Byla jsem v centru evropského dění, říká stážistka Žaneta Levíčková

Praha - Žaneta Levíčková je čtyřiadvacetiletá studentka z Prahy, která se po bakalářském studiu žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy vydala za zkušenostmi do zahraničí. Díky programu Erasmus strávila semestr na univerzitě v Amsterdamu UVA, jedné z nejuznávanějších evropských škol v oblasti komunikace. Inspirativní prostředí i otevřený přístup k výuce ji přesvědčily, že chce ve studiu v zahraničí pokračovat. Navázala proto magisterským programem Evropská politika a společnost, který absolvovala ve Štrasburku a Groningenu. Součástí programu byla i povinná praxe, díky níž se Žaneta dostala na pětiměsíční stáž do Evropského parlamentu v Bruselu. V rozhovoru popisuje, jak výběrové řízení probíhá, čemu se během stáže věnovala a co jí tato zkušenost přinesla nejen profesně, ale i osobně.

Jak byste popsala Schumanovu stáž někomu, kdo se s ní ještě nikdy nesetkal?

Schumanova stáž je pětiměsíční placená stáž v Evropském parlamentu. Podmínkou je mít dokončené bakalářské studium a být občanem členské země EU. Horní věková hranice není stanovena – jeden můj kolega měl 65 let. Stáže jsou vyhlašovány dvakrát ročně, obvykle začínají v říjnu a v březnu. Přihlásit se mohou studenti i absolventi, ale nesmí mít předchozí zkušenost se stážemi v evropských institucích.

Evropská unie nabízí několik typů stáží – Schumanovu stáž, Blue Book nebo stáže v Evropské radě – liší se náplní, odměnou i pracovní dobou. Například v parlamentu existuje „Short Friday“, kdy zaměstnanci i stážisté končí dříve, což může být výhodné pro ty, kteří chtějí kombinovat práci s cestováním. Stáže probíhají v Bruselu, Lucemburku a Štrasburku, přičemž nejvíce pozic je v Bruselu. Stáž není určena jen pro studenty politologie či mezinárodních vztahů, ale například i pro právníky, humanitně zaměřené obory a lingvisty.

Co vás přivedlo k tomu, že jste se rozhodla ucházet o stáž?

Během studia jsme měli možnost buď odjet na zahraniční univerzitu, nebo absolvovat praktickou stáž. Zvolila jsem stáž, protože jsem chtěla vyzkoušet práci v praxi a zjistit, jestli je to něco, co by mě mohlo do budoucna dále zajímat. Nakonec jsem se rozhodla pro parlament, protože mě lákala jeho politická dimenze. Každý den se tam konaly návštěvy hlav států, premiérů a diplomatických delegací. Byla jsem přímo v centru politického dění, což mě velmi bavilo.

Měla jste k Evropské unii vždy blízko?

Ano, evropská politika mě vždy zajímala. V Česku podle mě chybí povědomí o fungování Evropské unie a činnostech jejích institucí, částečně i kvůli médiím. Stáž mi umožnila poznat reálný život v institucích a sledovat, na čem se pracuje. Toto téma mě inspirovalo i k diplomové práci o postavení žen v Evropském parlamentu.

Jak složité bylo samotné přihlašování?

Největší výzvou bylo hlídat termíny a udělat si přehled přihlášek. Samotný proces byl ale zvládnutelný. Stačilo nahrát životopis a motivační dopis. Pohovory nejsou vždy nutné. U některých pozic vybírají pouze podle dokumentů, zatímco u jiných, například v kanceláři prezidenta nebo v Evropské komisi, se pohovor koná. Doporučuje se přihlásit na oblasti, kterým skutečně rozumíte, aby vás případný pohovor nepřipravil o šanci.

Co byste poradila studentům, kteří se chtějí o stáž ucházet?

Nejdůležitější je být autentický, vyplnit přihlášku přesně a včas a přihlásit se jen na pozice, jejichž požadavky splňujete. Stáž je časově náročná, typicky od devíti do pěti, takže je zásadní, aby vás práce skutečně bavila.

Na jakém oddělení jste pracovala a co byla vaše náplň?

Pracovala jsem v „DG Communication“, konkrétně v audiovizuální sekci jako „key partner relations trainee“. Moje úkoly zahrnovaly udržování kontaktů s europoslanci a interní komunikaci, spolupráci s novináři a správu audiovizuálních aktivit, například pronájem studií pro nahrávání podcastů a jiných formátů, případně propagace mediálních tréninků pro europoslance.

Práce byla velmi dynamická. Spravovala jsem databáze, asistovala při audiovizuálních prohlídkách parlamentu, připravovala a překládala materiály, korektury a videa, která byla následně schvalována nadřízenými. Také jsme vytvářeli obsah pro sociální sítě a webové stránky a zajišťovali komunikaci s novináři ohledně akreditací. Díky hierarchické struktuře parlamentu byla práce často vícestupňová, ale tato zkušenost poskytla cenný vhled do fungování velké instituce.

Jak vypadá běžný den stážistky v Evropském parlamentu?

Oficiálně jsme měli začínat v 9:00, ale většina chodila kolem 9:30. Ráno jsem si vždy zkontrolovala denní úkoly a připravila plán práce. Stážisté musí být flexibilní, protože pomáhají s různými úkoly podle potřeby, od administrativy až po podporu při akcích mimo parlament.

Každý den byl jiný –řešili jsme správu databází, organizaci mediálních tréninků, odpovídání na e-maily, návštěvy oficiálních delegací a práci na materiálech či videích. Všechny aktivity musely být často schváleny nadřízenými, což přidávalo další krok do pracovního procesu.

Jaký byl kolektiv a pracovní prostředí?

Kolektiv stážistů byl skvělý. Strávili jsme spolu hodně času, pomáhali si a po práci i o víkendech se setkávali. Moje tři nadřízené byly ženy z různých zemí a kulturních prostředí, což znamenalo, že každý komunikoval trochu jinak. Ze začátku bylo náročné se přizpůsobit jejich stylu práce, ale po několika měsících jsem si zvykla a spolupráce byla velmi příjemná. Parlament je multikulturní a hierarchický, takže stážisté mají omezenou možnost rozhodovat samostatně, ale získávají cennou zkušenost s reálným chodem instituce.

Naučila jste se něco, co byste na univerzitě nezískala?

Ano, na univerzitě se učíme především teoretické věci a metodologii, ale stáž mi umožnila poznat fungování Evropského parlamentu v praxi. Viděla jsem práci europoslanců, jejich asistentů a naučila se, jak komunikovat v mezinárodním prostředí s lidmi z různých kultur.

Překvapilo vás něco ohledně stáže?

Byla jsem překvapená, že v parlamentu se nepracuje tak intenzivně, jak jsem očekávala. Hodně času se věnuje udržování vztahů a neformální komunikaci. Také mě ohromila jazyková vybavenost kolegů. Mnoho lidí hovoří běžně i sedmi jazyky. Překvapila mě také náročnost kombinace práce a osobního života. Během zimního období, kdy se brzo stmívá, byl každý den dlouhý a vyžadoval pevnou disciplínu.

Jak je to se zajištěním bydlení, financí a organizací pobytu?

Stážisté dostávají grant, který ale často nestačí na pokrytí nákladů na bydlení. Můj nájem činil téměř tisíc eur za pokoj v domě s dvanácti dalšími studenty a stážisty, zahrnující vlastní koupelnu, sdílenou kuchyň, Wi-Fi a úklid společných prostor. Výhodou byla komunita ostatních stážistů, ale je potřeba dávat pozor na podmínky smluv a možné podvody v pronájmech.

Doprava byla díky studentské jízdence velmi levná – deset eur za celý rok. Stravování v parlamentní kantýně vycházelo přibližně na sedm eur za jídlo a stalo se denním rituálem, kdy se stážisté scházeli na oběd společně.

Jak jste se zorientovala v novém prostředí?

První dny zahrnovaly přednášky a orientační prohlídky parlamentu, vysvětlení fungování institucí a postupů, včetně hlasování a výjezdů do Štrasburku. Se skutečnou prací a plným provozem jsme začali až po několika dnech. Díky tomuto uvítacímu programu a velkému počtu stážistů jsem se rychle adaptovala a naučila se fungovat v komplexním prostředí, kde pracuje přes devět tisíc lidí.

Komu byste Schumanovu stáž doporučila?

Stáž doporučuji lidem, kteří jsou proaktivní, flexibilní a nevadí jim pracovat v multikulturním prostředí. Je vhodná pro ty, kdo se dokážou přizpůsobit korporátním procesům a spolupracovat s více týmy. Není vhodná pro toho, kdo preferuje menší, samostatné týmy, protože většina úkolů musí být schvalována několika odděleními. Rozhodně doporučuji zkusit se přihlásit co nejdříve a být připravený na to, že výběr nemusí vyjít na první pokus. Nejvhodnější je začít stáž po ukončení školy, aby bylo možné plynule navázat na práci v institucích, získat kontakty a zkušenosti, které otevírají dveře k další kariéře v EU.

Jak tato zkušenost ovlivnila vaše další směřování?

Stáž mi potvrdila, že bych v Evropském parlamentu chtěla jednou pracovat. Získala jsem jasnější představu o kariérní cestě, o možnostech diplomacie a multikulturní spolupráce. Rovněž jsem zde našla přátelství, kterých si vážím, a naučila se lépe zvládat samostatnost a život v zahraničí.