Snížení náhrady újmy nebylo odůvodněné, rozhodl Ústavní soud

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve čtvrtek z části vyhověl stížnosti ženy, která se bránila rozhodnutí vrchního soudu. Vrchní soud snížil výši přiznané náhrady nemajetkové újmy za sexuální násilí, jejž se na ní v době nezletilosti dopouštěl rodinný známý. ÚS rozhodl, že předešlé rozhodnutí vrchního soudu nebylo dostatečně odůvodněné, čímž porušil právo ženy na spravedlivý proces.

Poškozená žena podala ústavní stížnost na postup vrchního soudu, který podle ní snížení náhrady nemajetkové újmy nedostatečně vysvětlil a svým odůvodněním se odkazoval na ustálenou judikaturu, což považuje za demagogii ze strany soudu. Požadovala proto, aby tento rozsudek Ústavní soud označil za nepřezkoumatelný a zrušil jej.

Ústavní soud její stížnosti z části vyhověl a napadené rozhodnutí ve výrocích týkajících se stěžovatelky zrušil. „Argumentace vrchního soudu je obecná. Z rozsudku nebylo patrné nic, co by jakkoliv odůvodnilo razantní snížení náhrady přiznané soudem prvního stupně. Taktéž nepopsal způsob, kterým dospěl k výsledné částce dvě stě padesát tisíc korun,“ uvedl soudce zpravodaj Jan Svatoň. Rozsudek Ústavního soudu je konečný.

Případ začal v dubnu 2024, kdy krajský soud uznal obžalovaného muže vinným ze znásilnění, útisku a ohrožování výchovy dítěte. Podle soudu se od roku 2018 opakovaně a úmyslně dopouštěl trestné činnosti vůči tehdy nezletilé stěžovatelce svěřené do jeho dozoru. „Využil své fyzické převahy a autoritativního postavení. Poškozená mu důvěřovala, jelikož jej dlouhou dobu znala jako rodinného přítele, který její rodině pomáhal i finančně,“ uvedl v rozhodnutí krajský soud.

Obžalovaný byl odsouzen k šesti letům vězení ve věznici s ostrahou. Soud mu zároveň uložil povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu ve výši šesti set tisíc korun. Své úvahy ohledně výše náhrady nemajetkové újmy podrobně vysvětlil v obsáhlé pasáži v odůvodnění rozsudku. Navrženou částku vyhodnotil jako odpovídající závažnosti trestného činu a v souladu s majetkovými poměry obžalovaného, který vlastní nemovitosti v hodnotě několika milionů korun.

Proti rozhodnutí krajského soudu se obžalovaný odvolal. Vrchní soud v Olomouci zachoval rozhodnutí o vině a trestu odnětí svobody. Náhradu nemajetkové újmy ale snížil z původních šesti set tisíc korun na dvě stě padesát tisíc. Se zbytkem nároku odkázal poškozenou na občanskoprávní řízení. Proti rozsudku vrchního soudu podal obžalovaný dovolání, Nejvyšší soud jej však odmítl jako zjevně neopodstatněné. Neuspěl ani s ústavní stížností, kterou Ústavní soud ze stejných důvodů rovněž odmítl.