Nový robotický chodník pomáhá pacientům po úrazech i mrtvici
Domácí
Brno - V přelidněné místnosti se ozývá rachocení robotického přístroje. Nášlapné plošiny zdvihají Milenu Žabenskou a jistí ji bezpečnostní pásy. Nenacházíme se však na rušné stavbě ani v ostravských hutích, ale na nemocničním pokoji v prvním patře rehabilitační kliniky Fakultní nemocnice v Brně.
Ještě před několika minutami seděla Milena Žabenská na židli nedaleko stroje a pociťovala mírnou trému, jakou mívá herečka před premiérou divadelní hry na jevišti. V duchu si opakovala pohyby, které záhy předvede na robotickém chodníku. Z myšlenek ji vytrhne šum hlasů na chodbě a otevírání dveří. Do místnosti postupně přichází vedoucí představitelé nemocnice a rehabilitačního oddělení. Pronáší krátké děkovné proslovy. Fyzioterapeut a pacientka se mezitím připravují, aby ukázali přihlížejícím, jak přístroj funguje.
Zrak přítomných se ubírá na dva hlavní aktéry. Fyzioterapeut Vojtěch Šenkýř přidržuje pacientku, aby nespadla, a vede ji k přístroji. Kamery sledují každý její krok. „Paní Žabenská u nás před pár měsíci byla hospitalizovaná na lůžkové rehabilitaci a tento přístroj jsme pravidelně využívali, takže jsem ji oslovil, zda by dnes byla ochotná nám ukázat zařízení v praxi,“ vysvětluje Šenkýř.
PÁSY PRO BEZPEČÍ
Následně ji staví čelem k robotickému chodníku a nasazuje bezpečnostní pásy. „Netlačí vás to někde?" kontroluje pacientku. „Ne, je to v pořádku,“ odpovídá pacientka. Chytá se držadel a fyzioterapeut s asistentem jí nasazují speciální sedák. „Ještě druhá ruka prosím," říká Šenkýř. Navléká ho přes druhou ruku; upevňují jej a umisťují jistící pásy.
STAV BEZTÍŽE SE BLÍŽÍ
Kladka pomalu povytahuje Milenu Žabenskou nahoru za popruhy. „Skvěle. Opatrně, pojďte tady kousíček za námi, pomaličku," navádí Šenkýř pacientku. Na plošinu opatrně vkročí nejprve levou nohou, záhy následuje i pravá. Ještě dva malé krůčky a Milena Žabenská je na svém místě.
„Pomaličku budeme couvat, pravou nohu zkuste zvednout, já vás případně ještě vytáhnu trošku výš," říká Šenkýř. Stroj pacientku zvedá. Fyzioterapeut jí upravuje pravou nohu. Ještě jde dozadu a vše dotahuje. Veškeré zařízení je několikrát jištěné řadou pilotních pásů. „Za pár minut máme pacientku připravenou," chválí nenáročnost přípravy. Teď ještě upevňuje chodidla. „Nikde vás to netlačí?" táže se a po záporné odpovědi pokračuje v procesu.
STROJ SE ROZJÍŽDÍ
Přístroj se rozjíždí. Plynule vede pohyb pacientky a simuluje přirozenou chůzi. V pravidelném rytmu jí nadzvedává špičku nohy a následně patu.
„Většina našich pacientů má narušený stereotyp chůze, například mají parézu (částečná neschopnost či větší slabost aktivního volného pohybu, pozn. autor) nebo oslabení jedné z nohou. Zařízení je dostane do určité symetrie a do pravidelného rytmu chůze, odlehčí jejich zatížení a umožní tak zlepšení chůze," popisuje Šenkýř.
VIBRACE
„Můžu zvýšit rychlost?" ptá se fyzioterapeut. Po znamení souhlasu se Šenkýř ještě dívá zepředu, aby nepřehlédl případné nezajištění.
Zařízení má několik speciálních funkcí. Mezi ně patří pohyb pánve do strany. „Ani při běžné chůzi nechodíme jenom dopředu a dozadu, pracuje nám i pánev," vysvětluje fyzioterapeut. Další funkcí je lehké přizvedávání pacientky kladkou nahoru. Ve výsledku zařízení vytváří 3D pohyb pacienta. „Můžu spustit vibrace?" Dostává se mu kladné odpovědi.
„Paní Žabenská je neurologický pacient, takže terapii můžeme podpořit i tím, že přes podložky pustíme speciální vzruchy. Bude to trochu hlasitější, tak se připravte,“ upozorňuje Šenkýř přihlížející. „Tak jedeme,“ hlásí a spouští vibrace. Stroj skřípe ještě hlasitěji a senzorické vzruchy pulzují po místnosti. Po chvíli vypíná přídavné vibrace, aby byl lépe slyšet. „Kdybychom měli vážnějšího neurologického pacienta, který může mít spasticitu (stav abnormálního zvýšení svalového napětí nebo ztuhlosti svalů, pozn. autor), tak si tady zapneme funkci detekce spasticity. A kdyby nastal nějaký zdravotní problém, tak to přístroj rozpozná a dojde k jeho zastavení,“ dodává Šenkýř.
ZPĚTNÁ VAZBA
Biologická zpětná vazba, takzvaný Biofeedback, ukazuje na tabletu, jak pacientka našlapuje a jak rozkládá váhu mezi obě nohy. Na displeji se vytváří graf ve tvaru motýlích křídel. „Můžeme si povšimnout, že levá dolní končetina je více zatěžovaná, což koresponduje s postižením," komentuje Šenkýř. Milena Žabenská trpí neurologickým onemocněním, proto má oslabenější pravou nohu.
„Zkuste se teďka trochu více soustředit. Ano, hnedka vám to jde. Více se zaměřte na tu pravou dolní končetinu," motivuje Šenkýř pacientku. Motýlí křídla na displeji se začnou rozpínat. Kromě toho tablet zobrazuje, jak dlouho pacientka chodí a kolik ušla metrů. Milena Žabenská našlapuje na pravou, záhy levou nohu. Cílem je dosáhnout co největší symetrie. "Zkuste zatlačit pravou novou, teďka levou, pravou, levou," instruuje ji. Na obrazovce tabletu se zobrazují stopy ve střídavém pohybu.
„Cítíte to trošku? Je to náročné, nebo je to úplná pohoda?“ táže se Šenkýř. „Něco to s vámi dělá," odpovídá si. Na tabletu je panáček, jehož plocha těla kolísá. Zobrazuje odlehčení kolem 30 až 40 %.
VÝSLEDKY JSOU ZPRVU SUBJEKTIVNÍ
„Paní má naštěstí jen mírnější deficit, ale kdybychom měli více postiženého pacienta, tak jej můžeme výrazněji odlehčit," dodává fyzioterapeut.
Výsledky léčby jsou v počátcích subjektivní. Pacienti pociťují celkové zlepšení kondice a psychickou vzpruhu z toho, že mohou po dlouhé době opět využít přirozený vzorec chůze. To potvrzuje i Milena Žabenská. „Jsem ze stroje nadšená. Nadlehčujeme mě to, nohy se mi samy vedou. Pomáhá to," popisuje.
STROJ POMŮŽE STOVKÁM PACIENTŮ
„V rámci kontinuální terapie jsme schopni pomoci vyšším desítkám až nižším stovkám pacientů ročně. Terapie je striktně individualizovaná, včetně počtu cvičení a její délky. Doporučena je třikrát týdně po dobu tří měsíců,“ uvádí přednosta rehabilitační kliniky Filip Dosbaba.
Cena robotického chodníku R-GAIT činí téměř devět a půl milionu korun. Zařízení je jedním z dvou set technologických prvků, které Fakultní nemocnice Brno pořídila za peníze z dotačního programu Zdraví a odolnost obyvatel Národního plánu obnovy. Stroj se nachází celkem na čtyřech zdravotnických pracovištích v České republice.
