Noc v deseti pod nulou i strach z medvědů. Skauti v Malé Fatře trénovali na budoucí vůdce

Brno - Výstup na zasněžený vrchol, noc v mrazu i vyhodnocování rizik v horách. Skaut Šimon Švejda popisuje zimní výcvik v pohoří Malá Fatra na Slovensku, který je součástí skautské vůdcovské zkoušky.

Venku je jeden z dosud nejteplejších dubnových dnů. To, že se se Šimonem Švejdou setkávám právě dnes je vzhledem k tématu trošku paradoxní. V jeho vyprávění se totiž přeneseme do promrzlé krajiny Malé Fatry, kde v únoru absolvoval skautský výcvik.

Se skautingem v brněnském Junáku začal už jako dítě. Má ho totiž v krvi. „Taťka skautoval a působil ve stejném oddílu, kde jsem teď já,“ vysvětluje Šimon. „Brával mě na skautské tábory hned, jak to šlo a ani jsem se nerozkoukal a byl jsem ve vlčatech,“ vzpomíná na své začátky v nejmladší výchovné kategorii. Od té doby ho skauting provází a přestat s ním rozhodně neplánuje. „Je to s vámi svázané. Skautem je člověk prostě celý život,“ říká s upřímným přesvědčením v očích.

Dnes už je Šimon jedním z vedoucích. Skloubení takového koníčku se studiem na vysoké škole je pro něj ale náročné. „Družinku jsem přestal aktivně vést, protože jsem to kvůli škole nestíhal. Pomáhám teď příležitostně, hlavně s těmi nejmenšími, protože s těmi je nejvíc práce,“ popisuje. Ve vůdcovství ale vidí velký smysl. Proto se rozhodl, že se přihlásí na vůdcovskou zkoušku. „Skauting není jen o tom, že si zahrajete hru, uvážete uzel a splníte bobříka mlčení, pojí se s tím vzdělávání,“ přibližuje svůj přístup. „A aby mohl člověk edukovat, musí být také edukovaný, no ne?“ pokládá řečnickou otázku. Z jeho hlasu je cítit, že to považuje za naprostou samozřejmost.

Společnými silami nahoru, silou gravitace dolů

Součástí závěrečné vůdcovské zkoušky je praktický výcvik v horách. „Jezdí se na Slovensko na Malou Fatru. No, Alpy to nejsou, ale pořád tam člověk může začít,“ směje se Šimon. Na přípravném víkendu se sešlo dvaadvacet lidí z celé republiky. Tato skupina spolu o měsíc později zdolala zasněžený Velký Rozsutec.

„Když jsme vyšli strhaní nahoru, přes mlhu jsme neviděli na krok. Poplácali jsme se po zádech, dali si čaj a šli jsme zase dolů,“ vypráví o zdolání nejvyššího vrcholu. „Zpáteční cesta byla o poznání rychlejší, sjeli jsme ji totiž po zadku,“ směje se a ukazuje video z improvizovaného závodu ve sjezdu z hory. „To bychom děti samozřejmě neučili,“ dodává se smíchem.

Výstup v ledovém a zasněženém terénu měl prověřit, jak účastníci ovládají turistické vybavení, a jak si poradí s trasou v neznámém terénu. „Museli jsme vyhodnotit všechna rizika. Jestli je místo přístupné, zda nehrozí pád laviny nebo není nahlášené přemnožení medvědů,“ vysvětluje. „Trasu také museli všichni ujít. A většina z nás na turistiku v tak extrémních podmínkách nebyla zvyklá,“ dodává.

Jak přečkat noc v horách? Hlavně nepotkat medvěda

Skautské motto zní: Buď připraven. To platí i pro situace, kdy orientační schopnosti selžou a člověk musí neplánovaně strávit noc v horách. Účastníci výcviku si mohli vybrat ze tří variant přespávání venku od té nejpohodlnější až po nouzové řešení.

„Žďárák (nepromokavý návlek na spacák) si zvolili jen čtyři lidé. Věděl jsem, že je to nejextrémnější možnost, ale chtěl jsem si to zkusit. Měli jsme půjčené skvělé vybavení, byla to ideální příležitost,“ odpovídá Šimon na otázku, proč si vybral nejtěžší variantu.

Venku ležela velká vrstva sněhu a teplota klesala k mínus deseti stupňům Celsia. „Kluk z vedlejší skupiny to po hodině vzdal a další odešel nad ránem. My jsme s kamarádem vydrželi, hodinky nám ale napočítaly jen hodinu a půl spánku,“ líčí s výrazem, který potvrzuje, že o kvalitním odpočinku nemohla být řeč. Zkušenost přesto hodnotí pozitivně. Tedy až na…

„V noci nás probudil štěkot psů z vesnice, která byla kousek od nás. Hlavou mi hned prolítlo, že vrčí na medvěda, který přišel na odpadky do civilizace,“ popisuje Šimon své tehdejší myšlenky. Přiznává, že si v hlavě tvořil ty nejhorší scénáře. A strach nebyl neopodstatněný, medvědi se totiž na tomto pohoří vyskytují běžně. „Bál jsem se, ale nakonec jsem to zaspal,“ směje se. Jeho rada, jak si se šelmou v horách poradit? „Nepotkal ji!“