Dvoje státnice mluví za vše. Studenti popisují realitu sdruženého studia

Brno - Ať už jde o žurnalistiku s politologií, mezinárodní vztahy s hudební vědou nebo o bezpečnostní studia spojená s personálním rozvojem, motivace studentů jsou překvapivě podobné — rozšířit si obzory, propojit dva světy a neuvíznout v jedné akademické bublině. To ale neznamená, že je tato cesta jednoduchá.

 

Akademický rok 2025/26

Masarykova univerzita letos zaznamenala rekordní zájem. Do akademického roku 2025/26 se přihlásilo přes 25 600 uchazečů, kteří dohromady podali téměř 44 000 přihlášek. Ne všichni míří jen na jeden obor — stále větší část studentů volí sdružené studium, tedy kombinaci dvou oborů najednou.

Proč studenti do sdruženého studia vstupují

Pavla Skalická si zvolila žurnalistiku a religionistiku a později přidala ještě jednooborovou hudbu. Sama sebe popisuje jako člověka, který nechce zůstat v jednom oboru příliš dlouho. „Jsem velmi nerozhodná a nedokážu si představit angažovat se jen v jednom směru. Líbí se mi, že se pohybuji v různých prostředích — mezi novináři, religionisty i hudebníky,“ vysvětluje.

Bára Pokorná si k žurnalistice přidala mezinárodní vztahy, které nakonec začala vnímat jako klíč k širšímu porozumění světu.„Přijde mi, že novinář by se měl prostě orientovat v dění. A mezinárodní vztahy jsou skvělá volba. Chci mít široké spektrum vědomostí — v dnešní turbulentní době je to potřeba,“ popisuje.

Kristýna Buchwaldová spojila žurnalistiku s politologií, protože chtěla psát o politice a mít k tomu teoretický rámec. „Přišlo mi to jako dobrá příležitost spojit mé dva zájmy. Vždycky mě bavilo psát a chtěla jsem mít teoretický přesah,“ říká.

„Touha po poznání věcí víc než jen po povrchu, jak se o nich často mluví,“ popisuje svou motivaci stručně studentka bezpečnostních a strategických studií a personálního rozvoje Věra Borecká.

Realita sdruženého studia: dvoje státnice, více zkoušek, méně času

Všichni studenti se shodují, že sdružené studium není „jen přidání pár předmětů navíc“, ale plnohodnotný druhý obor.„Není to fun little feature k hlavnímu studiu, ale wholeass obor,“ shrnuje Pavla.

Bára mluví o náročnosti otevřeně. „Jen fakt, že dělám dvoje státnice, mluví za vše. Mám stejný objem ke státnicím jako studenti, kteří mají můj vedlejší obor jako hlavní,“ popisuje.

Kristýna dodává, že ačkoliv neměla pocit výrazně vyšší náročnosti, objem povinností je citelný. „Je pravda, že můžu mít víc zkoušek a kreditů než jednooborové studium, ale není to pravidlo. Nejtěžší pro mě byly ústní zkoušky z politologie,“ vysvětluje.

K tomu se přidávají praktické potíže, například rozvrhy. „Těžší je poskládat rozvrh. Do toho stáž, bakalářka, druhá škola. Někdy mám pocit, že žiju tři životy najednou,“ svěřuje se Bára.

Akademické kultury se střetávají

Studenti popisují, že největší výzvou nemusí být počet předmětů, ale rozdílnost způsobů výuky. Na žurnalistice se klade důraz na kreativitu, projektovou práci a volnější diskusi. Politologie nebo mezinárodní vztahy působí jako úplný opak.

„Žurna je jedno velké liberální povídání si. Mezinárodky jsou naprosto racionální a konzervativní. Tlačí nás naplňovat pravidla. Ale právě to, že je každý obor tak jiný, mě baví,“ říká Bára.

Kristýna má podobnou zkušenost. „Žurnalistika je praktická, politologie teoretická. Více mi vyhovuje politologie, hlavně kvůli písemným zkouškám — zjistila jsem, že mě naučí nejvíc,“ dodává.

Pochybnosti, krize a momenty, kdy chtěly skončit

„Religionistiku jsem chtěla ukončit několikrát, ne protože by mě nebavila, ale kvůli náročnosti,“ vzpomíná Pavla.

Bára se svěřuje o realitě průchodu studiem. „Přemýšlela jsem o ukončení studia žurnalistiky. Nikdy jsem nepochopila, co mi měly dát první tři semestry povinných předmětů. Přijde mi, že to zbytečně odrazuje především studenty sdruženého studia,“ přiznává.

Věra k tomu dodává osobní rozměr. „Na střední jsem excelovala jako student a najednou jsou kolem mě lidé se spoustou vědomostí z oblastí, o kterých často nic moc nevím. Občas mám pocit, že je pořád co dohánět,“ svěřuje se.

Co naopak studenti oceňují: rozhled, pestrost a otevřené dveře

Studenti se shodují v jednom — sdružené studium je náročné, ale dává perspektivu, kterou by jednooborové studium nenahradilo.

„Rozšiřuji si obzory ve dvou oborech,“ říká Kristýna.

„Vždycky budu moct říct, že jsem studovala široké spektrum věcí. I kdybych to v profesním životě nepoužila, mezinárodní vztahy jsou fascinující,“ dodává Bára.

Pavla oceňuje různorodost lidí, se kterými se setkává. „Nejsem uzavřená v jedné bublině. To by mě rychle unavilo,“ vysvětluje.

Podle Věry mají oba její obory co do sebe. „Profesoři mají pochopení pro lidskou stránku. Všichni jsou komunikativní a přívětiví,“ říká.

Rady budoucím studentům sdruženého studia

Každý z oslovených má pro budoucí studenty jednu radu:

„Nebát se zkoušet," říká Kristýna. „Pokud váháte, jaký obor si vybrat, sdružila bych si je. FSS má tu super možnost jeden obor po semestru ukončit,“ dodává.

Podle Báry je důležité nevzdávat to po prvním semestru. „První semestry nejsou moc zábavné. Dvouobor má dvakrát tolik áčkových předmětů. Je to dlouhé a ubíjející,“ vysvětluje.

Věra doporučuje ptát se a hledat kombinaci, která sedne. „Nebojte se ptát. Správná kombinace určitě existuje — jen musíte všechno pořádně prozkoumat,“ radí.

Pavla varuje před falešnou představou polovičního závazku. „Sdružené studium není doplněk. Je to další obor. A člověk musí počítat s tím, že mu to zabere hodně času,“ doplňuje.

Dvoubarevný obraz studia

Sdružené studium na Masarykově univerzitě není pro každého. Je náročné, časově intenzivní a někdy frustrující. Ale pro studenty, kteří chtějí propojit více oblastí, nevzdávat se jednoho zájmu kvůli druhému a mít širší rozhled, může být právě tato cesta tou nejlepší.

„Připadala bych si, že mi neustále něco uniká, kdybych jeden z oborů nestudovala,“ uzavírá Bára.