Jardu a Šárku svedla dohromady čeština. Cestu k rodině pak otevřela ruština

Brno - Studenti Masarykovy univerzity Šárka Javorská a Jaroslav Canov tvoří pár déle než rok. Seznámili se na univerzitním kurzu Čeština pro 21. století a jazyky nadále provázejí jejich každodenní život. Pouto Jardy a Šárky posiluje i fakt, že se oba věnují jazyku toho druhého.

(Jarda je nebinární, preferuje označení oni. Proto jim v článku přísluší neutrální zájmena a koncovky.)

Každý má ale k jazykům blízko z trochu jiného důvodu. Pro Jardu, kter:á pochází z Ruska a má bulharské kořeny, představují jazyky součást každodenní identity a univerzitních studií. Po čtyřech letech v zemi umí výborně česky a kromě ruštiny díky svým jazykovým oborům ovládá i slovinštinu a litevštinu. Šárka původem ze Šumavy znalá španělštiny nebo němčiny se pustila také do ruštiny proto, aby porozuměla světu, z něhož její protějšek vzešel.

Jazyky jim otvírají dveře k lidské důvěře

Jarda začal:a s češtinou už před lety v Moskvě. Intenzivní roční kurz češtiny je připravil k nástupu na vysokou školu v Česku. S možností studovat tu si vlastně pohrával:a  už od dětství, protože na rozdíl od Ruska je tu vysokoškolské vzdělání v místním jazyce pro všechny zdarma. „Tehdy jsem začal:a češtině věnovat klidně osm hodin denně. „Teď v Česku už ji učím já, převážně Ukrajince,“ zdůrazňuje.

Bulharský jazyk se Jarda učil:a pozvolna celý život, protože je z otcovy strany bulharského původu, ale až se studii se mu společně s litevštinou a slovinštinou začal věnovat naplno. Chuť osvojovat si stále nové jazyky u nich pramení z přirozené zvídavosti. Zároveň vyzdvihuje, jak se člověk druhému přibližuje díky znalosti jeho mateřského jazyka. Tak si například získává otevřenost a důvěru svých vyučujících cizího původu.

„Čeština mi zajistila to nejdůležitější – kdybych se nebyl:a naučil:a česky, neměl:a bych Šárku, nebo by náš vztah nefungoval tak dobře,“ tvrdí Jarda. Zásluhu připisuje i tomu, že už v osvojené řeči nemusí tolik přemýšlet.

Znalost češtiny nebo bulharštiny ale do jisté míry vytlačuje ruštinu. Odcizení pociťuje zvlášť ve chvílích, kdy se na dálku učí bulharštině s rodinou. Pouta se proto u nich doma neutužují prostřednictvím ruštiny, ale díky striktně bulharskému skupinovému chatu na sítích.

Ruština je cestou k poznání partnerova podhoubí

Naproti tomu pro Šárku je zásadní proniknout do pozadí jazyka. „Chci porozumět kultuře, ze které pochází má druhá polovička, “ vysvětluje. Sleduje různé výrazy a fráze v kulturních a historických souvislostech a Jarda jí vysvětluje, v jaké situaci se které používají. Právě tento kvalitně strávený čas je nejvíc sbližuje.

To platí také pro vztahy s rodinou partnerstva. „Bez určité znalosti ruštiny by určitě nedošlo na leckteré interakce s Jardovými rodiči a sourozencem,“ tvrdí Šárka. V hlavě pořád nosí konverzaci s jejich devítiletým bratrem, který umí jen rusky. „Při hraní her nám k dorozumění stačily výrazy jako kruto (круто), což znamená hustý,“ vzpomíná. Při návštěvě rodiny protějšku také zjistila, že Rusové mnohdy odpovídají stroze, jednoslovně a nepoužívají zdvořilostní fráze. „Máma se na nás utrhla, abychom jí přestali za všechno děkovat,“ směje se Jarda.

Šárka reflektuje, že ruštinu přestala vnímat jako jazyk mafiánů a vnímá realitu poněkud plastičtěji. Černobílé vidění však v jejím okolí přežívá. „Když zmíním, že se učím rusky, mnozí mě neváhají odsoudit jako podporovatelku Ruska, aniž by chápali kontext mého vztahu,“ říká s povzdechem.

V jakém jazyce člověk myslí, sní a mluví

Za zvláštní mezník Jarda považuje svůj první sen v češtině. Tehdy si uvědomil:a, že v jejich životě převažuje čeština nad ruštinou. „Nikdy jsem se neukotvil:a v žádné ruskojazyčné skupince, takže čeština začala s denním užíváním převládat,“ připisuje vývoj prostředí.

Okolí mnohdy dle jména nerozpozná Jardův cizí původ a po zjištění, že není z Česka, s nimi často jedná jinak. „Dokud se lékař nepodíval na moje doklady, mluvil se mnou normálně. Pak na mě spustil jako na dítě,“ popisuje Jarda.

Jazyky podle nich neformují jen komunikaci, ale i způsob myšlení a vystupování. Přemýšlí prý sice v několika jazycích současně, ale svou českou, ruskou i bulharskou identitu vnímá jako součásti jednoho mnohojazyčného celku. „V ruštině však působí přímočařeji a mluví rychleji,“ poznamenává Šárka. „V češtině naopak mluvím komplikovaněji a pomaleji, protože jsem se ji učil:a posloucháním ostatních,“ doplňuje Jarda o zvyku při přednesu přemýšlet.

Mnohojazyčnost tak u nich není jen praktickou dovedností, ale i součástí vnímání sebe sama. Když se Šárka a Jarda mají někomu představit, propisuje se vztah a jazyková vybavenost do výkladu jejich identity. „V podstatě se neustále rozmnožujeme,“ smějí se při odkazu na přísloví Komenského „Kolik řečí umíš, tolikrát si člověkem“.