Kolébka parkouru vítá poddajná betonová hřiště tvořená 3D tiskem

Brno - Moravská metropole patří více než dekádu k českým centrům parkouru. Již třináctý venkovní areál v Brně dnes na Žlutém kopci přivítal parkourové trenéry i nadšence začátečníky. Prostor mezi betonovými překážkami a ocelovými konstrukcemi spojuje výhled na brněnské dominanty s ničím nerušeným pobyt v přírodě a možností překonávat v pohybu své limity.

„Cvičiště za 2,3 milionu korun vzešlo ze snahy rozšířit pohybové aktivity a oživit prostředí Žlutého kopce,“ řekl radní městské části Brno-střed Martin Drdla. Nový areál tak ve zdejším komplexu doplňuje skatepark a workoutové hřiště.

Terén hřiště upravila společnost Odysseus CZ. S návrhem designu pak přišla firma Parkourová hřiště ve spolupráci s Coral construction technologies, která za pomoci 3D tisku vytvořila duté a přenosné překážky.

Osahat areál si přišli žáci nedaleké základní školy. Trénink pro ně připravilo brněnské sdružení In Motion Academy, které svými triky městská hřiště slavnostně uvádí často. „Instruktoři nám ukázali, jak má začátečník při skocích pracovat se svým tělem. Překážky navíc nekloužou, takže se po nich pohybuje dobře“ poznamenává mladá tanečnice Sofia Sukhova, jež si poprvé ozkoušela svou kondici při parkouru.

 

Romana Hladíková, trenérka z parkourového sdružení, vidí potenciál ve variabilitě překážek, zatímco problematické se jí jeví jejich rozmístění. „Překážky jsou blízko u sebe, takže se člověk nemůže pořádně rozpohybovat nebo v prostoru skákat salta, jinak by si ublížil,“ vysvětluje. Pozitivem jsou vroubkované a dobře uchopitelné betonové bloky i jejich měkký podklad ze stromové kůry.

Parkour je založen na tom, že člověk potřebuje přístup. Až příchod hřišť odemkl techniky, které dřív kvůli omezení prostředím neexistovaly. „Komunita se v současnosti i proto rozbíhá do dvou táborů. Někteří hřiště odmítají pro předvídatelnost a sníženou hodnotu sportu. Prostor pro kreativitu totiž dostávají ve volném terénu, kde si překážky a techniky volí sami,“ vysvětluje parkourista a trenér z Brna Petr Petržala. Jiní prý ve cvičišti vidí zkrátka prostředek pro praktikování určitých technik.

 

„Děti se učí rychleji, ale jde jim o zabavení. Nerozumí vlastnímu tělu, pohyby si automatizují,” podotkl David Dovala, dlouholetý trenér akademie. Překážkou pro děti není vzdálenost, ale strach. Čím více skoků člověk udělá, tím lépe dle trenéra dokáže své tělo ovládat. „Naproti tomu dospělí u sportu přemýšlí – uvědomují si vlastní limity, takže lépe pracují se strachem a drilem,“ dodává jeho kolega Jan Skrop.

 

Trend parkouru je v Brně patrný více než dekádu od dob Gabriela Harangiho, zakladatele parkourových hřišť Flux kombinujících betonové prvky a kovové trubky se dřevem. Od té doby je město známé jako mekka parkouru. „Ačkoliv zájem v posledních letech trochu upadá, děti tu vždy tvořily obrovskou základnu“ zmiňuje Hladíková.

Hřiště začala však kolem roku 2015 přibývat nejen v Brně, ale i na moravských vesnicích. „Uvědomil jsem si, že sport opravdu krajem proniká, když jsem zpozoroval parkourové hřiště i v zapadlých Starovičkách“ dodává Petržela.

Po 12 letech aktivního cvičení vnímá vývoj sportu. „Každá generace parkouru přinášela, co bylo zrovna v té době potřeba. Nejdřív se rodili profilovaní atleti, co se dostávali do velkých soutěží, poté přišla éra rebelie, to šlo zase vše proti konvencím,“ popisuje. Nyní Petržela v parkouru organizuje lekce a workshopy. „Snažím se k pohybu přidat i vnímání těla, nějakou mindfulness,“ zdůrazňuje s apelem na rozvoj.

 

V novém parku uprostřed moravské centrály se návštěvníci budou moci denně učit pracovat se svým tělem. „Jen je škoda, že se hřiště schovává v parku a mám k němu horší přístup,“ namítá nadšenec z městské části Brno-střed. Dovala však vyzdvihuje klid v přírodě a izolovanost hřišť od ruchu města a rekreantů, kteří by areál nevyužívali ke sportu.