Dnešní děti si těžko zapnou televizi, studenti žurnalistiky mluví o budoucnosti médií
Domácí
Brno - Od nástupu nové vlády se ve veřejném prostoru opět intenzivně debatuje o financování a samotném smyslu veřejnoprávních médií. Jak tyto změny a nejasnosti vnímají samotní studenti žurnalistiky a jak vidí vývoj současné české mediální scény? Na to se jich zeptal deník Stisk.
Vláda Andreje Babiše v programovém prohlášení avizovala naplnění svých slibů ve formě zrušení koncesionářských poplatků. Konkrétní změny financování veřejnoprávních médií jsou ovšem nejasné. To vše provázejí odchody známých tváří České televize. Téma veřejnoprávních médií a jejich ochrany bylo mimo jiné také předmětem sobotní demonstrace v Praze na Letné, které se podle organizátorů účastnilo 250 tisíc lidí. Jsou to právě tyto nejistoty, ale také změny ve fungování médií, vzestup influencerů a placených platforem s informacemi, které dopadají i na budoucí novináře.
To, že politické tlaky i nejistota financování mohou mladé novináře odrazovat od práce ve veřejnoprávních médiích, potvrzuje i Mária Urbániková, doktorka z Katedry žurnalistiky a mediálních studií Masarykovy univerzity. Dodává ovšem, že veřejnoprávní média představují pro studenty stále velmi prestižní kariéru. „Na druhé straně Česká televize a Český rozhlas nadále představují prostředí s relativně silnými profesními standardy. Dlouhodobě si také udržují vysokou sledovanost a poslechovost a patří k nejdůvěryhodnějším zdrojům zpravodajství pro českou veřejnost,“ říká Urbániková.
Veřejnoprávní média jako zlatý standard pro mladé novináře
Zda jsou Česká televize a Český rozhlas stále vysněnými institucemi mladých novinářů i v dnešní době a jak studenti reagují na změny v mediálním prostředí, zjišťoval deník Stisk přímo u studentů. Vyzpovídali jsme pět budoucích novinářů, kteří studují žurnalistiku na Masarykově univerzitě, o tom, jak vnímají svou budoucí kariéru.
Daniela Mrázová, 2. semestr
„Až donedávna pro mě byla veřejnoprávní média‚ ten top „number one", ale díky odchodu Václava Moravce jsem začala více vnímat i to, kdo další odešel. Začínám cítit, že to není úplně ono. Ne že bych práci tam úplně odmítala, ale vnímám, že ty podmínky pro pracovníky možná nebudou takové, jaké jsem si myslela. Události poslední doby mě podnítily k tomu se o téma více zajímat,“ říká Daniela.
Daniela poté zmiňuje, že momentálně sleduje novináře z Deníku N na sociálních sítích a toto médium jí přijde jako nejlepší volba. To se shoduje s názorem Urbánikové, která jako jednu ze zásadních proměn vnímá příklon k osobnostem a personalizaci žurnalistiky.
Kristýna Dvořáková, 2. semestr
„Když přemýšlím nad tím, která média nejlépe přistupují k informacím, tak Českou televizi a rozhlas vnímám jako ty nejinspirativnější. Ale zároveň se mi teď ten pohled trochu mění, protože ne všechno je v rukou těch médií. Při volbě přemýšlím o tom, jaký typ žurnalistiky chci dělat, ale zároveň pro mě hraje roli i to, jaká je konkrétní redakce a jak to tam funguje,“ říká Kristýna.
Adéla Prokešová, 4. semestr
„Já plánuji praxi v Českém rozhlase. Co se týče mé budoucí kariéry, tak dnešní situace můj názor na veřejnoprávní média nijak nezměnila. Už dlouho se ví o tom, že vedení nemusí být úplně nejlepší, jenom to teď eskalovalo. Já ale vnímám Českou televizi jako médium, které je objektivní, a vnímám ji i jako dobrou instituci pro svou budoucí kariéru. U komerčních televizí mi zkrátka vadí jejich bulvárnost, takže Česká televize z toho vychází nejlépe," sděluje Adéla.
Změny v mediálním prostředí
V posledních letech nabírají na trhu s informacemi význam influenceři, ať už formou krátkých videí na sociálních sítích, nebo delších videoanalýz současného dění na platformě YouTube.
„Tvůrci kombinující novinářské postupy s influencerským formátem přinášejí inovace ve stylu i obsahu komunikace a formě distribuce i monetizace. Zároveň ale posouvají profesní normy: roste důraz na osobní značku, silný názor, rychlost a angažovanost publika, což může oslabovat principy jako editorská kontrola, vícekrokové ověřování nebo oddělení zprávy a komentáře,“ popisuje Urbániková. Jako riziko této formy zpracování a šíření informací vidí také problém oddělení komerční spolupráce a osobního marketingu, což může mít vliv na obsah. Mění se profesní standardy a neplatí kontrola informací v rámci redakčního procesu.
Elen Chlumská, 4. semestr
„Mně třeba to, že youtubeři nebo influenceři dělají trochu zpravodajskou práci, nevadí. Nepřijde mi, že by brali práci novinářům. Youtuber může téma zpracovat kvalitně a nabídnout komplexní pohled mladším lidem, kteří si asi těžko zapnou televizi. Jenom je tam potom samozřejmě problém se šířením dezinformací,“ vysvětluje Elen.
Daniela Kytlicová, 4. semestr
„Já souhlasím s tím, že dnešní mladí lidé se na televizi nedívají a neměli by se jak jinak než sledováním YouTube něco dozvědět. Nemyslím si ale, že by to, co dělají youtubeři, byla novinařina. Prostě je to baví a sdílejí informace. Pro novináře to ohrožení není, protože starší generace se na televizi pořád dívají a čtou noviny," povídá Daniela.
Mezi tradicí a digitální svobodou
Z výpovědí studentek a analýzy doktorky Urbánikové vyplývá, že budoucnost české žurnalistiky nezávisí pouze na financování veřejnoprávních médií, ale na schopnosti novinářů se adaptovat na proměny v mediálním prostředí. Česká televize a Český rozhlas představují důvěryhodnou značku se silným redakčním zázemím, a to i přes nejasné financování. Navíc podle Urbánikové veřejnoprávní média vytvářejí prostor pro žánry a témata, která by se v komerčním prostředí neuživila. Naproti tomu stojí nezávislí tvůrci a platformy, kde se klade velký důraz na jednotlivé osobnosti a svobodu tvorby. To ovšem s sebou přináší rizika v dodržování etických a kvalitativních standardů.
