Sekta je dnes spíš nadávka než odborný pojem, říká religionista

Odkud se vzal fenomén nových náboženství?  

Mnohá nová náboženství pochází z druhé poloviny dvacátého století, ale není to pravidlem. Do té škatulky se běžně řadí i náboženství se starší tradicí. Typické je, že vznikají inovací náboženského proudu. U zrodu stojí kontrakultura, vzpoura proti hodnotám většinové společnosti. Ta potom vede k experimentování se socialitou, spiritualitou. To podpořil i příchod psychedelik v 60. letech. Členové bývají jednoduše označováni jako „ti divní.“ Hnutí ale nemají jednotný základ, některá se vážou na křesťanskou tradici, jiná se inspirují východními tradicemi dovezenými z bývalých kolonií. Všechno se zkrátka naházelo na jednu hromadu. Paradoxně větší úspěch měla ta hnutí, která byla konzervativnější. Asi proto, že jejich zápal pro změnu byl pro okolí osvěžením.

Jaký je rozdíl mezi církví, sektou a kultem?

V běžném jazyce se ta terminologie používá odlišně než v odborné literatuře. Náboženské skupiny vznikají tak, že se oddělí od nějaké mateřské organizace. Odborník tudíž označuje původní instituci jako církev a od něj oddělenou skupinu jako sektu. Ta je navíc církvi podřadná a liší se od ní ve věrouce. Postupem času se z ní často stává nová církev. Kult zase vyvstává nezávisle na okolní víře, aniž by se oddělil od nějaké mateřské církve. Buď kombinuje prvky různých tradic, nebo jeho původ vůbec neznáme. Od těchto označení můžeme dál odlišit alternativní spiritualitu, která je součástí širšího životního stylu. Vyznavač se nestává oficiálním členem v takovém smyslu, jako je tomu u náboženských organizací.

Která z nových náboženských hnutí na území Brna a jižní Moravy působí?

Mezi hnutí s dlouhou tradicí na Moravě patří Svědkové Jehovovi, Hare Krišna i Církev Jěžíše Krista Svatých posledních dnů, takzvaní mormoni. Během svých svátků oslovují kolemjdoucí v ulicích města, snaží se vzdělávat a rozdávají knihy. Tím zároveň vykonávají svou misijní činnost. Tradiční protestantské hnutí jako třeba Apoštolská církev mají obdobné misijní zvyky. Pořádají například Brno čte Bibli, veřejnou akci pro studium písma. Člověk tu najde i nadkonfesijní kurzy Alfa. Dozví se více o Bibli, křesťanské věrouce, ale nestává se členem žádné skupiny. Hnutí ale mají své „pobočky” v každém větším městě. To, že jsou v Brně, zkrátka souvisí s poptávkou a velikostí populace. Jakmile aglomerace přesahuje 500 tisíc obyvatel, stírají se regionální rozdíly. Velké město je otevřenější alternativám. Morava je sice v porovnání se zbytkem země religióznější, ale nedá se říct, že by to ovlivňovalo její přístup k novodobým náboženstvím.

Co je obvyklé pro jejich každodenní praxi?

Misijní činnost je obvykle součástí DNA těchto skupin, i když ne všech. Jde o běžnou aktivitu jejích členů, stejně jako se modlí a navštěvují bohoslužby, mají o sobě a o svém vyznání povídat dalším lidem a tímhle osvícením je navést na správnou cestu. Některá uskupení nabízejí dokonce sportovní aktivity nebo jazykové kurzy, prostřednictvím kterých se snaží veřejnosti přiblížit.

Čím se nová náboženská hnutí liší od tradičních náboženství?

Odlišují se svým způsobem života nebo mají jinou interpretaci okolního světa. Můžou také pocházet z jiné kulturní a biografické oblasti než ty skupiny, které zde existují dlouhodobě. V současnosti ale pozorujeme, že mají tendenci postupně se tradici přibližovat. Nešíří se totiž izolovaně, přebírají zvyklosti od mnoha proudů a přizpůsobují svou činnost okolí.

Jak otevřené nebo uzavřené veřejnosti tyto skupiny jsou?

Díky misijní činnosti v podstatě známe jen ty zmiňované otevřené. Dokud nějaká skupina funguje jako uzavřený kruh a nemá snahu rozšiřovat svou členskou základnu, nemáme příliš šanci dozvědět se o ní. Pokud s ní tedy není ve veřejném prostoru spojován nějaký skandál.

Co konvertity přiměje stát se členem?

Záleží na tom, z jakého prostředí jedinec pochází. Motivace může být intelektuální, tažená odlišností světonázoru nebo klidně sociální. Nová náboženství vzbuzují pozornost svou novostí a nezvyklostí. Bývalí členové, kteří jsou zastánci protisektářského pohledu, mluví o tom, jak ve skupině fungovala manipulace, vyhýbavost a záměrné klamy. Naopak ti, co při svém odchodu nebyli v kontaktu s odlišnou perspektivou, svou participaci odůvodňují mladickou zvědavostí. Podle víry některých skupin stačí člověka slovem pobídnout, „zasít semínko, které postupně vzklíčí“. Navíc využívají různé sociální strategie, kupříkladu ženy oslovuje charismatický muž a naopak.

Jak je v současnosti společnost vnímá? 

Média se obvykle věnují jen extrémním případům nových náboženských hnutí, takže jejich vyobrazení působí dramaticky. Jisté aspekty jsou zdůrazňované na úkor těch méně nezvyklých. I proto je veřejnost vnímá velmi negativně. Sekta je v běžném jazyce pejorativní výraz, hojně se používá jako nadávka. Média se navíc snaží skupiny rámcovat tak, aby se shodovaly s očekáváním čtenářů.

S jakými mýty se setkáváte při výzkumu (nejen) těchto hnutí?

Ve společnosti přetrvává představa, že jsou tyto skupiny nutně nebezpečné. Že mají striktně stanovenou hierarchii a jejich vůdcům jde o to, aby zneužívaly svých členů. Málo se bere do úvahy samotná historie, souvislosti a východiska hnutí. Společnost mnohdy spojuje hnutí jen s tragédiemi a fixuje se na členy jako na fanatiky nebo blázny.