Cestu na Východ si můžete užít i s omezeným rozpočtem, říká cestovatel Kuba Venglář

Brno - Jakub Venglář je vášnivý cestovatel. Rád objevuje nová místa a prozkoumává neznámé končiny. Následně své zážitky předává v podobě článků na svém webu Za horami.cz, v knihách nebo na přednáškách. Svou lásku k cestování objevil při studiu žurnalistiky na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kdy se od svého prvního výletu se spolužáky dostal až k půlroční cestě po Asii.

Proč jste šel studovat zrovna žurnalistiku?

Žurnalistiku jsem si zvolil, protože mi přišla jako obor, který mi dá poměrně široké možnosti co dělat dál po studiu. Že mě nehodí do nějakého úzce specificky zaměřeného oboru. Druhá věc je, že se tím dá přijít k různorodým uplatnitelným dovednostem. A třetí věc je, že jsem měl nějakým způsobem blízko k psané tvorbě. Byť jedna vyučující ze mě během prvního půl roku velmi efektivně dostala touhu psát pro nějaká média.

Upustil jste tedy od žurnalistické cesty?

To bych úplně neřekl. Vzhledem k tomu, že se pořád psaní věnuju, píšu třeba už druhou knížku a tvořím cestovatelský web, tak si myslím, že v oboru pořád jsem. I když to teď zrovna není hlavní zdroj příjmu.

Využil jste někdy nějaké znalosti ze studia žurnalistiky, třeba právě v cestování?

No, ano i ne. Protože jde o to, že vysoká škola, tak jak jsem ji zažil a jak ji možná vnímá spoustu lidí, není jenom o tom, co se naučíš. Je i o sociálních dovednostech, ke kterým tam nesmělý kluk z vesnice jako já může přijít. Najednou má možnost se bavit se spoustu nových lidí a učí se s nimi efektivně skamarádit, což se třeba na cestách extrémně hodí. Takže tohle jsem určitě využil.

Jak jste se vlastně dostal k cestování?

Byl jsem zvědavý. Třeba hory jsem měl rád od malička. Moc se mi nelíbilo ve školce, tak mě vždycky mamka odložila k babičce, a ta se mnou chodila po Beskydech. Tam asi založila základ mé lásky k horám. A co se týče cestování někam do zahraničí, vzniklo to tak, že jsme se se spolužáky na žurnalistice během prvního roku studia dohodli, že bychom v létě mohli někam vyrazit. A vydali jsme se na první větší výlet do Rumunska. A mě se tady ten výlet do neznáma, kdy jsem absolutně netušil většinu času, co tam dělám a proč, tak líbil, že jsem začal jezdit dál.

Na svých stránkách máte seznam přednášek a většina z nich je o zemích Asie.

Ano, země východní Evropy a Asie jsou mi blízké. Taky kavkazské země a Střední Asii mám hodně rád. Samozřejmě, byl jsem i někde po severní i západní Evropě, ale ty končiny na východě jsou mi bližší.

Čím jsou vám bližší?

Z pohledu chudého studenta je skvělé to, že je tam levně. Můžeš vycestovat někam do Bosny, do Indie, do Thajska. Tam jsou teda dražší letenky. Ale když vezmu třeba Balkán, můžeš vycestovat s omezeným rozpočtem a přesto si toho hodně užít. Druhá věc, co je mi na Východě blízká, je to, že ty země jsou často míň známé nebo míň popsané. Člověk tam může vyrazit s tím, že i v době internetu ještě neví úplně přesně, co ho čeká. Až na místě zjišťuje, jak tam některé věci fungují. Což mě velmi baví a o tom právě pak píšu. Ve spoustě zemí, a pro východ je to extra specifické, je taková mentalita, že všechno se nějak vyřeší. Když má cestovatel nějaký problém, okolí je mu často v jeho řešení extrémně nápomocné.

Stalo se vám něco takového?

Přemýšlím teď nad nějakým konkrétním příběhem. Typicky budeme považovat za problém se někam dostat. Třeba stopování ve východních zemích je často až absurdně snadné. Ale jsou to třeba i takové každodenní drobnosti, kdy hledáš místo a narazíš na člověka, který si řekl nemám teď co dělat, tak budu hledat s tebou. A pomůže ti, zjistí ti informace.

Co je váš nejsilnější zážitek?

Já většinou nemám moc rád otázky na „ten nej," protože člověk potom musí upozadit spoustu jiných věcí před tou konkurencí, co se týče dojmů. Většinou nejsilnější zážitky jsou ty, kdy to vlastně paradoxně nebylo úplně dobré. Pokusila se mě sežrat smečka psů, zažili jsme bouřku někde na hřebeni hory a podobně. To jsou rozhodně silné zážitky, které většině lidi úplně moc nepřeju. A potom silné pozitivní zážitky. Pro mě to často není o jednom momentu, ale o celkovém dojmu, jaký na mě země udělá.

Můžete dát nějaký příklad?

Moc rád třeba vzpomínám na Írán. Nebylo to o jednom zážitku nebo jednom momentu. Bylo to právě o tom, že je člověk měsíc v zemi, která je skvělá, je nádherná, jsou tam hodní lidé. Ale vnímá obrovský kontrast, že je to náboženská diktatura, kam je super cestovat, ale rozhodně tam nechce žít. Tahle kombinace je velmi silná a po měsíci v člověku něco zanechá.

Kam byste se chtěl ještě v budoucnu podívat?

Určitě by mě lákala Střední a Jižní Amerika. Taky bych se chtěl vrátit do zemí, kde jsem byl jen jednou. Chtěl bych se asi podívat i do afrických zemí. Zajímal by mě třeba Madagaskar, ale co tak zatím vím, není tolik blízký mému stylu cestování.

Proč jste začal o svých cestách psát? Co vás k tomu vedlo?

Došlo mi, že informace o těchto zemích jsou vlastně velmi cenné. Když jsem plánoval nějaké cesty, tak jsem často narážel na to, že o většině těch míst, kam se chci podívat, nejsou vůbec zdroje. Když už, tak nějaký deset let starý blogový článek. Přišlo mi fajn moje zkušenosti trošku shrnout v nápovědu. Usnadnit cestu pro kohokoliv, kdo by chtěl jít v našich stopách, nebo kdo se zajímá o podobný způsob cestování, řekněme takový dobrodružnější. Ale zas jim to neusnadňovat moc, protože pak přijdou o dobrodružství.

Máte nějaké rady a tipy pro začátečníky cestovatele?

To záleží, jaký je člověk typ cestovatele. Pro cestovatele, který by objevoval nová místa a přecházel hory, bych doporučil: postupně se to uč, postupně nabírej zkušenosti, ať se nedostaneš do problému, který nebudeš umět řešit, protože ses s ním nikdy nepotkal. Takže začít s tím pomalu, nebo si najít třeba nějakého zkušenějšího parťáka, se kterým můžeš vyrazit. Taky se nebát trošku pátrat a trošku bloudit. Když třeba vyhledáváš místa, tak na internetu přeskoč prvních pět článků typu top deset míst, která musíte vidět. Hledej dál něco, co vzbudí tvoji zvědavost.

O svých cestách přednášíte, zmiňoval jste knížky a taky píšete blog. Je ještě nějaká platforma, kde sdílíte své rady a zážitky?

Možná oživím podcast, který jsem vydával v době největší pandemie. Začal jsem těsně před tím a pokračovalo ještě pár dílů potom, ale to už jsem neměl moc energii a čas. Teď jsem však náhodou zjistil, že ho stále lidi poslouchají. A dokonce ho teď doporučovalo Travel Bible, tak jsem si říkal, že bych možná mohl nahrát nové díly. A nově máme i kurz Jak na přechody hor. Chceme s kamarádem udělat takovou polo zážitkovou víkendovku, kde budeme předávat všechno, co víme o vícedenních trecích, co jsme se naučili a čím jsme si prošli.

Kdy budete mít nejbližší přednášku a o čem bude?

Nejbližší přednášku budu mít v úterý 21. listopadu v brněnském Café Práh. Pojmenoval jsem ji Půl roku na cestě, a jak se z toho nepodělat. Je to v podstatě o takovém největším dobrodružství, které jsem zatím podniknul. Byla ním půlroční cesta po Asii. Takže o dlouhodobém cestování. Je to výběr nejlepších historek a praktické tipy, jak takovou cestu úspěšně zvládnout.