Sběratelství není jen hromadění, vysvětluje sběratelka Marcela Rusinko

Brno – Sběratelství není pouhým hromaděním předmětů, ale disciplínou s hlubokým společenským a psychologickým přesahem.

„Jedna věc je věnovat se něčemu teoreticky, druhá je vnímat, jak na nás tvorba působí a do jakých dimenzí nás přenáší,“ vysvětluje historička a kurátorka Marcela Rusinko na přednášce o sběratelství. Pro sběratele přestává být předmět konzumním produktem a stává se nositelem hodnoty, která často převyšuje jeho materiální cenu. Klíčovým faktorem zůstává bezprostřední kontakt a osobní vztah.

Základním rozlišovacím znakem mezi sběratelstvím a prostým vlastněním věcí je podle odborníků „duševní koeficient“. Tento termín, původně definovaný galeristou Hugem Feiglem, určuje kvalitu sbírky nikoliv počtem kusů, ale hloubkou vztahu mezi majitelem a dílem.

Tento fakt ukazuje svojí sbírkou i student a sběratel Petr Fejtek. Fejtek sbírá knihy, lego a popkulturní předměty. “Pro někoho to může být jen předražený kus plastu. Může to být jen nějaká figurka, ale když se na ni podívám, nevidím jen její fyzickou podobu, ale to co pro mě představuje. Vzbuzuje to emoce, těžko popsatelné pocity a do jisté míry reflektuje i moji identitu, “

Lékaři sběratelé

Pokud se podíváme na místní sběratelské osobnosti zjistíme, že hodně z nich jsou lékaři. Podle Rusinko jde o logický vyústění náročné praxe. “Lékařská práce je velmi náročná. Díky tomu si vás ale také dobře dokážou přečíst. Kdo jste jako lidé a co vás trápí. Proto mají takovou přitažlivost ke sbírání a umění,” uvedla Rusinko.

Jedním takovým je Antona Kollára, emeritní profesor Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a přední odborník v oboru ORL. Ten se během normalizace začal věnovat psaní anekdot a sbírání naivního umění, o kterém později vydal knihu. Své předměty také několikrát vystavoval, hlavně v Brně. „Velmi oceňuji, když lidé vykročí ze svého oboru a najdou vášeň v něčem úplně jiném,“ dodala Rusinko.

Běžte proti proudu

Rusinko také radí, jak se sběratelstvím začít. Doporučuje začít sbírat to, co je lidem blízké a dostupné. „Na českou modernu zapomeňte, ta je finančně a materiálně nedostupná. Zaměřte se na současnost. Než vaši rodiče nebo prarodiče něco vyhodí, zvažte, zda to nemá cenu zachovat,“ radila.

“Pro studenta je to celkem drahá záležitost. I když jde např. o knihy, které chcete vlastnit, velmi lehce se to prodraží,” přibližuje Fejtek. “Určitě je ideální hledat nějaké alternativní zdroje jako bazary, nákupy z druhé ruky nebo i věnování od přátel. Ideální jsou pro to i aplikace jako Vinted,” uzavírá Fejtek.

I když lidé nemusí mít zdroje na to se sběratelstvím začít, mohou se na ně aspoň jít podívat. “Lidem doporučuji chodit do ateliérů nebo malých galerií. Častokrát se tam setkáte s mladými umělci, kteří rádi o své tvorbě mluví,” popisuje Rusinko.

“Na většinu umění se mohu dnes podívat na internetu. Vidět ale ty obrazy a předměty naživo v galerii je úplně jiný vjem. Když ho vidím naživo, víc pro mě z toho obrazů sálá ta emoce co umělec měl na mysli a více si z toho odnesu,” vysvětluje návštěvnice galerií Pavla Skalická.

Přednáška, kterou na toto téma přednášela Marcela Rusinko je druhá ze sedmi z cyklu “Umění v praxi.” Přednášky pořádá historický klub Mahenovy Akademie pro 21. století v knihovně Jiřího Mahena. “První přednáška byla s Robertem Měckovským o tom, jak se pohybovat v aukcích. Proto jsme udělali další přednášku o sběratelství”, popisuje organizátor Jan Baran.