„Netušil jsem, že se něco tak krásného dá na světě vidět,“ říká o islandské sopce cestovatel

Brno - Jeroným Lešner je cestovatel, dobrodruh a geolog. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Nyní kombinuje svou cestovatelskou vášeň se svou profesí. Jedna z jeho posledních cest vedla k islandské sopce Fagradalsfjall. Jak sám říká, unikátní příležitost vidět aktivní sopku si nemohl nechat ujít.

Čím byla zrovna sopka Fagradalsfjall unikátní? Proč vás zaujala? 

To, co se stalo na Islandu u sopky Fagradalsfjall, byla skutečně jedinečná možnost vidět sopečnou činnost takto zblízka. Nikde jinde ve světě to z takové blízkosti nešlo. Řekl jsem si tedy, že to musím vidět, zabalil si kufr a jel jsem. Nepřemýšlel jsem nad tím, v jaké zemi to zrovna je. Ta příležitost byla tak unikátní, že jsem prostě musel jet. Že to bylo právě na Islandu, nehrálo významnou roli.

Musíte splňovat nějaké podmínky, bezpečnostní pravidla při přístupu k sopce?

To byla právě ta zajímavost a unikum sopky Fagradalsfjall. Byla totiž poměrně bezpečná. Místní úřady tak tolerovaly, když k ní chodili lidé. Území nebylo nijak zavřené nebo střežené. Nebyli to ale pouze turisté a cizinci, které jsem u Fagradalsfjallu potkal, právě naopak místo navštěvovali stovky až tisíce místních.

Proč byla sopečná činnost u Fagradalsfjallu bezpečná pro pozorovatele, v čem byla jiná od ostatních?

Jednoduše řečeno, ze sopky nepadaly žádné kameny a nechrlila žádný popel. Pouze z ní vytékala tekutá láva. Nikomu tak nehrozilo přímé nebezpečí a pro dobrodruhy a cestovatele to byla ideální příležitost, jak se dostat k sopce velmi blízko.

Jste profesí geolog, vybíráte si tedy místa pro svoje cesty na základě nějakého profesního zájmu?

Pracuji v oboru, který mě baví a naplňuje, cestování je tak ideální možnost, jak propojit profesní zájem a volný čas. Opravdu velmi často se to propojuje. Ale je pravda že spíš jezdím do zemí, které jsou svou přírodou známé a lákají tak spoustu turistů. To, že jsem i geolog, je v tomto případě vlastně jenom příjemný bonus.

Jak blízko aktivní sopce jste se během své expedice na Island dostal?

K aktivní soptící sopce jsem se dostal nejblíže asi sto padesát metrů. Od okraje sopečného kuželu k tekoucí lávě jsem byl tak blízko, že bych se v ní mohl klidně přehrabovat lopatkou. Vystoupal jsem i na sopečný kužel, který byl těsně po ukončení erupce, tam jsem skutečně stál až na samé hraně.

Vy jste na stejné místo zavítal rovnou dvakrát, v květnu a následně v září 2021. Jak se lišily vaše dojmy a zkušenosti během první a druhé návštěvy? Pozoroval jste nějaké výrazné změny?

Sopka sama o sobě se proměňuje, každý den je jiná. I přírodní jevy, které jsou na ní k vidění, se vyvíjí a nikdy nejsou dvakrát stejné. Když se pak člověk vrátí po delší době, krajina kolem sopky může být úplně jiná, než jaká byla při odjezdu. Tam, kde bylo údolí, může být lávové jezero, kde byla cesta, už se nedá projít, protože tam teče horká láva. To prostředí je skutečně velmi živé a proměnlivé.

Jaký byl váš nejintenzivnější zážitek během expedice?

Nejintenzivnější zážitek pro mě byl jednoznačně příchod k sopce. Vůbec jsem si nedovedl představit, že někdy uvidím aktivní sopku. Mým snem bylo vidět někdy z velké dálky na kopci lávu, Fagradalsfjall ale předčil moje očekávání. Vyšel jsem od silnice a už po hodině jsem šel kolem lávy, a po další hodině chůze jsem stál u soptícího kuželu. Navíc jsem k sopce přišel v noci, takže všechno krásně zářilo. Byl jsem tehdy úplně u vytržení. Nevěřil jsem, že se něco takového dá na světě zažít.

Musel jste během vaší expedice na Island překonat nějakou velkou osobní výzvu?

Velkou výzvou bylo se na Island vůbec vypravit. Nebylo jisté, jestli sopka třeba do doby, než doletím na Island, nevyhasne. Takovou informaci vám totiž nikdo nemůže dopředu říct. Já měl ale vždy štěstí a pokaždé jsem se z Islandu vracel plný zážitků.