Měla jsem k oboru odpor. Environmentální studia v Brně učí pracovat s klimatickou úzkostí

Brno - Monika studuje čtvrtý semestr environmentálních studií na Masarykově univerzitě. Do Brna se přestěhovala ze Slovenska, protože ji na dni otevřených dveří nadchly starší studentky. Chtěla mít přehled o oboru, který bude pro budoucnost lidstva klíčový. Po nějaké době studia ale začala bojovat s pocity, které dříve neznala. Čím více informací o stavu planety měla, tím horší scénáře si představovala.

„Promítají se mi v hlavě úplně apokalyptické scénáře budoucnosti,“ popisuje studentka. Vidí svět, kde už nerostou žádné stromy. Lidé podle jejích představ přežívají v neprodyšně uzavřených bunkrech, aby měli co dýchat. Tyto vize u ní vyvolaly fázi odporu. Na čas dokonce přestala třídit odpad. „Říkala jsem si, že to nemá smysl,“ vzpomíná. Nakonec se k recyklaci vrátila díky videu slovenské influencerky. Ta vysvětlila, že evropská pravidla vytvářejí tlak na dodavatele po celém světě.

Úzkost trápí studující po celém světě

Pocity Moniky nejsou ojedinělé. Potvrzují to i zahraniční vědecké práce. Britský tým, který vedla Cami Daeninck z Imperial College London, v roce 2023 zkoumal stovky studentů vysokých škol. Výsledky ukázaly, že lidé na environmentálních oborech trpí klimatickou úzkostí více než jejich vrstevníci odjinud. Tato úzkost ale má i svou světlou stránku. „Je pozitivně spojena s environmentálním chováním a ochotou jednat,“ uvádí studie.

Podobnou zkušenost popisuje i Raphaella Mascia z Oxfordské univerzity v roce 2023. Magisterský student Jamie Bolam jí řekl, že ho unavuje neustálá katastrofická rétorika. „Každý den cítím zoufalství a vztek nad utrpením zvířat,“ dodala další spolužačka Shannon Ray. Pro studenty je náročné denně poslouchat o vymírání druhů nebo znečištění oceánů.

Univerzita nabízí oporu

Katedra environmentálních studií v Brně o těchto problémech ví. „Klimatická úzkost a tlak krizí nejsou jen tématem studujících, stejným pocitům čelí i samotní vyučující,“ vysvětluje garantka bakalářského programu Lucie Galčanová Batista. Pracoviště je malé, vyučující znají studenty osobně a klíčem k podpoře je zde otevřená komunikace a možnost neformálního setkávání. Studující mohou využít řadu exkurzí, akce Okrašlovacího spolku nebo kurzy zaměřené na praktické dovednosti a poznávání dobré praxe v organizacích, které se věnují smysluplné práci s pozitivním dopadem na životní prostředí i mezilidské vztahy, jako jsou například ekosociální podniky. To vše pomáhá vytvářet prostředí, kde se lidé nebojí mluvit o svých obavách.

Fakulta nabízí několik cest, jak náročné studium zvládnout. Studující mohou využít rady studijního poradců nebo studijní asistentky. Existuje také speciální kurz Bohuslava Binky s názvem Odolnost v době environmentální krize. Kurz nenahrazuje terapii, ale učí, jak pracovat s těžkými tématy. „Mnohdy je zjištění, že realita je často horší, než se zdálo, bolestivé,“ říká Galčanová Batista. Cílem je přeměnit citlivost v užitečné dovednosti. „Sdílená zkušenost nám umožňuje budovat prostředí založené na vzájemném pochopení,“ dodává.

Komunita jako lék 

I pro Moniku je důležitá atmosféra, která na katedře panuje. „Jsou tu lidé, kteří sdílejí podobné názorové přesvědčení,“ říká. „Není tu nikdo, kdo by byl špion za nějakou fosilní stranu,“ směje se studentka. Oceňuje, že se na škole učí kriticky myslet a pochybovat o jednoduchých pravdách. „Když dnes slyším, že je něco extrémně ekologické, zarazí mě to,“ vysvětluje. Hned začne přemýšlet, co se za takovou informací skrývá.

Katedra podporuje komunitu i mimo přednáškové sály. Pořádá společné exkurze, například hlubinně ekologická, ornitologická nebo zaměřené na krajinu či výzkum v terénu. „Je to moment, kdy se teorie potkává s radostí z přítomného okamžiku,“ říká Galčanová Batista. Studenti tam čerpají energii a regenerují. Monika i přes dřívější krize studium doporučuje a zvolila by si ho znovu. Popisuje ale, že kdyby neměla kolem sebe spolužáky se stejnou zkušeností, bylo by pro ni mnohem náročnější je překonat.