Z tutoriálů až na Darkshire. Dnes už nestačí být jen dobrý DJ, říká producent ILL-FATED

Začínal jako samouk u YouTube tutoriálů, dnes má za sebou vystoupení v Česku i v zahraničí a chystá se na festival Darkshire in the Woods. Neurofunkový producent a DJ ILL-FATED vnímá tvorbu jako osobní zpověď, která odráží jeho nálady i životní období. Na české neuro scéně, která patří k nejsilnějším v Evropě, sleduje proměnu zvuku i publika a víc, než na samotný DJing, se soustředí na rozvoj vlastního soundu, Autor textu se s respondentem osobně zná, a proto si v rozhovoru tykají.

Jak ses dostal k samotné tvorbě drum and bassu?

Už na střední jsem poslouchal věci z UKF, ale tehdy jsem ani nevěděl, že je to drum and bass (dnb). Naplno mě to chytlo až později, někdy v prváku na výšce, kdy jsem začal studovat Mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě. Začal jsem tím, že jsem si pustil YouTube tutoriál „Jak udělat track jako Netsky v FL Studiu“ a zkusil to. V těchto věcech jsem hodně samouk, takže jsem projel tisíce videí, tutoriálů a nějak jsem to poskládal. Zároveň jsem měl už na začátku konstruktivní feedbacky od Karpy, což mě hodně posunulo.

Paradoxně to u většiny tvůrců bývá naopak, nejdříve začnou s DJingem a až pak s produkcí. I já jsem se jednu dobu soustředil primárně na DJing, ale jsem spíše introvert, takže mi vyhovuje práce ve studiu za počítačem, kde si můžu v klidu tvořit.

Měl jsi někoho, kdo tě na začátku inspiroval?

Mým největším vzorem, a to zůstává do dneška, je Pythius a State of Mind. Jejich sound, zejména táhlé a řezavé basy, mi vždycky imponoval.

Zlomový pro tebe byl track Harakiri. Co se po něm změnilo?

Ten track mě dostal docela rychle nahoru. Do té doby jsem neměl skoro žádné bookingy a najednou mě začali zvát po celé České republice, což pro mě bylo zpočátku trochu šokující, ale postupně se situace srovnala a zvykl jsem si.

Vystupuješ pod jménem ILL-FATED. Jak tahle přezdívka vznikla? Má pro tebe nějaký hlubší význam?

Nad tím jménem jsem přemýšlel docela dlouho. Chtěl jsem, aby nějak vystihovalo mě i moje vnitřní nastavení. Často jsem procházel depresivnějšími obdobími, kdy jsem měl spíš temnější myšlenky, a „ILL-FATED“ mi přišlo jako přesné pojmenování toho, jak jsem se v té době cítil. V češtině to znamená něco ve stylu „předurčený ke špatnému osudu“, i když pro to neexistuje úplně přesný ekvivalent.

Naštěstí se můj mentální stav zlepšuje a dneska se na život dívám o dost pozitivněji. Možná i díky hudbě. V horších obdobích pro mě fungovala jako deník, místo psaní jsem své emoce promítal do tvorby. Hudba je pro mě způsob, jak vyjádřit sám sebe a to, co zrovna cítím.

Jak ses dostal k samotnému neurofunku?

Hledal jsem tvrdší hudbu a neuro mi prostě sedlo. Dřív mě na něm bavila hlavně rozmanitost – každý track byl jiný, měl vlastní strukturu i energii. Do setů jsem často zařazoval producenty jako TR Tactics, The Clamps nebo L33, ke kterým mám velký respekt.

Dnes mi ale přijde, že se zvuk trochu zjednodušuje. Hodně lidí jede podobný agresivní „osminkový“ zvuk, který je sice chytlavý, ale zároveň dost jednoduchý. Sám ho občas hraju, ale podle mě je potřeba ho něčím doplnit. Tím, jak se tenhle styl začal dělat ve velkém, trochu přebíjí jiné prvky v neuru a mám pocit, že už jsou tím lidé trochu přesycení.

Experimentuješ i s nějakými jinými styly?

V dnb mám zatím jeden vydaný jump-up bootleg. Kromě toho mám rozdělané i věci kolem 140 BPM a do budoucna přemýšlím o alter egu pro UK dubstep nebo UK garage. Myslím si, že je důležité dělat i něco mimo svůj hlavní styl, aby se z toho člověk nezbláznil.

Jak bys tedy popsal svůj producentský rukopis?

Tohle je těžké popsat, ale myslím, že dnes dělám kompozičně složitější tracky než dřív a víc experimentuju. Asi sám sebe ještě hledám v této sféře. Snažím se, aby moje tracky byly energické a zároveň rozmanité, často mají temnější atmosféru, která odráží moji náladu při tvorbě. Paradoxně právě v horších obdobích vznikají nejsilnější věci, častokrát natrefím na svoji múzu. Občas tvořím i v dobré náladě, ale většinou je to nejsilnější, když ze sebe potřebuju něco dostat.

A jako DJ?

Snažím se hrát co nejrozmanitější sety. Nechci hrát jen svoje tracky nebo to, co zrovna letí, baví mě hledat i méně známé, ale kvalitní věci. Věřím, že to lidi ocení, protože neslyší jen to nejpopulárnější. Největší radost mám, když za mnou přijdou lidé, co normálně neuro neposlouchají, a řeknou, že je to bavilo. To je pro mě nejlepší zpětná vazba. Nesnažím se hrát jen pro úzkou skupinu, ale pro co nejširší publikum.

Máš při setech pevnou strukturu, nebo spíš reaguješ na crowd a improvizuješ?

První rok nebo rok a půl jsem jel spíš freestyle a na sety jsem se nijak nepřipravoval. Poprvé jsem si chystal set až minulý rok na Beats for Love a zjistil jsem, že mi to vyhovuje. Nemusím se totiž tolik stresovat při hraní a můžu si to víc užít. Proto se ani nesnažím tolik reagovat na publikum, většinou jedu vlastní selekci. Chci lidem pustit něco, co běžně neslyší, a zároveň, aby set dával smysl a měl návaznost.

Jak je dnes těžké prosadit se na současné DnB scéně?

Hodně těžké, konkurence je obrovská. V současné době nestačí být „jen“ dobrý DJ, musíš být vidět na sociálních sítích, umět se prezentovat a budovat si fanouškovskou základnu. Promotéři se dnes často rozhodují podle toho, kolik lidí na tebe přijde. To samo o sobě není špatně, ale problém vidím u takzvaně influ DJů, které si lidé spojují spíš s influencerstvím než s hudbou, a pak na ně publikum často ani nepřijde, nebo spíš přijde z recese.

Druhou cestou je produkce. Dobrý track tě může výrazně posunout, ale i tam je dnes obrovská konkurence. A třetí klíčový faktor je networking, tedy kontakty a vztahy s promotéry. Pokud máš silné vazby na lidi, kteří dělají velké akce, výrazně to zvyšuje šanci, že se na ně dostaneš. Tyhle tři věci dnes nejvíc ovlivňují, jestli se na scéně prosadíš.

Jakým směrem se neuro scéna ubírá?

Řekl bych, že se to rozlišuje na dva trendy. Neuro pořád funguje hlavně v klubech, kde na něj chodí nejvíc lidí, ale mám pocit, že to začíná pomalu upadat. Podobně to cítí i hodně lidí ze scény. O neuru se ale často říkalo, že je už mrtvé, ale nakonec vždycky přežilo.

Vedle toho tu jsou velké halové akce, kam se neuro moc nevejde, protože tam organizátoři zvou velká jména pro širší publikum. Občas někde bývají neura v ranních hodinách nebo na vedlejší stagi, ale není to pravidlem.

Je proto složité odhadnout, kam se bude scéna ubírat. Obecně ale poměrně upadá noční život, což ovlivnil covid a další faktory. Zavírá se taky spousta klubů, což má na scénu velký dopad.

Liší se hraní v Česku a v zahraničí?

Obecně mám pocit, že čím dál hraješ, tím víc si tě lidé váží. Když už si tě někdo pozve z větší dálky, znamená to, že má o tebe opravdový zájem. Třeba v Rakousku jsem zažil akci, která sice nebyla moc úspěšná, ale organizátoři se ke mně i tak zachovali skvěle. Zaplatili mi hotel, honorář, všechno kolem, a dokonce mi dali i něco navíc. To mě příjemně překvapilo. Hrál jsem taky v Německu, na Slovensku v Košicích a všude to bylo bez problémů. Letos mě ještě čekají dva bookingy v západní Evropě, jeden v létě a druhý na podzim.

Jsou rozdíly i mezi publikem?

To nedokážu přesně posoudit, protože v zahraničí nehraju tak často. Ale mám pocit, že publikum v okolních zemích ještě není tolik zvyklé na rychlý český neuro sound. Neznamená to, že by se jim nelíbil, ale může to být jiné. Třeba o Francii jsem slyšel, že víc jedou experimentálnější, zvukově rozbitější a trhanější věci. Rychlé české neuro by tam proto nemuselo fungovat stejně jako u nás.

Jak vypadá jejich vznik od nápadu po finální release?

Většinou si sednu k FL Studiu a začnu od hlavní basy, kolem které pak stavím celý track. První nástřel mi zabere zhruba tři hodiny, zbytek záleží na tom, jak dobře se track mixuje a jak moc ho chci ještě upravovat. Některé věci vzniknou rychle, jednou jsem remix zvládl za tři hodiny a měl docela úspěch. Dnes mi ale tracky většinou zaberou kolem dvanácti až dvaceti hodin. U tracku Torn Apart, který je osobnější, jsem se dostal zhruba na padesát hodin.

Jsi součástí labelu Corrupted Order, který na scéně působí už třetím rokem a sdružuje umělce z neurofunkové scény. Jak label funguje a je složité si ho udržet?

Label pořád funguje, jen jsme si teď dali menší pauzu, protože jsme řešili vlastní věci. Udržet label není úplně jednoduché, vstupuje do toho člověku spousta pracovních i osobních povinností. Myslím si ale, že máme docela dobré jméno. Přestože nemáme tak velký počet sledujících, naše singly mají slušné dosahy a objevila se u nás řada zajímavých jmen jako Prdk, Sinister Souls nebo SLWDWN.

Momentálně se snažím label víc směřovat k mladším a méně známým producentům. Darkshire Sound si vzal prostor pro největší jména, takže mě baví dávat šanci talentovaným lidem, kteří ještě nejsou tolik vidět. Musím zmínit například Snearstracse, který nedávno vydal track Lentus, což je absolutní pecka.

Jak zvládáš skloubit práci, hudbu, pořádání akcí a osobní život?

V poslední době jsem se cítil poměrně vyhořelý, i kvůli tomu, kolik věcí se kolem hudby nabalilo. Pořádali jsme akce, do toho jsem studoval, pracoval a dělal vlastní produkci, která je navíc mentálně hodně náročná. Proto jsem se rozhodl skončit s vysokou školou a začal se víc soustředit na pracovní kariéru. Hudbu teď beru jako příjemný doplněk života, ne jako něco, co mě úplně vyždímá. Obzvlášť na neuro scéně je to složité, protože není velká, a i známější jména musí často chodit do práce, aby se uživily. Nechci mít proto z hudby stres, chci, aby pro mě zůstala zábavnou a kreativní činností, která mě baví a pomáhá mi v seberozvoji.

Co považuješ za největší „highlight“ své kariéry?

Co se týče klubů, jsem rád, že jsem si zahrál na místech, na které jsem se chtěl dostat. Velký zážitek byl Storm Club v Praze ještě před jeho zavřením. Vážím si také toho, že jsem se dostal do labelu Corrupted Order a mohl se podílet na akcích ve Fabricu v Ostravě, který má unikátní atmosféru. Skvělé byly i dvě pozvání na HoofBeats Night do S-klubu, kam jsem dřív chodil na své první akce a ani mě nenapadlo, že si tam jednou zahraju.

Z festivalů je teď největší highlight pozvání na letošní Darkshire in the Woods. To je akce, kde si chce zahrát snad každý neurofunkový DJ nebo producent. Místo má neskutečnou atmosféru a chystám si speciální set, ve kterém chci ukázat to nejlepší.

A kde se vidíš jako producent či DJ za několik let?

To je těžká otázka, protože si ani nejsem jistý, jestli se vidím jako DJ. Samozřejmě mě vždycky potěší dobré vystoupení nebo to, kde si zahraju, třeba jako teď Darkshire. Není to ale pro mě ten hlavní ukazatel.

Mnohem víc se soustředím na produkci a na to, abych se posouval ve své hudbě. Chci dělat čím dál kvalitnější zvuk, protože produkce je běh na dlouhou trať. Ať už to bude neuro, věci kolem 140 BPM nebo třeba úplně jiný žánr, tak se to budu snažit dělat nejlépe, jak můžu. Pro mě posun neznamená hrát pro víc lidí, mít vyšší honorář nebo lepší čas v programu. Posun je hlavně v tom, jak se vyvíjí můj vlastní sound a kam se dokážu posunout jako producent.