Dalo to zabrat, ale jedeme i online, říká předsedkyně Fakescape

Učit studenty rozpoznat dezinformace, vymyslet několik interaktivních her, převést veškerý program do online verze a vyhrát národní kolo Ceny Karla Velikého. To všechno za posledních pár let stihli členové Fakescape. „Vést něco takového je jako studovat další obor. Hrozně moc vás to naučí,“ tvrdí zakladatelka a předsedkyně spolku Tereza Kráčmarová.

Čím se spolek Fakescape zabývá?

Učíme žáky, studenty i veřejnost ověřovat a třídit informace. Radíme, jak nenaletět falešným zprávám nebo jak se neztratit v dnešní záplavě dat. Snažíme se rozvíjet mediální gramotnost, konkrétně například kritické myšlení a ověřování informací.

Vytvořit nový projekt, který se zabývá dezinformacemi, byl tvůj nápad?

Nejen můj. S kamarádkou jsme už delší dobu chtěli začít něco tvořit, ale úplně jsme nevěděly, co a jak. V červnu 2018 jsme na Facebooku katedry sociálních studií zjistily, že se hledají studentské projekty pro jednu mezinárodní soutěž. A tak jsme se přihlásily, i když jsme ještě vůbec netušily, co bychom vlastně mohly dělat. V září se pak sešla skupinka šesti studentů. Ani jsme se moc neznali, ale začali jsme společně vymýšlet, s jakým nápadem budeme soutěžit. A vznikl Fakescape.

Začínali jste tedy v šesti lidech. Kolik vás je teď?

Asi třicet. V týmu jsou převážně studenti Masarykovy univerzity. Nejvíc nás je z katedry politologie nebo žurnalistiky, jelikož tyhle obory mají k dezinformacím a podobným tématům velmi blízko. Máme ale například i právní a ekonomický tým. Funguje to tak, že člen, který má s daným oborem už nějaké zkušenosti, tu sekci vede a má k sobě nějakého prváka, který se tímto způsobem i něco prakticky přiučí.

Cena Karla Velikého

Fakescape letos vyhrál první místo národního kola Ceny Karla Velikého. Jaký to byl pocit?

Nás ta výhra vážně překvapila. Byli jsme nominovaní už minulý rok, ale nevyhráli jsme. Letos jsme tomu tedy už nedávali takové šance, a to i vzhledem k tomu, že jsme kvůli pandemii nebyli tak aktivní jako vloni. Ale vyšlo to. Mail s oznámením nám ovšem přišel 1. dubna, takže jsme si samozřejmě raději ověřili, zda to není apríl (smích).

Víte už, proti jakým dalším evropským projektům budete soutěžit?

Na výherce z ostatních zemí jsme se ještě nedívali, ale co vím z předchozích let, tak tam jsou vždy skvělé projekty. Hodně z nich se právě zabývá interaktivními hrami, takže jsem vážně zvědavá, kdo tam letos bude a s kým se ve finále potkáme.

Dezinformační únikovky

Nyní máte připravené dvě únikové hry zaměřené právě na dezinformace. Jedna je pro žáky základních škol, druhá pro středoškoláky. Jak se od sebe liší?

Hru pro středoškoláky jsme vytvořili v rámci zmíněné soutěže. Studenti se v ní stávají novináři, kteří se ocitnou těsně před prezidentskými volbami v roce 2028. Na základě programů jednotlivých kandidátů nebo jejich příspěvků na sociálních sítích se hráči snaží zjistit, kdo z kandidátů plánuje zrušit letní prázdniny. Pomocí indicií a ověřování informací se ho snaží odhalit. Ve druhé hře po žáky základních škol jsme zvolili jiné téma, jelikož politika pro děti z druhého stupně není zatím tak lákavá. Místo volebního prostředí se tedy ocitají v zombie apokalypse. Úkolem je najít vakcínu na nemoc, která dělá z lidí nemyslící bytosti – dezinfombies neboli dezinformační zombíky. Vymysleli jsme to ještě před pandemií, ale nyní se to stalo skutečností.

Členové vašeho týmu jezdí osobně do škol, kde průběh hry moderují. Kolik škol jste takto už navštívili?

Ještě před pandemií jsme prezenčně navštívili asi dvě stě škol. Reakce jsou vesměs velmi pozitivní. Pro žáky je to příjemná změna, dost je to baví. Pro učitele jsme zase inspirací. Kolikrát je totiž nenapadne, že se dá učit pomocí hry nebo jaké interaktivní prvky se dají využít. Ve spolupráci s Českou radou dětí a mládeže máme dokonce osmihodinový kurz, ve kterém učíme pedagogy, jak využít různé interaktivní prvky k výuce mediální gramotnosti. Učitelé jsou teď nově další cílovou skupinou.

Zaměřujete se jen na české školy?

Cílíme hlavně na ty české, ale naše hry se už dostaly asi do dvanácti zemí. Máme totiž i anglickou a slovenskou verzi. Slovensko je prvním místem, kam bychom chtěli v budoucnu expandovat, takže nyní vzniká i slovenský tým.

A zahraniční školy hrají bez vaší přítomnosti?

Většinou to je tak, že někdo z našich členů do dané země jede na pozvání nebo tam třeba už pobývá, třeba na Erasmu. Hru pak klasicky moderuje. Ale například polská neziskovka Demagog, což je organizace velmi podobná té naší české, od nás získala na jednu z her licenci. Poláci nás o ni sami požádali a teď tu středoškolskou verzi hrají po celé zemi i bez nás.

Všímáte si u dětí něčeho zvláštního v jejich vnímání mediálního prostředí?

Mně připadal velmi zajímavý okamžik, kdy jsme při hře narazili na platformu Facebook. Pro ně je to v podstatě už sociální síť starých lidí, což se nás teda trošku dotklo, jelikož my ji pořád používáme, a to je nám okolo dvaceti (smích). Favority současných teenagerů jsou rozhodně Instagram a Tik Tok. Snažíme se tomu přizpůsobovat, a do našich her tedy zapojujeme právě tyto sociální sítě, které jsou dětem bližší.

Je nějaký rozdíl mezi tím, jak vnímají dezinformace děti, mladá generace a dospělí?

Každá generace má jakousi slabší imunitu vůči různým typům nepravdivých zpráv a vůči odlišným platformám. U starších lidí je problém, že byli skoro celý život bez internetu, a teď se na ně valí hromada informací. Jak v článcích na webech, tak ve statusech na Facebooku je často velkými písmeny napsáno „sdílejte“ a oni to bohužel často udělají. Dává jim to smysl, jelikož těm zprávám věří. Nás už nic takového nenachytá. Také třeba neposíláme řetězové maily, to už je pasé. Všimli jsme si ale velké důvěry v influencery. To je zase slabina mladé generace. Já si například zaznamenala už několik influencerů, kteří na sociálních sítích šíří dokonce konspirační teorie. Je důležité si přiznat, že i my, přestože jsme vyrostli už v době internetu, nejsme vůči falešným zprávám stoprocentně odolní. Často se setkávám s tím, že moji kamarádi uvěří fake news, nebo je dokonce sdílí. Někdy se to stane i mně.

Fakescape vs. pandemie

Jak jste se přizpůsobili online výuce?

To byl trochu oříšek. Naše hry jsou velmi interaktivní, pracuje se ve skupinkách. Dost jsme se trápili s tím, jak je převést do online prostředí. Trvalo nám to asi dva měsíce, ale víceméně jsme vše přesunuli do prezentace. Tu jsme propojili s aplikací, přes kterou odpovídá každý student sám za sebe. Zároveň jsme vytvořili animovaná videa a web, kde probíhá další část hry. Trvalo to dlouho a bylo to náročné, ale za ten výsledek to stálo. Hlavně je fajn, že se to dá stihnout za jednu vyučovací hodinu a je potřeba jen jeden lektor.

Animace, videa. To vše jste zvládli sami?

To rozhodně ne. My tyhle věci neumíme, ale naštěstí kolem sebe máme spoustu lidí, co nám chtějí pomáhat. Animace jsou dílem brněnského ilustrátora Yvanse, se kterým dlouhodobě spolupracujeme. Videa zase natočil bratr jedné kolegyně. Podobně to bylo i s webem. Máme kolem sebe takovou záchrannou síť lidí, kteří nám pomáhají s tím, na co nestačíme.

Na začátku pandemie jste také spustili novou online hru s názvem Co víš-19. O co v ní jde?

V rámci téhle hry děti trénují svého superhrdinu neboli Fakescapera. Ten na začátku nic moc neumí. Během hry však pomocí pěti tematických okruhů získává různé vlastnosti, například smysl pro humor, odvahu nebo pravdomluvnost. Hra je zaměřená hlavně na žáky základních škol, ale i středoškoláci se díky ní mohou ledaco dozvědět. Na jaře jsme ji spouštěli vyloženě jako soutěž, do které se přihlásily skoro dva tisíce dětí. Pro vítěze jsme měli nachystané i ceny. Nyní je už volně přístupná.

Tereza Kráčmarová

Studentka magisterského programu politologie na Masarykově univerzitě. Zakladatelka a předsedkyně spolku Fakescape, který učí, jak rozpoznat dezinformace.