Zaměstnání jako zdroj strachu: při obtěžování za barem hraje roli pocit moci

Brno - Od nepříjemných komentářů až po fyzické doteky. Redaktorky Stisk online zjistily, že taková může být realita práce v brněnském gastro odvětví. Některé podniky proti možnému obtěžování svého personálu zavádějí preventivní opatření, jako je školení obsluhy nebo ustálené bezpečnostní postupy, zatímco jiné problém zcela ignorují. Ačkoliv se dnešní společnost soustředí na to, co dělat, když se v takové situaci člověk ocitne, je potřeba uvědomit si, že k sexualizovanému násilí nemá v první řadě vůbec docházet. Lidé mají do podniků chodit za dobrým jídlem a pitím, nikoliv rozdávat nevyžádané poznámky nebo doteky.

Napříč brněnskými restauracemi, bary, kavárnami a čajovnami se odehrává spousta důležitých příběhů. Do článku jimi přispěli zaměstnanci a zaměstnankyně vybraných podniků. Z důvodu ochrany soukromí a možnému ohrožení pracovních pozic nejsou v textu uvedena jejich pravá jména.

Respondentka Daniela aktuálně pracuje v brněnském podniku Schrott, ale i ze své předešlé práce za barem v jiném klubu má bohaté zkušenosti. Tam se setkala se slovními narážkami, a to ze strany žen i mužů, což sama přisuzuje svému maskulinnímu vzhledu. „Často se poznámky týkaly mých kudrnatých vlasů, prý jestli si na ně můžou sáhnout, což mi příjemné rozhodně nebylo,“ popisuje Daniela průpovídky, se kterými se v zaměstnání setkávala. Domnívá se ale, že kdyby barová deska nepředstavovala jakousi fyzickou bariéru, bylo by chování zákazníků horší.

Vypráví, že občas i ve své nové práci v baru Schrott schytává pohledy, které jsou jí nepříjemné. Dostala se ale i do situace, kdy ji přibližně padesátiletá opilá žena plácla po zadku. „Připadalo jí úplně v pořádku to udělat a pak se ke mně ještě přitulit. Začala jsem na ni křičet a ona byla úplně vyvedená z míry, proč by si ona jako žena nemohla dovolit chtít jinou ženu,“ popisuje Daniela. Říká, že tento případ je její jediná zkušenost, která nebyla v pořádku. „Moc se nám takové věci nedějí. Jsem za to ráda. Ale nemyslím si, že máme nějaký konkrétní mechanismus, kterým bychom proti obtěžujícímu chování bojovali,“ dodává provozní Schrottu Karolína Dúhová.

Sama Daniela vnímá, že klientela podniku si začíná uvědomovat, že není na místě mít na obsluhu jakékoliv narážky, nebo se jí dokonce dotýkat. „Okruh zákazníků, který k nám chodí, většinou už opravdu ví, jak se má chovat. Samozřejmě, že když se něco takového děje, tak to ve Schrottu absolutně netolerujeme. Zákazníky vyhazujeme s tím, že je při další návštěvě už ani neobsloužíme,“ potvrzuje provozní. Zákazníci, kteří se dopustí nevhodného chování a dojde k nějaké konfrontaci, už podle Dúhové podnik znovu ani nenavštíví.

Veškeré obtěžující chování ze strany hostů zůstává podle provozní „naštěstí“ na slovní úrovni. „Za celou dobu se stalo jednou možná dvakrát, že by nějaký zákazník chtěl na barmanku sahat. Nikdy to nezašlo nikam dál,“ dodává.

Podle Dúhové je na místě volat policii kdykoliv, když se zaměstnanec či zaměstnankyně cítí nekomfortně a agresor není s to odejít. „Určitě radši volat, než aby se sami zaměstnanci a zaměstnankyně pouštěli do fyzického konfliktu,“ říká provozní.

Mají muži chránit ženy před jinými muži?

O kolegy se může opřít i Linda, která pracuje v brněnském podniku Music Lab. „Za prevenci sexuálního obtěžování považuji to, že směny jsou složené tak, aby na nich byl vždy alespoň jeden muž,“ popisuje. Je přesvědčená, že kdyby se necítila bezpečně a chování některého z hostů či hostek by jí bylo nepříjemné, muž na směně by jí zajisté pomohl a zastal se jí.

Sama Linda se s žádným fyzickým obtěžováním nesetkala. Přisuzuje to tomu, že se v práci snaží působit nedostupně. „Moc se nelíčím, oblékám se tak, aby nikdo neměl potřebu mít nějaké blbé narážky,“ říká dívka. Ani tak se ale nepříjemným poznámkám nevyhnula. „Stalo se mi několikrát, že mě někdo nepatřičně balil a měl kecy na můj vzhled,“ dodává Linda.

Uvádí také, že kolegyně Marie se s projevy obtěžujícího chování setkává mnohem častěji. Například jí při čepování piva muž sahal na ruku a měl přitom velmi nevhodné poznámky.

Linda se cítí bezpečně o obtěžujícím chování svým nadřízeným říci. Majitel podniku Music Lab Jakub Drgoň se ale k problematice příliš nevyjádřil. „Nevím, jestli vám chci odpovědět,“ uvedl do telefonu. Sdělil pouze, že k nevhodnému jednání zákazníků dochází pouze velmi výjimečně. To potvrzuje i Linda. „Na to, jaký je Music Lab pajzl, jak moc tam lidé pijí a když vezmu v potaz to, že zavíráme pozdě v noci, tak se tam nic úplně hrozného nestalo,“ komentuje brigádnice.

Pohled českého práva na sexuální obtěžování

Pojem sexuální obtěžování je v Česku právně ukotven v antidiskriminačním zákoně. Obtěžování zákon chápe jako takové chování, jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí, nebo tzv. jednání něco za něco. Sexuální obtěžování má pak zároveň sexuální povahu.

Veřejný ochránce práv ve své příručce práva na rovné zacházení pro zaměstnavatele z roku 2023 dodává k vymezení pojmu důležitost rozlišení motivací, které vedou agresora k sexuálnímu obtěžování. „Častou příčinou sexuálního obtěžování je spíše potřeba utvrdit si svou formální či neformální mocenskou převahu,” uvádí. Vyzdvihuje také, že oběť sexuálního násilí nemusí agresora vůbec sexuálně přitahovat.

Podle vedoucí odboru rovného zacházení při Kanceláři veřejného ochránce práv Jany Kvasnicové se přímo problémem obtěžování zaměstnanců ze strany hostů české soudy nezabývají. „Ani ombudsman stížnost na takovou situaci neřešil a nezahrnul ji zatím ani mezi výzkumné aktivity,” upřesňuje Kvasnicová.

„Pokud jednání nedosáhne intenzity přestupku nebo trestného činu, je především na zodpovědnosti zaměstnavatele, aby nastavil nějaký funkční mechanismus, jak zaměstnankyně ochránit,” doplňuje k prevenci Kvasnicová. Dodává také, že za jednání hostů by mohl být v případě nezavedení opatření zaměstnavatel odpovědný.

Podle výzkumné zprávy centra pro oběti domácího a sexuálního násilí proFem se s minimálně jednou formou sexuálního násilí nebo sexuálního obtěžování v průběhu svého života setkala více než každá druhá žena. Konkrétně se jedná o 54,5 procent žen. Právě nevyžádané doteky nebo verbální obtěžování patří mezi nejčastější situace, které ženy zažívají. Počet mužů, již někdy zažili násilí nebo obtěžování, je přitom o polovinu nižší - 22,3 procenta.

Většina obětí sexuálního násilí nebo obtěžování nejčastěji tyto případy nijak a s nikým neřeší. Ženy se ale častěji než muži svěří někomu blízkému, nejčastěji kamarádce/kamarádovi nebo členu rodiny. Jenom tři procenta obětí, ať už žen, nebo mužů, se svěří jiné dospělé osobě mimo rodinu, například učitelce nebo vedoucímu v práci.

Donuty a nevyžádané doteky - i bez alkoholu

Obtěžování není výjimkou ani v místech, kde se alkohol nekonzumuje. Děje se to i tam, kam lidé chodí jen na kávu nebo za dobrotami. Zaměstnankyně Lucie zažila v brněnské pobočce La Donuteria situaci, kdy se rozhodně necítila bezpečně a dodnes na to nedokáže zapomenout.

Do kavárny přišli dva muži kolem třiceti let a začali její vzhled nahlas komentovat. „Vzala jsem si džíny, které byly nahoře trochu přiléhavé. Muži mi začali říkat, ať si nechám sáhnout na zadek. Jeden z nich se mě pak začal dotýkat a řekl, že kvůli mně podvede svou ženu,“ popisuje Lucie. Zašlo to až k otevřeným výhrůžkám, které návštěvníci brali jako vtip. Říkali totiž: „Pojď k nám, nebo my přijdeme k tobě.“

Zaměstnankyně se v tu chvíli cítila ohrožená a bezmocná. O incidentu vedení neinformovala, jelikož se obávala, že by ji nikdo nevyslechl a že by se situace obrátila proti ní. „Byla jsem proškolená při nástupu do práce, vím, že v případě nějakých problémů na prodejně se můžu obrátit na ostrahu obchodu Tesco nebo přímo na majitele. Jenže tito muži znají mého šéfa a vím, že by to mohli svádět na legraci. Mám pocit, že na mých slovech nebude záležet a že to nikoho vlastně nezajímá,“ sděluje žena, podle níž konkrétní pravidla pro jednání v takových situacích v podniku neexistují.

Majitel La Donuteria Lukáš T. zdůrazňuje, že každý z pracovníků ví, kam se v případě problémů obrátit. „Nejde jen o sexuální obtěžování, ale o obtěžování obecně. Když se děje něco nevhodného, ​​zaměstnanci vědí, co mají dělat,“ říká a dodává, že o výskytu sexuálního obtěžování v jeho podniku neměl tušení. „To, že se nějaký kluk zeptá na Instagram, anebo řekne holce, že je pěkná, jako obtěžování nebereme. To jsou normální věci,“ podotýká.

Lucie nicméně po incidentu v práci stále cítí strach. „Mohla bych totiž být na konci obviněná já a mohli by mi teoreticky dát i výpověď," obává se. Podle ní tak existují jen dvě možnosti: buď nepříjemné situace vydržet, nebo z práce odejít. Po vydání článku majitel na provozovnu zakoupil obsluze pepřový sprej a dívky znovu upozornil, že se v případě problémů můžou obrátit na něj nebo na ostrahu objektu.

Říct to, nebo ne?

Otázka, nad kterou se zaměstnankyně a zaměstnanci, kteří zažili podobné situace, často zamýšlejí. „Pokud má člověk propracované své hranice, nebude mlčet. Nesnižuje to jeho důstojnost. Nezáleží na tom, zda pracuje jako číšník nebo ředitel nějaké společnosti,“ říká psycholožka Sofiia Berezka. Důležitou roli ale hraje i to, zda dotyčný člověk v minulosti zažil nějaké trauma. „Mlčení může být způsobeno obavami ze ztráty zaměstnání, ale i dřívějšími psychickými traumaty, například silným pocitem studu,“ vysvětluje psycholožka. Obtěžování může u různých lidí vyvolat různé reakce, například paniku, otupělost, úzkost, podráždění, a v některých případech i odmítnutí nebo znechucení. Podle Berezky je v takové situaci, kdy jsou narušeny naše hranice, normální reakcí hněv.

Ze štamgasta prasákem

Studentka Soňa brigádně pracuje v brněnském podniku Anoda. V práci se setkala s nepříjemným chováním ze strany pravidelného zákazníka. „V Anodě je některé dny otevřeno dlouho do noci, opakovaně se mě tento muž dotýkal, bral mě kolem ramen, sahal mi na pas. Nebylo mi to příjemné,“ uvádí Soňa. Majitel podniku Martin Herman o tomto případu ví a přiznává jej. „Jedná se o prostředí, kde se podává alkohol. Pracují u nás převážně ženy, jsou bohužel nuceny takovému problému čelit,“ komentuje.

Podle Hermana je prevence v tomto případě velmi náročná a vedení spoléhá především na povahu podniku, která je velmi komunitní. „Na každé směně je někdo známý, kdo může zasáhnout,“ říká Herman. Za barem je k dispozici také pepřový sprej a tonfa. „Aktivně zaměstnankyně a zaměstnance vyzýváme, aby nás o podobných případech informovali,“ uvádí majitel podniku.

Podobně jako v Anodě se i v brněnském podniku SPOT, setkali zaměstnanci s nevhodným chováním stálého zákazníka, který byl v podnapilém stavu. Majitelka podniku Barbora Vymětalová popisuje incident jako ojedinělý: „Je to náš pravidelný zákazník, jenom se v ten večer opil. Jindy se chová normálně. Ta opilost ho ale neomlouvá. Měl tehdy na moje zaměstnankyně nějaké nevhodné poznámky.“

Vymětalová neměla dojem, že by zaměstnankyně utrpěly v daný moment trauma nebo že by pro ně vzniklá situace byla příliš tíživá, a proto se muže rozhodla pouze poprosit o slušné chování. „Vůbec nechci situaci a jeho narážky zjednodušovat, to do podniku nepatří, ale zároveň ze své pozice majitele jsem ho nechtěla rovnou vyhodit, když vidím, že je to někdo, kdo k nám chodí opravdu často a utrácí u nás peníze,“ popisuje svou tehdejší reakci Vymětalová. Obecně ale SPOT považuje za místo, kde se s podobně nevhodným chováním setkávají zřídka. „Myslím si, že je to tím, že k nám chodí spousta mladých a uvědomělých lidí. Doufám teda, že když o tom nevím, tak se to doopravdy neděje,“ říká majitelka podniku.

Stejný názor sdílí i její zaměstnankyně Romana. „Mám tady důvěru nejen ve vedení, ale i v lidi, kteří k nám chodí. Tím, že tady máme takový dobrý kolektiv návštěvníků, tak je tu vždy večer nějaký chlap, kterého bych mohla poprosit, aby mi pomohl,“ popisuje Romana. Se sexualizovaným násilím v podobě verbálních projevů se setkala ve své předešlé práci v jiném brněnském podniku. Ze SPOTU si vybavuje pouze jednu situaci, ve které pro ni bylo těžké dostat hrubého opilého muže pryč.

Školení pro personál jako možná prevence

Při žádné ze svých pracovních zkušeností Romana v gastronomii nezažila, aby ji vedení upozornilo nebo proškolilo v rámci potenciálních vypjatých situací se zákazníky. „Myslím si, že lidi, kteří jdou pracovat za bar, s tím počítají, že se tohle děje. Ale že by mě někdy nějaký šéf takhle varoval, to ne,“ míní Romana. Majitelka podniku přiznává, že v oblasti prevence sexuálního obtěžování ze strany zákazníků nijak své zaměstnance neškolí. Zároveň ale dodává, že je k tomu nakloněná: „Když nad tím přemýšlím, tak to určitě není od věci. Jenom si myslím, že když se pro to rozhodneme, tak bych to nedělala já, ale zavolala bych na to někoho způsobilého.“

Řešením pro majitele, kteří chtějí poskytnout svým zaměstnancům základní povědomí o možnostech jednání při sexualizovaném násilí v práci, může být spolek Moderní sebeobrana. Poptávka po tomto typu školení je ale podle instruktorky Jasmíny Houdek nízká. „Pořád to pro podniky není téma, přitom se to tam děje velmi často. Ať už to jsou restaurace, bary, kavárny, jednoduše kdekoliv, kde jsou lidi a někdo, kdo jim má v uvozovkách sloužit, tam sexualizované násilí a obtěžování je,“ říká Houdek. Dalšími spolky, které šíří osvětu nejen o sexualizovaném násilí a obtěžování, jsou Bez trestu, Konsent a Pod svícnem.

Rozhovor: Instruktorka Moderní sebeobrany Jasmína Houdek

Proč dochází k nevhodnému chování ze strany zákazníků směrem k obsluze?

Obecně se sexualizované násilí a obtěžování neděje kvůli tomu, že by v sobě měl někdo nějaký pud, že by se teď hned potřeboval uspokojit nebo se okamžitě začít líbat nebo někomu sáhnout do rozkroku nebo vyvrcholit, ale děje se převážně z pocitu moci. Ten člověk se cítí nadřazeně a ten, vůči komu své jednání směřuje, je podřízený. Nevnímá ho, jako sobě rovného. Chybí tam respekt a úcta.

Existuje typ osob, které takový druh násilí páchají?

Pocit nadřazenosti je téměř to jediné, co takové lidi spojuje. Když se podíváte na vzorek lidí, kteří se toho dopouští, tak jsou napříč sociálními třídami. Sexuální násilí nezná třídu. Můžou to být chudí nevzdělaní lidé, stejně tak úspěšní vzdělaní lidé z dobrého zázemí.

Jaká je možná prevence ze strany vedení podniků?

Prevence je už jenom to, že se o tom budou v práci bavit a přiznají, že tam ten problém existuje. Protože když někam přijdete a otevřete tohle téma, tak zpravidla zaznívá: „U nás se to neděje,” ale tam, kde tohle říkají, se to děje a jenom se to vedení, nebo lidé, kteří to tam provozují, nedozví. Oběti o tom akorát nepromluví, jelikož necítí podporu u svých nadřízených.

Jaká by měla být reakce, když se v takové situaci ocitneme?

Nejdůležitější je mindset, tedy nastavení hlavy. Přesvědčení o tom, že se vůbec bránit můžete. To, že jste v práci, neznamená, že si k vám někdo tohle může dovolovat. Vy nejste v té práci proto, aby vás někdo plácal po zadku, nebo vám dá dýško a myslí si, že si potom může dovolit víc, ale jste tam proto, abyste odvedli svou práci. Tohle přesvědčení o tom, že to jednání sem nepatří a já za něj nijak nemůžu, to je síla, kterou můžete použít k tomu, abyste vůbec něco udělali. Bez tohoto přesvědčení nejste ani schopni něco udělat.

Helena pracuje jako obsluha v Kabinetě Múz. Předtím působila za barem v klubu ArtBar Druhý Pád nedaleko Pionýrské, kde se na směnách s obtěžováním nejednou setkala. „Vždycky to byly nějaké narážky nebo nabídky jako ‘slečno, v kolik končíte’ a takové věci,” přibližuje zkušenosti barmanka. Komentáře se týkaly mnohdy také jejího vzhledu nebo způsobu chování a vystupování. „Takové ty klasiky. Často to už bylo nepříjemné, párkrát jsme někoho z podniku vyvedli,” dodává. Nevzpomíná si, že by někdy mělo obtěžování fyzickou formu.

Prevenci ze strany vedení podniků Helena ani na jednom z míst zvlášť nevnímá. Přesto si ale z dob svého působení v ArtBaru vybavuje některé prevenční nástroje, které jsou v podniku zavedené. „Pořád pro nás byli přístupní bodyguardi, pod barem jsme měli vždycky po ruce pepřák a taky tlačítko na okamžité zavolání policie,” shrnuje opatření. Bariéru mezi obsluhou a možným agresorem vidí také ve vyšším baru. Provozní podniku Helenu někdy také neposílala na směny, u nichž očekávala nebezpečí obtěžování ze strany zákazníků, zejména pokud mělo do podniku přijít převážně mužské zákaznictvo.

„Problémy jsme řešili spíš mezi kolegy,” objasňuje Helena fungování ArtBaru. Spolupracovníci byli vždy v případech, kdy jí byla situace nepříjemná nebo měla s někým problém, ochotní místo ní například agresora obsloužit nebo zavolat ochranku.

K mechanismům zavedeným v klubu se jeho provozní nevyjádřila. Přes opětovnou snahu spojit se s ní telefonicky i skrze SMS své stanovisko nebyla ochotna redaktorkám poskytnout.

V Kabinetě Múz obtěžování ze strany zákaznictva Helena nezažila. Přisuzuje to typu směn. „Když obsluhuji přes den na meníčkách, potkám se s úplně jinými lidmi než během noci v ArtBaru,” líčí. Provozní podniku Martin Šamalík stížnosti ze strany personálu nezaznamenal. „Vůči obsluze se tady nic takového nestalo,” upřesňuje Šamalík.

Spolek Konsent, který rozsáhle působí v oblasti občanského aktivismu a vzdělávání o sexu a sexuálním násilí, poskytuje také školení Respekt je sexy. pro bary a kluby., kterým dosud prošlo ani ne dvacet podniků. Jedním z nich je právě Kabinet múz, v Brně se pak zapojil například Vitamin nebo Café in the Ghetto. „Školení proběhla předtím, než jsem nastoupil. Zaměstnanci mají ale instrukce, jak postupovat,” uvádí provozní Šamalík.

V baru funguje systém nočních manažerů, kteří obsluze pomáhají situace řešit. Zároveň je část personálu proškolená, nově příchozím jsou pak dostupné informace a instrukce z dřívějšího školení. Šamalík dodává, že se Kabinet Múz chystá školení aktualizovat.

Prevence jako Utopie

Studentka Nikola pracovala v podniku The Roses a v čajovně Utopia. „Ani v jednom žádná preventivní opatření neexistovala,“ uvádí mladá žena. Popisuje ale, že v Utopii, která je poměrně velkým podnikem, funguje osoba jakési ochranky, která případné problémy řeší.

Majitel čajovny Utopia Jiří Šlechta na otázku, jestli se v podniku setkávají s obtěžujícím, sexuálně motivovaným chováním, nedokáže odpovědět. „Co je tohle za otázky? Se mnou tenhle průzkum nedělejte, zkuste to někde jinde, nashle,“ sdělil do telefonu a zavěsil.

V The Roses jednou muži Nikolu pozvali na panáka. Odmítla se slovy, že je v práci. Jeden z nich ji potom měl potřebu vzít za ruku a ujistit ji, že je to v pořádku. „Cítila jsem se bezpečně to někomu z vedení říct, ale člověk má práci, školu. Pořád něco řeší a ani ho nenapadne, že by se zrovna tímhle měl zabývat,“ dodává Nikola.

 

Eurofound (Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek, pozn. red.) ve svém výzkumu z roku 2021 uvádí, že zkušenost s nežádoucím chováním v sektoru pohostinství reportuje téměř dvanáct procent zaměstnanců. S diskriminací se pak častěji setkávají ženy než muži. Nadace zdůrazňuje, že takové podmínky mohou jedince i organizace výrazně negativně ovlivňovat a ohrožovat zdraví a blahobyt zaměstnanců. Dostupná data dále nasvědčují tomu, že některá opatření částečně zmírňují následky takového zacházení. Posílení sociálního prostředí na pracovišti může potlačit negativní dopady stresorů, jimž zaměstnanci čelí, nebo dokonce takovým následkům úplně předcházet.