Je tady úplně jiný přístup ke škole než v Česku, říká studentka Utrechtské univerzity

Brno - K zásadnímu kroku se rozhodla Renata Plachá poté, co získala bakalářský titul na Vysoké škole ekonomické. Chtěla změnu, a tak odjela studovat magistersko-vědecký program „Sustainable Finance and Investment“ na Utrechtskou univerzitu v Nizozemí. Jaký je rozdíl ve studiu v zahraničí a v České republice? I to se dozvíte v dnešním rozhovoru.

Co vás vedlo k tomu studovat v zahraničí?

Byl to můj sen. Měla jsem v plánu během bakalářského studia vyjet na Erasmus, ale protože byl covid a já potom už nechtěla prodlužovat, nevyšlo to. Tak jsem se rozhodla odjet studovat magistra do Nizozemí a má to jednu velkou výhodu. Magistra tady máte vystudovaného za rok, takže můžete stihnou klidně dva, za tu dobu, co v Česku jeden.

 

Proč jste zvolila školu zrovna Nizozemí?

Na výběr země měla vliv moje sestra, ta tady totiž taky studovala a když jsme ji jeli navštívit, strašně se mi to tady zalíbilo. Hlavně cyklistická kultura, všude se jezdí na kole, za každého počasí a nevyužívá se skoro hromadná doprava. Další důvod, proč jsem si zvolila Nizozemí je to, že je země hodně otevřená mezinárodním studentům. Na mém programu je zhruba 70 procent studentů ze zahraničí. A to, že jsem si chtěla zlepšit angličtinu, je asi jasný důvod.

Takže rozdíl mezi zahraničními a tuzemskými studenty není žádný?

Není. Nizozemci mají navíc na výběr, jestli chtějí studovat v angličtině nebo v nizozemštině. Většina volí nizozemštinu. Ale oni jsou takoví jiní, moc se s námi nebaví. Jsou ve svojí bublině a baví se hlavně mezi sebou. Rozdíl je v tom, že oni nevnímají studium jako to nejdůležitější. Ale když jsi tu jako student ze zahraničí, máš to jako hlavní prioritu a nesoustředíš se tolik na jiné aktivity.

 

A co rozdíl v samotném studiu v Nizozemí a v Česku?

Studium je oproti Česku jen na jeden rok a skládá se ze čtyř period, ne semestrů. Každá perioda trvá devět týdnů a hned potom následují zkoušky. Od začátku školy máme rozepsaný celý rok a přesně víme, jaké dny budeme mít zkoušky. Nemůžeme si jako v Česku vybírat z několika termínů. Navíc na konci nemáme státnice, píše se jen diplomová práce. Musím ale říct, že škola je o dost těžší než doma. Klade se velký důraz na týmové práce, diskuze v hodině a prezentace. Musíme číst hodně případových studií a v hodině komunikovat. Co mě překvapilo bylo to, že žádná přednáška nebo seminář není povinný. Tady se totiž počítá s tím, že když jsme si tu školu vybrali, tak pro to budeme něco dělat. A pokud někdo nechodí na přednášky nebo semináře, tak se to na finálním hodnocení stejně projeví.

Co se týká hodnocení, tak je tu bodování od jedničky do desítky s tím, že nám hned na úvodní hodině řekli, že hodnocení devět a deset nikdy nedostaneme. K tomu, abychom prošli předmětem musíme mít alespoň pět a půl bodu, což je pořád dobrá známka.

 

Jak jste se cítila, když jste poprvé dojela do Utrechtu?

No, rodiče mě sem dovezli a hned další den jeli domů. Já jsem začala bydlet se spolubydlícími, které jsem viděla poprvé v životě a hned od začátku jsme měli docela blízký vztah a na to jsem nebyla vůbec zvyklá. První dny mám docela v mlze, asi jsem utrpěla šok. Moc jsem nechápala, že tady opravdu jsem, nevěděla jsem kam chodit, na vše jsem se ptala. Každý den jsem vystupovala z komfortní zóny, vše jsem si musela zařizovat a na nikoho nespoléhat. Taky jsem neměla žádný kontakt s češtinou, protože jsem sem přijela úplně sama, takže z ničeho nic přepnout úplně do angličtiny bylo ze začátku taky těžké.

 

Je něco, na co si musíte v Nizozemí zvykat?

Počasí. Teď je tady třeba dva týdny šero, žádné slunce. Takže po čase je to trochu depresivní. Hlavně jezdit na kole za deště je docela výživné.

A další věc, s čím jsem moc nepočítala, je to, že je strašně těžké udržet kontakt se všemi kamarády a rodinou v Česku a zároveň se socializovat tady. Ale na druhou stranu si pak víc vážím toho, že se vidím po delší době s přítelem nebo s rodinou.

 

Splnilo studium v zahraničí vaše očekávání?

Spíše ještě předčilo. Jsem ráda, že jsem si vybrala Utrecht a ne Amsterdam. Je to totiž menší město, a hlavně plné studentů. Všude visí vlajky Utrechtské univerzity, studenti nosí mikiny a jsou pyšní, že tady studují.

Je tady úplně jiný školní systém než v Česku. Můj program je docela nový, takže sami učitelé přizpůsobují výuku studentům a jsou nadšení, když se někdo ozve na přednášce a přijde s novým pohledem na věc. Vůbec nevadí, že je to třeba špatně, zajímají se o náš názor a hlavně chtějí, ať kriticky přemýšlíme.

Jako poslední věc cítím, že jsem se hodně změnila. Dokážu se o sebe postarat a jsem víc soběstačnější.