Brno - Miriam Hrádeľová studuje mediální studia a žurnalistiku a minulý rok absolvovala novinářskou stáž. Na tři měsíce se stala součástí redakce slovenského politicko-společenského týdeníku .týždeň. Ženy v médiích čelí statisticky více útokům a také jsou méně vidět v čele redakcí či rubrik. Hrádeľová přibližuje svou zkušenost s chodem redakce i mediálním světem a popisuje, jak na ni působil opravdový novinářský svět a jak důležité pro ni bylo mít v redakci oporu v kolegyních.
Časopis .týždeň má jako jeden z mála českých a slovenských médií na jedné z vedoucích pozic ženu, novinářku Marínu Gálisovou. Ta zastává pozici zástupkyně šéfredaktora. Ženy mezi šéfredaktory v Česku i na Slovensku tvoří dlouhodobě výraznou menšinu. „Na stáži jsem okolo sebe měla velmi inspirativní redaktorky, vzorem mi byla právě i Marína Gálisová,“ popisuje studentka. „Při nástupu do redakce jsem někde v podvědomí přirozeně měla obavu, jak mě budou lidé vnímat jako mladou novinářku. Stále se u nás drží stereotyp mlaďoučké naivky, který si musíme v zaměstnání samy odbourat,“ míní Hrádeľová.
Podle výzkumu spolku Ženy v médiích z roku 2024 se novinářky často setkávají s útoky na jejich inteligenci, vzhled a gender. Novináři pak spíše na svou profesní reputaci a na domnělou politickou orientaci.
S útoky online či offline mělo zkušenost 97 procent dotázaných novinářů a novinářek. Pomoc od redakce v takových případech pociťuje drtivá většina z nich. Lehce nadpoloviční většina novinářek ale přiznává, že jako výsledek útoků u sebe při práci pozoruje mimořádnou opatrnost a perfekcionismus.
Miriam Hrádeľová - osobní archiv Miriam Hrádeľové
„Ráda sleduji například novinářku Denisu Hopkovou,“ říká Hrádeľová, „v médiích působí nespočet inspirativních žen a mužů,“ dodává. Hopková je slovenská novinářka působící v online portálu 360tka.sk. Na debatě spolků Novinárky a Ženy v médiích uvedla, že i ona se v minulosti setkala s mysogynií. To jak ze strany redakce, tak publika. „Stalo se mi, že mi bylo řečeno, že já politiku dělat nemůžu. Ne přímo protože jsem žena, ale protože vypadám velmi mladě. Jsem nízká a politik by vedle mě vypadal příliš vysoký,“ uvádí.
„S kolegyní jsem měla podcast o válce. Začaly se objevovat komentáře, že jestli se chce člověk zabavit, má si pustit náš podcast, kde válku komentují dvě ženy,“ přidává novinářka ještě. Hrádeľová ze svého pohledu potvrzuje, že novinářky to opravdu mají obtížnější, zejména u politických témat. „Napadá mě slovenská reportérka Martina Töröková, která jednou po položení otázky politikovi schytala odpověď ‚když vidím ten váš šílený účes‘,“ vzpomíná studentka na další případ.
Hrádeľová popisuje, že si ze stáže odnesla i to, jaké je to zvládat práci v redakci v době, kdy se média snaží fungovat co nejrychleji a sociální sítě krmí publikum krátkými videi. Novinář musí o čtenářovu pozornost bojovat s algoritmem. „Skloubit pro ženy tento běh, médií s během rodiny je velmi těžké,“ říká. Mnoho žen pocítí omezení po pracovní stránce právě po narození svých dětí.
Horší zacházení z důvodu rodičovství zažila až pětina novinářek, u mužů bylo číslo menší než jedno procento. „Systém je nastaven naprosto anti-rodinně,“ míní novinářka Jana Ustohalová. „I proto mají novinářky průměrně méně dětí, než je běžné. Prostě to nejde skloubit. Jedna kolegyně mi dokonce s naprosto vážnou tváří řekla, že jsem si měla vybrat mezi novinařinou a rodičovstvím,“ dodává. V roce 2024 mělo děti necelých čtyřicet procent novinářek, u mužů bylo číslo větší, necelých šedesát procent.
I přes vše, co ženy v médiích trápí, se Miriam Hrádeľová na stáži cítila dobře a na mnohé z problémů, které tíží ženy v médiích ani nepomyslela. Částečně to připisuje tomu, že v redakci měla štěstí na skvělé kolegyně i zástupkyni šéfredaktora. „Obecně ale sleduji mnoho žen, které se pohybují v mediálním prostoru a odvádí dobrou práci. I na univerzitě nás učí ženy novinářky, které nám jdou dobrým příkladem, myslím, že i proto se moje obavy nevyplnily,“ vysvětluje Hrádeľová.
Místo stánků s punčem a vánočních dárků se další částí brněnského adventu letos stalo místo pro reflexi vlastních chyb. Na Římském náměstí začal první ročník Vá ...
Ačkoliv měl film Animale ve Francii premiéru loni, do českých kin dorazil teprve v prosinci tohoto roku. Divákům přináší příběh o ženě Nejmě, která žije po ...
Nejnovější film jihokorejského režiséra Park Chan-Wooka je kousavou sociální satirou, strhujícím thrillerem i černočernou komedií. Nadchl publikum při premiéře ...
