Brněnský urbanistický zázrak. Lesná jako splněný sen modernismu

Beton, šeď a zeleň – nesourodá trojice tvořící brněnskou Lesnou. Sídliště postavené v průběhu šedesátých a sedmdesátých let 20. století dodnes patří k popularním lokalitám k bydlení. Ceny bytů zde šplhají k úrovním podobným centru. Proč se lidem na Lesné dodnes tak dobře bydlí? To ukazuje fotoreportáž z brněnského sídliště.

Kadeřnictví, zelinář, já už to teda znám spíš jako večerka a hospoda.

Šestadvacetiletý Jiří Kolář, který na Lesné po přelomu milénia vyrůstal, si pochvaluje zejména kompaktní charakter sídliště. „Všude byla zeleň a dalo se tam chodit,“ shrnuje své dojmy. Do školky chodil na stejné místo jako jeho otec, na základní školu potom jen o tři ulice výš. Tím v praxi naplňuje vizi, kterou architekti František Zounek a Viktor Rudiš s kolektivem pro sídliště zamýšleli. Lesná je rozdělená na čtyři okrsky a každý z nich nabízel víceméně kompletní občanskou vybavenost.

Architekt Oskar Madro Lesnou vidí jako jeden z raných příkladů poválečné hromadné výstavby, která v kontrastu s pozdější bytovou výstavbou respektuje ideály meziválečného modernistického urbanismu. „Urbanistické řešení Lesné nebývale velkorysým přístupem umisťuje do krajiny prefabrikované typové domy, které v padesátých letech představovaly určitou revoluci v kvalitě i dostupnosti bydlení,“ říká Madro. Jejich vztah k terénu a orientace těží ze světelných a topografických kvalit Čertovy rokle. Přitom nechává dostatek prostoru pro prostup krajiny mezi domy, což dodává celému sídlišti charakter lokálního biocentra.

Charakteristickým prvkem socialistických sídlišť, Lesnou nevyjímaje, jsou různorodé betonové plastiky a jiná umělecká díla. Výsledky takzvaného čtyřprocentního zákona, platného mezi lety 1965 a 1991, který investorovi stavby ukládál vyhradit jedno až čtyři procenta z rozpočtu stavby na umělecké řešení, lze najít na každém rohu. O tom, jaké dílo vznikne, a který umělec ho vytvoří, rozhodovaly odborné komise ve spolupráci s architekty. Pro některé umělce, kterým režim zakázal tvořit to byla jedna z mála cest, jak se vyjádřit.

Některé z plastik plní dvojí roli také jako prolézačky pro děti. Valná čast z nich však nevyhovovala dnešním nárokům na bezpečnost. Těch původních tak na Lesné zbylo jen poskrovnu. Na prolézačky upozorňuje Jiří a při tom poukazuje na nadčasové dopravní řešení Lesné. Ulice s příhodným názvem Okružní, ze které vychazejí jednotlivé větve směrem do středu, obíhá společně se Seifertovou celé sídliště. Tento přístup zklidnil dopravu a dal vzniknout tomu, co Jiří popisuje jako moderované prostředí.

V jižní časti sídliště se nachází plavecký bazén Tesla s tělocvičnou, který dodnes slouží i Masarykově univerzitě. „Chodili jsme plavat na Teslu protože to bylo pět minut a stálo to šedesát korun,“ vzpomíná Jiří. Ačkoliv je Lesná v podstatě městem ve městě, nezapomnělo se ani na dopravní dostupnost, kterou zajišťuje rychlodrážní tramvaj, která cestu z Halasova náměstí na Českou zvládne do patnácti minut.

Lesná dodnes slouží jako živoucí učebnice modernismu, která v praxi dokazuje, že respekt k terénu a potřebám obyvatel se vyplácí. I když se služby mění a některé původní prvky mizí, základní kostra sídliště zůstává stejná. Schopnost autorů skloubit dopravní dostupnost s  občanskou vybaveností v docházkové vzdálenosti činí z této brněnské čtvrti unikát, který v současné bytové výstavbě hledá konkurenci jen stěží.