Jít, či nejít. Proč studenti nechodí do divadla

Brno - Čeští studenti chodí do divadla spíše výjimečně, navíc často jen v rámci školních akcí. Odrazují je ceny, nezájem i negativní zkušenosti ze školy. Samotná divadla však potenciální problém příliš nepřipouštějí. Téma se znovu otevírá i v souvislosti s dnešním Mezinárodním dnem divadla.

„Naposledy jsem byl v divadle před třemi lety, a to proto, že bych jinak musel do školy,“ říká student stavebního inženýrství Adam Stehlík.

Jeho zkušenost není výjimečná. Podle průzkumu agentury Nielsen Admosphere z roku 2024 chodí do divadla alespoň jednou za čtvrt roku jen čtrnáct procent Čechů, zatímco více než polovina zhlédne maximálně jedno představení ročně.

Sledování činoher, baletu ani opery tak v Česku obecně nepatří mezi nejčastější volnočasové aktivity. Podobný trend lze pozorovat i u části studentstva.

Někteří z nich si k divadlu cestu najdou, ale spíše příležitostně. Tadeáš Tihelka, student evropských studií, navštěvuje divadlo zhruba jednou za tři měsíce. Naposledy byl na muzikálu Bídníci, který si vybral kvůli známému příběhu. „Je pro mě jednodušší to vidět, než číst tak rozsáhlé dílo,“ vysvětluje.

Divadlo pro něj představuje kulturní vyžití, přesto v něm i on nachází problémy. Moderní inscenace, obzvláště ty se světelnými kulisami, jej někdy „hypnotizují“ a během představení lze pocítit únavu.

Poukazuje také na finanční stránku. „Když stojí lístek šest set nebo klidně i devět set korun, tak je to pro studenta příliš. I se slevou je to pořád drahé,“ říká. Tuto bariéru připouští i mluvčí Městského divadla Brno Kateřina Vižďová, nicméně argumentuje nabídkou zvýhodněného vstupného.

Překážek však někteří vysokoškoláci i středoškoláci vidí více. Letošní maturantka Tereza Niklová naposledy navštívila představení v listopadu v rámci výuky. Kromě školních zájezdů divadlo nikdy sama nenavštívila. „Učitelé nás vždy brali na představení, která nás nebavila. Byla to nuda a utrpení,“ popisuje. Podle ní může školní zkušenost ovlivnit vztah ke kultuře i v pozdějším věku. „Ani mě nenapadne podívat se na divadelní program. Možná je to i špatným marketingem,“ dodává.

Zároveň připouští, že divadlo má své kouzlo. „Jde o něco, kde se člověk může vzdát levného dopaminu a zpomalit.“ Ani to ale podle ní nedokáže konkurovat jiným formám studentské zábavy.

Podobně uvažuje i Stehlík. Pro něj je překážkou samotné prostředí, konkrétně formálnost a přítomnost většího množství lidí. Kulturní prožitek nahrazuje knihami nebo filmy, které mu umožňují zůstat v soukromí. Divadlo tak podle oslovených naráží nejen na cenu nebo nabídku, ale i na změnu životního stylu, kdy část mladých dává přednost dostupnější a individuální zábavě.

Divadelní instituce tvrdí, že se mladé publikum snaží oslovit. Podle referentky marketingu Národního divadla Brno Zuzany Žákové-Klimplové patří práce se studenty k jejich důležitým aktivitám. Divadlo nabízí padesáti procentní slevy na vstupné, levnější lístky na poslední chvíli a doprovodné programy.

Podobně mluví i zástupkyně Městského divadla, podle níž cílí na mladé publikum především prostřednictvím titulů spojených se školní výukou a organizovaných zájezdů. Studenti se tak k divadlu často dostávají díky povinné četbě nebo školním programům. Vedle toho se obě divadla snaží oslovit mladší generaci i prostřednictvím sociálních sítí.

Ani jedno z divadel však nesleduje potenciální překážky jako samostatnou kategorii a nevidí výraznější nedostatky. V tomto ohledu se jejich pohled od výpovědí studentů liší. Zatímco divadla zdůrazňují edukační programy, přístupnost a slevy, oslovení studenti mluví o vysokých cenách, negativních zkušenostech ze škol či o prostém nezájmu.

„Kdyby to bylo hodně levné a měl kamarády, které divadlo zajímá, tak bych tam zašel,“ říká student ekonomie Marek Paulík. Takové přátele však ve svém okolí oslovení téměř nemají.

Návštěvnost divadel podle mluvčích institucí roste. Řada studentů, kteří by mohli tvořit budoucí publikum, však zatím zůstává stranou. Bez změny přístupu hrozí, že si k němu cestu vůbec nenajde.