ESN jako pomocná ruka pro studenty na výměnném pobyt

Příjezd na zahraniční studijní pobyt je administrativně přesně strukturovaný proces. To, co se ale do formulářů nevejde, je první pocit po příjezdu. Nejistota. Orientace v cizím městě. První cesta z nádraží na kolej. V tomto momentu vstupuje do procesu studentská organizace ESN MUNI Brno, místní sekce mezinárodní sítě Erasmus Student Network. Jedním z jejích základních nástrojů je Buddy program, systém párování přijíždějících studentů s českými dobrovolníky.

Proces začíná ještě před příjezdem studentů. Jakmile je zahraniční student přijat na výměnný pobyt, dochází k jeho propojení s místním dobrovolníkem. Párování zohledňuje studijní obor či zájmy, ale důležitější, než dokonalá shoda je funkční komunikace a dostupnost. „Nejde o to, aby si ti dva hned dokonale sedli,“ vysvětluje Griger. „Důležité je, aby student věděl, že má konkrétní osobu, na kterou se může obrátit.“ Kromě párování organizuje spolek uvítací týdny, informační schůzky i komunitní akce, které mají pomoci zahraničním studentům rychleji navázat kontakty.

Dobrovolnice Lada Andrýsková vnímá svou roli především jako první opěrný bod. Kontakt se studenty navazuje ještě před jejich příjezdem. „Většinou jim napíšu jednoduchou zprávu, že jsem jejich buddy a že se na mě můžou obrátit, kdyby cokoli potřebovali,“ popisuje. „Nechci je zahlcovat informacemi. Spíš jim dát pocit, že tu někoho mají.“

Po příjezdu následuje osobní setkání, které má spíše orientační než formální charakter. Procházka městem, ukázání fakulty, vysvětlení základních praktických věcí. Pokud studenti přijíždějí před začátkem semestru, řeší se podrobněji registrace předmětů, výjimky nebo orientace v univerzitním systému. V některých případech zahrnuje pomoc i velmi konkrétní situace například doprovod z nádraží na kolej nebo vysvětlení systému městské dopravy. Erasmus studentka z Chorvatska, která letos přijela do Brna, potvrzuje, že právě tento moment byl klíčový. „Nejvíc jsem se bála prvního dne. To, že tam někdo byl a vysvětlil mi základní věci, mi dodalo jistotu.“

Představa intenzivního přátelství mezi buddy a zahraničním studentem není podle zkušeností dobrovolníků univerzální. Mnoho studentů si velmi rychle vytváří vlastní sociální síť zejména mezi dalšími zahraničními studenty nebo spolužáky z kolejí. „Člověk může čekat, že spolu budete trávit hodně času,“ říká Andrýsková. „Ale často si najdou vlastní skupinu a buddyho už tolik nepotřebují. A to je vlastně dobře.“

Role buddyho se tak často promění z aktivního průvodce v kontaktní osobu, na kterou se lze obrátit podle potřeby. Intenzita vztahu je individuální a není předem definovaná. Griger zdůrazňuje, že tento model je záměrný. „Buddy není garant celoživotního přátelství. Je to opora v adaptační fázi. Někdo ji potřebuje víc, někdo méně.“ Z pohledu organizace je důležité, že student ví, že má konkrétní osobu, kterou může oslovit. I pokud této možnosti nakonec využije jen minimálně, samotná existence této opory snižuje pocit izolace.

Význam osobního kontaktu se často projeví v situacích, které by se v administrativních pokynech nikdy neobjevily. Kulturní rozdíly se neprojevují pouze ve výuce nebo jazykové bariéře, ale i v každodenním fungování města. „Jedna studentka z Japonska byla překvapená, že tramvaje zastavují přímo uprostřed ulice,“ vzpomíná Andrýsková. „Pro nás je to normální, pro ni to bylo úplně nové.“

Dobrovolníci se do programu často zapojují na základě vlastní zkušenosti se zahraničním pobytem. Andrýsková absolvovala studijní pobyt ve Velké Británii i v Peru a své zapojení vnímá jako formu reciprocity. „Nejde o to dělat velká gesta,“ shrnuje Griger. „Jde o to, aby student věděl, že na začátku není sám.“

Tajemník spolku Daniel Griger popisuje fungování organizace jako kombinaci koordinované administrativy a dobrovolnické aktivity. Spolek podle něj nepůsobí pouze jako organizátor společenských akcí, jak bývá veřejností někdy vnímán, ale jako stabilní podpůrná infrastruktura. „Naší rolí není nahrazovat univerzitu,“ říká. „Univerzita poskytuje formální informace. My vytváříme prostor, kde se studenti mohou rychleji zorientovat sociálně i prakticky.“