Pečuje o zvířata celý život. Postihla jej však krutá rána osudu, shořel mu příbytek

Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Na vlastní kůži se o tom bohužel přesvědčil i ornitolog Zdeněk Machař, jemuž se letos od čtvrtečního rána 7. května drasticky změnil život.

Ve čtvrtek ráno dosud z nezjištěných příčin vypukl v jeho příbytku požár, který se rychle rozšířil po místnostech, Zdeněk Machař se naštěstí se svými blízkými zachránil. „Vzbudil jsem se brzy ráno, všude kouř, vyběhl jsem ven a požár už naplno propukal,“ popisuje dramatické chvíle. Ihned se vrátil zpátky a zachránil svou přítelkyni. Bohužel však uhynulo pět psů, kteří se zřejmě nadýchali kouře. Zřídil jim pietní místo.

Zdeněk Machař měl lásku ke zvířatům už od dětství. Nad jeho postýlkou v klícce si prozpěvoval stehlík Dórinek, který mu byl „sudičkou“ a předurčil jej k zájmu a péči o zvířata. „Na základní škole jsem byl upnutý na okno a vyhlížel ptáky, zatímco ostatní kluci proháněli holky,“ vzpomíná.

S tátou podnikal toulky přírodou

Doma na ledničce měl poctivě vysezené místo. „Chytal jsem sýkorky a dával jim orientační kroužky. S hladkosrstou jezevčicí Dájenkou jsem se toulal po polích, kde jsme pozorovali hejna koroptví. I v zastavených brněnských Černých Polích, kde vyrůstal, nacházel místa, kde kralovala příroda. „Miloval jsem starou cihelnu, v níž hnízdili ptáci,“ usmívá se. Dnes na jejím místě stojí obchodní řetězec. Se svým tátou často vyrážel na dobrodružné toulky přírodou. „Taťka mě učil stopovat, poznávat ptáky a zvířata,“ vzpomíná.

V sedmé třídě základní školy se mu přihodilo osudové setkání. Na poli po žních spatřil jestřába, jak přistává na kopečku zeminy. Když se k němu přiblížil, ozval se mužský hlas, který jej varoval. „Vyděšeně jsem se schoval za balík slámy,“ vypráví. Muž s dravcem jej zcela oslnil.

Po základní škole chtěl Zdeněk ihned ke zvířatům, a proto se rozhodl studovat obor pěstitel-chovatel hospodářských zvířat ve Šlapanicích-Želešicích. Po vyučení prošel všemi provozy v Jednotném zemědělském družstvu 1. máje v brněnských čtvrtích Komíně a Bystrci. Působil též jako sokolník ve středisku v Tišnově.

Sokolník do Sokolova

Jednoho dne mu přišel dopis – povinná vojenská služba. Obával se, že se na dva roky neuvidí s ptáky. Do vojenského formuláře napsal, že je sokolník – jaká to pak byla absurdita, když byl přiřazen do Sokolova. „Jako výstrojník-skladník jsem měl i chvíle oddychu, jež jsem trávil trénováním poštolky,“ usmívá se.

Po odchodu do civilu se vrátil do JZD 1. máje. Jeho hlavní pracovní náplní bylo ošetřovatelství – prasat, býků, jalovic a dojnic. Byl i krmivářem a jezdil i traktorem.

O Zdeňka však projevili zájem na Vysoké škole veterinární, kde se zabýval inseminací dravých ptáků. Podle svých slov byl prvním mužem v republice, který odebral sperma dravci. „Byl to náročný proces,“ přiznává. O několik let později působil jako inseminační technik drůbeže v závodě v Xaverově. „Denní norma byla přes 850 krůt,“ říká.

Koncem 80. let stál u zrodu odchytové služby pro psy a kočky, která v Brně dosud neexistovala. „Vzteklina u psů tedy znamenala ještě nebezpečí, toxoplazmóza se přenášela z koček na lidi, šířily se i herpes virus a prašivina,“ dodává.

Domov našel ve Slatině

S přáteli založil nadaci Zayferus, která se dodnes stará o dravce a předvádí je na různých akcích pro školy. Z nadace však musel po nelehkém rozhodnutí odejít, aby se mohl více věnovat zvířatům. „Přibývali mi opeření pacienti, s činností spolku to nebylo možné ani při nejlepší vůli skloubit,“ vypráví. Uvědomoval si, že jeho cesta vede k vytvoření vlastní záchranné stanice.

Na počátku 90. let minulého století „zahnízdil“ na prostranství Černovické terasy v brněnské městské části Slatině, kde zřídil záchrannou stanici pro zvířata. Denně zde pečuje o pestré druhy zvířat – od ptáků – poštolek, přes veverky, kuny, psy a příležitostně i srnce.

Krutá rána a vlna solidarity

Naneštěstí jej ze středeční noci na čtvrtek zasáhla krutá rána, kdy mu shořelo zázemí a jen shodou šťastné náhody si s blízkými zachránili život. „Musíme v provizorním režimu pokračovat dál i bez zázemí, nakrmit zvířata a pečovat o ně navzdory nepřízni osudu,“ říká Machař.

Nečekal, že sociální sítě přinesou ohromnou vlnu solidarity. Po zveřejnění na Facebooku lidé začali organizovat sbírky, jarmarky, nabízejí se s výpomocí s odklidem sutě i popela a likvidací shořelého příbytku. Další nosí potřebné věci, krmivo či balení pitné vody pro zvířátka, veškeré přívody vody totiž shořely. Minulý týden už provizorní zdroj vody zprovoznili.

„Obrovská síla lidí, která se projevuje soucitem, mě podržela a umožňuje mi vstát z popela a pokračovat dál,“ dodává. Na účet záchranného centra lidé poslali více než 16 milionů korun. Vedení města mu přislíbilo pomoc.

 

Pozn. některé pasáže byly se svolením čerpány z knihy Strážce Noemovy archy: okřídlený svět Zdeňka Machaře (2025) od Jaroslava Monte Kvasnici.