Většina vody v přírodě neodpovídá vyhlášce, říká správce registru pramenů a studánek

Brno - Webová databáze Národní registr pramenů a studánek mapuje stav českých a slovenských vodních pramenů a podporuje starost o ně. Zakladatel a dlouholetý správce Michal Kulík v rozhovoru přibližuje současný stav studánek i jejich význam v krajině. „Stav pramenů a studánek je vizitkou kulturnosti lidí a jejich vztahu k životnímu prostředí,“ říká.

V jakém stavu se obecně nachází české studánky?​​​​​​​

Celkově se jejich stav mírně zhoršuje. Nejsou už zdrojem vody v přírodě, každý si raději vezme balenou. Málo odolní lidé vodě v přírodě právem nedůvěřují. Většina totiž neodpovídá podmínkám vyhlášky Ministerstva zdravotnictví o pitné vodě. Prameny a studánky už nejsou životně důležité, z čehož plyne i nedostatečná péče o ně. To vede k jejich postupnému zániku.

Čím se vyznačují studánky v Brně a jeho okolí?

Je tam řada velmi krásných prastarých studánek, zejména díky kladnému vztahu německého obyvatelstva k přírodě, tedy i vodě. Jejich nynější celkový stav však odpovídá stavu pramenů a studánek v České republice.

Kdo má odpovědnost za jejich údržbu?

Prakticky všichni a nikdo. Majitelem vodního zdroje je sice majitel pozemku, ale jejich stav je záležitostí nás všech. Stav pramenů a studánek je vizitkou kulturnosti lidí a jejich vztahu k životnímu prostředí.

Jakou roli podle vás hrají studánky v české krajině a společnosti?

Prameny a studánky doprovázejí lidstvo od pradávna. Nejprve to byl zdroj pitné vody pro zvěř, lidi na lovu, na cestách, při zemědělských a lesních pracích. Později se některé transformovaly do kultovních míst. V této proměně hrála velkou roli církev. Souhrnně je možné říct, že prameny a studánky dotvářely a stále ještě dotvářejí ráz středoevropské krajiny. Zcela přirozeně do ní patří. Každý člověk by si měl vody vážit, tak jako si váží vzduchu.

Co nejčastěji způsobuje zhoršenou kvalitu vody ve studánkách?

Kromě chemie jako jsou zemědělské postřiky nebo bakteriologické znečištění z lidských i zvířecích fekálií. To bývá důsledkem špatně utěsněných žump nebo pastvy užitkových zvířat.

Fungují u nás nějaké spolky, jednotlivci nebo iniciativy, které se péči o studánky dlouhodobě věnují?

Existují, ale jen na místní úrovni. Centrální evidence takových spolků nebo komunit neexistuje, lze se o nich dozvědět jen náhodou. Vždy je to o lidech – buď mají chuť pro svoje okolí něco udělat, nebo je jim to lhostejné.

Může se do takové péče zapojit i veřejnost?

Může, prvním krokem je evidence stávajících volně přístupných vodních zdrojů v přírodě. To je možné například skrze Národní registr pramenů a studánek. Dalším krokem je jejich pravidelná údržba a úklid okolí. Vrcholnou fází je pak jejich oprava či vybudování nové studánky.

Co vás vedlo k vytvoření Národního registru pramenů a studánek?

Původně jsme do ochrany studánek zapojovali dětské kolektivy. Pak nám ale začali psát starší lidé, že vědí o krásných studánkách, ale nemají sílu se o ně starat. Takové informace začaly převažovat, a tak jsme se rozhodli je nějak uveřejnit. Z toho vznikl registr. Časem jsme dostávali informace i ze Slovenska, takže jsme veřejnou databázi rozšířili i na slovenské území. Informace o studánkách z jiných zemí ale nemáme sílu do evidence zahrnovat.

Kdo všechno může do projektu přispívat novými informacemi?

Kdokoliv, stačí studánku vyfotit a lokalizovat – nejlépe pomocí GPS souřadnice – a zadat přímo do registru nebo poslat nám. Co se týká starosti o prameny a studánky, tak to záleží na každém, k tomu žádný souhlas nebo pokyn nepotřebuje, rádi ale poradíme.

Jak zajišťujete, že údaje v databázi odpovídají skutečnosti?

V první fázi kontrolujeme umístění, občas nám někdo pošle chybné souřadnice, které ukazují doprostřed moře nebo třeba Sahary. Pokud je vše v pořádku, tak se studánka zveřejní. Zároveň od nás databázi přebírají mapy.cz, ty také zveřejní fotku a umístění. Pak záleží na tom, zda se někdo ozve s opravou, zpřesněním. Jinak řečeno, nemáme sílu, čas a prostředky objíždět a kontrolovat těch přibližně 15 tisíc zdrojů v Česku a tisíc na Slovensku.

Co vás přimělo věnovat se studánkám systematicky?

V mládí jsem pěšky prošel celé Česko, Slovensko, Rumunsko a Bulharsko. Při dlouhodobém pobytu v přírodě jsem byl závislý jen na vodě v přírodě. Od toho byl jen krůček ke kladnému vztahu k pramenům a studánkám.

Máte svou oblíbenou studánku?

Nikdy nezapomenu na svoji první studánku, kterou jsem vybudoval někdy v 60. letech minulého století. Mých oblíbených je více, nejen v Praze, ale i na různých místech středoevropské krajiny.