Brněnský „Bronx“ ukrývá kus historie. Předsudků se zbavuje pomalu

Brno - Když se řekne brněnský Cejl, nebo také „Bronx“, každému se vybaví něco trochu jiného. Někomu kriminalita, nepořádek a chudoba, jinému domov, historie, genius loci. Komentovanou prohlídku této lokality ve středu 19. dubna vedla její dlouholetá rezidentka a bývalá novinářka Alica Sigmund Heráková.

Brněnský „Bronx“ je část Brna rozprostírající se v blízkosti ulice Cejl. Je to čtvrť s nepřehlédnutelnou romskou komunitou a specifickým vzhledem, který je od pár kroků vzdáleného centra na první pohled odlišný. Nachází se zde také Muzeum romské kultury, pod jehož záštitou se konala komentovaná prohlídka okolí. Průvodkyně Alica Sigmund Heráková se rozpovídala o minulosti území, ale také o svých zážitcích, které sezbírala za deset let, kdy v brněnském „Bronxu“ bydlela.

Moravský Manchester

V období průmyslové revoluce začaly v okolí Cejlu vznikat továrny. Byla to pro ně velmi výhodná lokalita, díky blízkosti k centru města. V průběhu 19. století se tam začaly stěhovat masy lidí, které přišli za lepším životem a prací v továrnách. Proto se brzy tato část města stala přelidněnou. Například nynější radnice městské části Brno-sever sloužila původně jako noclehárna pro lidi přicházející za prací, kteří si nemohli dovolit jiné bydlení. Právě chudé dělnické podmínky začaly utvářet dnešní podobu okolí. Obyvatelé živelně a  neorganizovaně stavěli všemožná obydlí pro potřeby té doby. Velkou část této původní architektury ale zničila socialistická přestavba.

Druhá světová válka Cejl proměnila

Za druhé světové války se stalo okolí Cejlu cílem bombardování, koncem války byla čtvrť zničená a vybydlená. K revitalizaci území po válce dochází ale až od roku 2014. Němci i Židé své domovy v lokalitě během války opustili, po roce 1945 přichází první romské rodiny ze Slovenska. Romové přišli na základě výzev odborářů, kteří jim slibovali lepší život a práci v továrnách. „Dlouhé roky zde Romové žili, ale v posledních deseti letech z lokality odcházejí i oni," popisuje Heráková.

Z káznice kulturní centrum

Budova bývalé káznice má za sebou temnou historii. Pro své účely ji používalo Gestapo, pak zde komunisté umisťovali politické vězně. Poslední chvíle svého života si v káznici odseděl například básník Jan Zahradníček a chvíli zde věznili Petra Bezruče. Nějakou dobu budova sloužila i jako sirotčinec.

Budova bývalé káznice je rozlehlá a zabírá velké prostranství. Proto vznikají plány do budoucna, které počítají s její demolicí. Mohlo by tudy vést napojení na městský okruh. „Návrh je zatím naštěstí jen na papíře," dodává Heráková, která s demolicí nesouhlasí.

Brněnský „Bronx“ je místo spjaté s kulturou. Posledních několik let se tu konají kulturní akce, například pouliční festival Ghettofest a různé další koncerty. "Vznikla také myšlenka, že káznice bude místem propojení romské kultury s veřejností," vysvětluje Heráková. To se ale nepodařilo. Romové jsou často spirituálně založení a do káznice kvůli její minulosti nechtějí chodit.

Bývalá kina – Vinettou jako vzor romské mládeže

Na adrese Cejl 52/254 se nachází nyní již téměř rozpadlá budova. Sídlilo tam od roku 1926 kino, nejdříve pojmenované Varieté, poté přejmenované na Radost. Kino bylo v provozu až do osmdesátých let. Promítání se od kin, které známe dnes, v mnohém lišilo. "Dalo by se to přirovnat k nynější projekci bollywoodských filmů," upřesňuje Heráková. Lidé se na film dívali společně a už v průběhu promítání o něm diskutovali, byl to kolektivní zážitek. Jednalo se také o první kino v Brně, kde se promítalo na širokém plátně. Návštěvnice Jana Holomková vzpomíná, že největší oblibu sklízely premiéry filmů s Vinntouem. "Období socialismu bylo typické nulovou reprezentací Romů v médiích, takže se našimi hrdiny staly Ribanna a Nšo-či," říká Holomková.

Druhým kinem v oblasti bylo kino Orania, které bylo postaveno v roce 1910 na Bratislavské ulici. Budova kina byla během bombardování za druhé světové války poškozena a po roce 1948 přestavěna na divadlo Radost.

Vyhnání Gerty Schnirch

Spisovatelka Kateřina Tučková pochází z brněnského „Bronxu“. Do této lokality zasadila i děj svého historického románu Vyhnání Gerty Schnirch, za který obdržela cenu Magnesia Litera. Román popisuje konec války, tedy vyhnání Němců z Brna, a byl tak hlavním impulzem k znovuotevření tématu odsunu Němců ve společnosti. Tučková také iniciovala vznik festivalu Meeting Brno, který vrcholí Poutí smíření, která kopíruje trasu, kterou z Brna odcházeli odsunutí Němci.

Segregované školy

Pro brněnský „Bronx“ je typická také segregovaná škola. Jedná se o Základní školu Stará, kterou navštěvuje zhruba 98 procent žáků romského původu.

„Je smutné, že stát se segregací počítá i do budoucna a že ji nikdo nechce řešit, počítá s ní třeba i Národní plán obnovy," povzdychává si Heráková. Národní plán obnovy je zdrojem financí na rozvoj České republiky. Podle Herákové jsou segregovaným školám nejen v Brně poskytovány poměrně vysoké dotace na technické vybavení a blahobyt žáků, aby se hlavní problém, tedy samotná segregace, nemusel řešit.

Park jako jediné místo s lavičkou v okolí

Hvězdička – Park Eugena Horvátha vznikl v místech bombardování za druhé světové války. Jinak by na něj nebyl v hustě zastavěné čtvrti prostor. Jedná se o jediné místo, kde jsou v okolí lavičky a zeleň. „Ještě před pár lety si zde lidé dávali na ulici gauče a na nich seděli, protože tu nebyla ani jedna lavička," upřesňuje Heráková. Park je také jediným místem v České republice pojmenovaným po Romovi.