položit koberce, postavit zdi a vlastně vytvořit celou strukturu výstavy.

To se odráží také na vyšších cenách, které však na druhou stranu po pandemii a měnící se hospodářské situaci téměř nevzrostly. „Zdražili jsme úplně minimálně. Po pandemii samozřejmě chápeme, že si lidé na mnoho výstav odvykli, a navíc je nyní i složitá hospodářská situace, ale my věříme, že výstava je natolik zajímavá, že lidé přijdou,“ vypráví Havelková.

U poslední části expozice se pozastavuji u nádherných nádob na drahé masti, které faraon používal. Kousek ode mě září zlatá, krásně zdobená křesla. Procházím dál poslední chodbou, která mě vede k pracovnicím, kterým odevzdávám svůj audio guide. „Mějte se, hezký den,“ loučí se s úsměvem. Pozdrav i úsměv jim opětuji, a i přes svíravý pocit žízně, který na mě za poslední minuty dopadá, se cítím obohacen o nevšední zážitek. Otevírám dveře a s příjemným pocitem opouštím pavilon.