Ptáci si města oblíbili. Často se jim tu daří lépe než v krajině, říká ornitolog

Brno - Ptáci jsou běžnou součástí městského života a lidé se s nimi setkávají v ulicích, parcích i na domech. Ornitolog Jan Sychra popisuje, které druhy si na život ve městě zvykly, proč jsou holubi spojováni s řadou předsudků, jak do ptačího chování promlouvá klimatická změna a co dělat ve chvíli, kdy si ptáci udělají hnízdo přímo na domě nebo balkoně.

Jak se dnes daří ptákům ve městech?

Překvapivě dobře. Města se rozrůstají a pro řadu druhů představují zajímavý životní prostor. Oproti intenzivně využívané krajině za městem jsou mnohem pestřejší, nabízejí více typů stanovišť, úkrytů i zdrojů potravy. Právě tahle různorodost je jedním z důvodů, proč ptáci do měst stále častěji pronikají. Některé druhy využívají městské parky nebo lesíky podobně jako přirozené biotopy. Vedle nich ale existují i ptáci, kteří se městskému prostředí výrazně přizpůsobili a žijí tu prakticky natrvalo.

Kterým druhům se v ulicích daří nejlépe?

Typické jsou třeba drozdovití ptáci, například kos nebo drozd, a také krkavcovití, jako jsou kavky, vrány nebo straky. Dnes už ve městech běžně potkáte i druhy, které byly dříve spíš lesní, například sojku. Zajímavý je i holub hřivnáč. Ještě před třiceti lety ve městech téměř nebyl, ale najednou do nich ve velkém pronikl a dnes je úplně běžný. Podobných případů je víc, některé druhy prostě v určitém momentu změní chování a začnou městské prostředí využívat.

Naopak některé druhy z měst mizí. Které například?

Často jde o ptáky, kteří ubývají obecně v krajině. Třeba sýček obecný býval ještě před sto lety běžný i v centrech měst. V Brně se ozýval ze střech domů a sovy pálené hnízdily na kostelních věžích. Dnes je to spíš historie. Na druhou stranu se objevují nové druhy. V posledních letech se v Brně například objevuje výreček malý, který dokáže využít i dutiny ve zateplených domech.

Velké emoce ale vyvolávají hlavně holubi. Jsou ve městech skutečně přemnožení?

Nemyslím si to. Holubi žijí s člověkem tisíce let, jejich domestikace začala už asi před deseti tisíci lety. Do měst jsme si je tedy v podstatě přivedli sami. Navíc představují jeden z mála každodenních kontaktů lidí s volně žijícími zvířaty ve městě. Já mám holuby rád.

Samozřejmě mohou způsobovat problémy, třeba znečišťovat fasády nebo památky. Ale obavy z přenosu nemocí bývají často přehnané. Každé volně žijící zvíře může přenášet různé choroby, to není nic výjimečného. Ani jejich početnost přesně neznáme. Holuby se velmi špatně sčítají a odhady se liší. Nemám ale pocit, že by jich bylo výrazně víc než třeba před padesáti lety.

Sympatické jsou mi městské holubníky. Nesnaží se holuby z města úplně odstranit, ale umožňují jejich populaci lépe regulovat například výměnou vajec, zároveň se lidé učí s nimi žít. To mi přijde rozumnější než agresivní způsoby boje.

Má smysl městské ptáky přikrmovat?

Na tom se neshodnou ani ornitologové. Já osobně krmím jen v zimě, hlavně když jsou silnější mrazy nebo sníh. V takových chvílích to může ptákům pomoct a zároveň je pro lidi hezké je pozorovat.

Je ale dobré vědět, že přikrmováním podporujeme hlavně některé druhy, například sýkory. Přes hnízdní období bych krmení spíš nedoporučoval. Ptáci tehdy potřebují pestřejší potravu a mláďatům by jednostranná strava mohla spíš uškodit.

Čím je tedy nejlepší krmit?

Dobrá jsou přirozená semena, hlavně slunečnice. Hodí se také lojové koule. Některé druhy mají rády potravu na zemi, třeba kosy potěší rozkrájené jablko. Směsi ze supermarketů většinou nevadí, ale často se stane, že ptáci stejně vyzobou hlavně tu slunečnici a zbytek nechají.

Proměňuje klimatická změna i ptačí migraci?

Ano, a u ptáků je to velmi dobře zdokumentované. Mnohé druhy přilétají dříve, odlétají později nebo už vůbec neodlétají. Problém mají hlavně dálkoví migranti, kteří přilétají z Afriky podle dlouhodobě nastaveného rytmu. Když ale jaro začne dřív, mohou minout vrchol potravní nabídky. To se týká například některých lejsků.

Naopak některé druhy, které táhnou jen na kratší vzdálenosti, se dokážou změnám přizpůsobit. V Brně je to dobře vidět třeba u rehka domácího, který dříve odlétal, ale dnes tu často zůstává i přes zimu.

Také někteří ptáci, kteří k nám dříve běžně přilétali na zimu, už dnes zůstávají severněji, protože tam mají díky mírnějším zimám dost vhodných podmínek. Jako příklad lze uvést havrana polního. Na jižní Moravě dříve zimovala velmi početná hejna, zatímco dnes jsou jejich počty výrazně nižší. Jedním z vysvětlení je právě to, že část ptáků už nemá důvod táhnout tak daleko na jih.

Jan Sychra

Působí na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde se věnuje výuce a výzkumu v oblasti zoologie.

Zabývá se ekologií a ochranou přírody, zejména vodními ekosystémy a ptáky. 

Je předsedou Jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické a věnuje se aktivitám zaměřených na výzkum a ochranu ptáků.

Podílí se na popularizaci ornitologie a ochrany přírody prostřednictvím přednášek, exkurzí a spolupráce s veřejností.

Jak lidé ptákům ve městech nejčastěji překážejí?

Hlavně tím, že jim berou prostor k životu. Typickým příkladem jsou rekonstrukce a zateplování domů, při kterých mizí hnízdní možnosti pro druhy jako rorýs. Dalším problémem je úbytek starých stromů a křovin. Když z města uděláme prostředí krátce střižených trávníků a uklizených parků, mnoho druhů tam nemá kde hnízdit ani se schovat.

Co dělat, když si ptáci udělají hnízdo na balkoně nebo na domě?

Nejlepší je většinou vydržet a nechat je dohnízdit. Hnízdění trvá poměrně krátce, často jen několik týdnů. Pokud lidem vadí nepořádek pod hnízdem, dají se použít jednoduché podložky nebo záchytné police, které zachytí trus a po sezoně se vyčistí.

U už zmiňovaných rorýsů je navíc situace ještě snazší, protože ti trus z hnízda vynášejí sami. Zároveň jsou velmi užiteční, protože loví velké množství hmyzu, který by jinak lidem létal kolem domu nebo do oken. Přesouvání hnízd bych naopak spíš nedoporučoval. Ptáci je mohou opustit nebo se mláďata dostanou do většího nebezpečí.

Jak se má člověk chovat, když najde mládě vypadlé z hnízda?

Nejdřív je dobré podívat se na situaci kolem. Rodiče o mláděti většinou dobře vědí a dál se o něj starají. Pokud není zraněné, často není potřeba zasahovat. Pomoc má smysl třeba tehdy, když mu hrozí bezprostřední nebezpečí, například od koček. Pak ho lze opatrně přemístit někam výš na bezpečné místo. Navíc neplatí rozšířený mýtus, že se ptáčete nesmíte dotknout. Ptáci se při péči o mláďata neřídí čichem tak jako savci, takže lidský dotek většinou nevadí.

Jaké je vaše hlavní doporučení pro obyvatele měst?

Aby si ptáků začali víc všímat. Aby chodili ven, poslouchali ptačí zpěv a poznávali, kdo s nimi město sdílí. Když lidé pochopí, že i v ulicích kolem nich existuje živý svět, budou mít větší chuť ho chránit.