Lidé věděli, že to není drak. Prohlídka brněnských soch odhaluje jejich příběhy

Brno - Sochy jsou nepochybně jednou z brněnských domén. Vzbuzují nadšení, vyvolávají kontroverze a přitahují pozornost turistů. Jejich počet se navíc dál rozroste. Radní ve čtvrtek odsouhlasili například projekt sochy Lucie Bakešové nebo lavičku Alfonze Muchy. Příběhy starých, nových, známých i pozapomenutých sochařských děl přibližuje prohlídka Turistického informačního centra v Brně.

Tak trochu detektivka

„Co je to vlastně socha?“ zahajuje výklad průvodkyně Lucie Stará. Na nádvoří Staré radnice ji obklopuje hlouček asi třiceti návštěvníků. Vzápětí prozrazuje, že socha je umělecké dílo, které se dá přemístit a o kterém autor prohlásí, že je socha. Poslední informace posluchače značně pobaví. „To jste nás dostala,“ přiznává paní v turistickém kloboučku a zapisuje si nový poznatek do plánku města, který má po ruce.

„Staré brněnské sochy jsou často opředeny pověstmi, ale my si zahrajeme na detektivy a odhalíme pravdu,“ říká tajuplně průvodkyně, zatímco vychází před hlavní vchod. Pověst o radní věžičce pokřivené jako charakter radních, kteří odmítli zaplatit, se v okamžiku rozplývá před očima. Když průvodkyně upozorňuje, že šikmá není jen jedna, ale hned všech pět, návštěvníci střídavě přistupují a odstupují, aby si tvrzení potvrdili.

„Anton Pilgram byl na začátku šestnáctého století velmi uznávaný umělec a na výzdobu radnice dostal neomezené prostředky,“ vysvětluje průvodkyně. „Byl proslulý tím, že rád experimentoval s materiály, takže to, co vidíte, byl záměr,“ dodává.

Další zastávka je jen o pár metrů dál, pod drápy další brněnské legendy. Dozvídáme se, že podle nejnovějších poznatků je i tahle známá pověst daleko od pravdy. „Samice krokodýla nilského totiž neodkazuje na bájné zvíře, ale na Dračí řády Zikmunda Lucemburského, moravského markraběte, který je rozdával za odvahu v boji proti husitům,“ uvádí na pravou míru průvodkyně Lucie a posílá kolovat fotku tehdy nejvyššího dvorského vyznamenání.

„Oni tehdy nevěděli, že to není drak, ale krokodýl?" zaznívá otázka, která nejspíš napadla většinu. „Nepodceňujme inteligenci našich předků. Je to symbol,“ odpovídá se smíchem Stará.

Jak poznáte, že je drak doma?

Skupinka se v teplém květnovém odpoledni přesouvá do stínu rozkvetlých kaštanů na Dominikánském náměstí. Mezi nimi se majestátně tyčí socha Jana Nepomuckého. „Byla označována za jeho nejkrásnější vyobrazení na světě a do Brna se na ni sjížděli obdivovatelé,“ vypráví průvodkyně. Dílo vzniklo jako jedno z posledních v období vrcholného baroka, proto je unikátní, a to i přes světcovo netradiční vyobrazení. Kolem hlavy mu totiž chybí typických pět zlatých hvězd.

Třistametrový přesun vyprávění přenáší o tři století do současnosti. Tři mušle chrlící páru se na námsětí objevily v roce 2023, a patří tak k jedněm z nejnovějších brněnských soch. U návštěvníků budí velký ohlas, zatímco poslouchají výklad, nakukují dovnitř, nechávají se osvěžit, nebo si dílo fotí. „Kámen versus plech, ruční práce versus 3D tiskárna a vrcholné baroko versus abstraktní geometrie,“ zdůrazňuje kontrast s Nepomuckým průvodkyně.

„Trychtýře mají připomínat brněnské parovody, které dříve vytápěly město,“ vysvětluje, proč instalace dostala přednost před kruhovou kašnou. Parovody ale postupně mizí, město je předělává na horkovody, což dokládá stavba v ulici Panenská, kterou turistická skupina míjí. Zbývá jich posledních dvacet a do roku 2027 mají kuriózní kouřící značky zmizet úplně. Další zastavení je právě u jedné z nich. „Víte, jak se pozná, že je brněnský drak doma? - Ze země se kouří,“ připomíná oblíbený vtip průvodkyně.

Na čáře, nebo pod vocasem

Pod hodinami na rohu ulice Česká výklad najednou utichá. Účastníci se kolem sebe zmateně otáčejí a hledají, o jakém uměleckém počinu bude řeč tentokrát. „Adam Čekač, nejmenší socha v Brně,“ prohlásí Stará a vzhlédne vzhůru, kde vedle ciferníku sedí dvaceticentimetrový panáček.

„Nikdy jsem si toho nevšiml. To tu určitě ještě loni nebylo,“ ozývá se překvapeně několik hlasů z davu. Autorem je Václav Sigurson Kostohryz, který dílo umístil symbolicky tam, kde se lidé v Brně po staletí scházeli. A aby pod hodinami nikdo nečekal sám, čeká tam s ním Adam na svoji Evu.

Podle průvodkyně se pojmenování místa v průběhu let u mladé generace proměňuje: U medvídka, Čára nebo Česká. „Označení Čára sahá daleko do minulosti, jak vzniklo ale nikdo neví,“ objasňuje. Dodává, že dnešní mladá generace má však setkávací místo jinde, takzvaně „pod vocasem“.

Označení odkazuje na sochu markraběte Jošta na Moravském náměstí, kam skupina pokračuje. Pohled, který se člověku stojícímu pod koněm naskytne, je podle autora Jaroslava Róny náhoda.

„Socha má symbolizovat odvahu, alespoň tak znělo zadání, žádný Jošt tam zmíněn nebyl,“ říká průvodkyně a vysvětluje, že asociace s reálnou historickou postavou byla dílu přiřčena až později. „Navíc, kdybychom Jošta znali, odvážným bychom ho rozhodně nenazvali,“ popisuje povahový nesoulad.

První symbol doplňuje ještě Umírněnost v podobě kašny s klidnou vodní hladinou, Prozíravost jako zmenšenina města v době dobývání Švédy a přímo naproti před Nejvyšším správním soudem stojí socha Spravedlnosti. „Neboli exekutor s pračkou,“ podotýká ironicky jeden z návštěvníků.

Dohromady sochařská díla tvoří čtyři základní ctnosti. „Ukažte mi další město, které je na takové úrovni, že si přečte Platóna,“ podotýká s nadsázkou Stará.

Druhá hodina prohlídky se chýlí ke konci a kde jinde ji zakončit než u té nejspíš nejkontroverznější sochy – brněnského orloje. I ten si ostatně vysloužil pojmenování po mužském přirození. Přesto, že je už dávno po jedenácté, může si každý v ruce potěžkal skleněnou kuličku se znakem lipového lístku.

Velký potlesk značí spokojenost návštěvníků. „Paní průvodkyně do toho dnes dala duši,“ chválí brněnská seniorka Marie Nedomová. Přesto, že na prohlídky chodí pravidelně, tuhle si obzvlášť užila. Její kolegyně Věra Čirá je na prohlídce naopak poprvé, ale i ona byla spokojená. „Nepocházím z Brna, takže jsem se dozvěděla nové věci i z historie,“ komentuje. A právě v tom spočívá kouzlo brněnských soch. Nejsou jen ozdobou ulic, ale vyprávějí příběhy, které stojí za to objevovat.

AutenTICké prohlídky: Brněnské sochy vyprávějí

Další prohlídka: 7. června 2026

Průvodce: Lucie Stará

Délka programu: 2 h

Trasa: Stará radnice – Dominikánské nám. – Česká – Moravské nám. – náměstí Svobody

Obtížnost: nenáročná a bezbariérová