Brněnská expozice ukazuje dvě a půl století českého loutkářství

Brno - Palác šlechtičen v Brně se tento měsíc zaměřuje na loutkářství. Kurátor a autor expozice Loutkářské umění Jaroslav Blecha tam návštěvníky provede také v komentovaných prohlídkách. Jedna z nich se uskuteční 26. března a představí dvě patra věnovaná historii českého loutkářského umění.

Co mohou ve vaší expozici návštěvníci najít?

Jsou tu dvě odlišná témata. V prvním patře je připomenutí nejstarší historie kočovného marionetového divadla. To znamená někdy od přelomu sedmnáctého a osmnáctého století, kdy tohle divadlo začalo. Z té doby se bohužel nedochovaly žádné autentické předměty, takže to se tady objevuje jenom v textech. Nejstarší loutky, které zde prezentujeme, jsou někdy ze čtyřicátých let devatenáctého století.

V přízemí se nachází doklady takzvaného rodinného loutkového divadla, které přísluší do etapy amatérského loutkářství a je o dost mladší. Bavíme se o první polovině dvacátého století. Je zde prezentována v podstatě kompletní produkce profesionálních firem, které za první republiky nabízely divadla a loutky.

Bavíme se o dvou typech, které tu můžeme najít, co je to kočovné marionetové divadlo?

Divadlo hrané marionetami, tedy loutkami vedenými shora na drátu a nitích. Byla to živnost, která se dědila z generace na generaci, v důsledku toho docházelo i k velkému rozrůstání loutkářských rodin. Řada z těchto živností byla takzvaně dvoudomých, což znamenalo, že jejich provozovatelé nehráli jenom divadlo, ale měli například i kolotoče.

Říkáte tedy, že u nás je loutkářství jenom to marionetové?

Ne, ne jenom, ale marionetové divadlo převažovalo, alespoň v té historické podobě. Kočovní loutkáři hráli z větší části marionetami. A jenom občas využili loutky vedené zespodu, které tady v expozici taky najdete. Buďto to byli maňásci, nebo měli loutky, kterým říkali mikrlata. Ty vypadaly jako maňásci, ale měly nohy. Jedna noha byla prodloužená tyčkou, za kterou ji drželi a loutkou pohybovali. S těmito loutkami ovšem hráli stejný repertoár jako s marionetami.

Máte tu i rodinné „amatérské“ loutkové divadlo, řeknete mi o něm více?

Máme tu loutky a divadla z první republiky. Asi nejdůležitější osobností v té době je Jindřich Veselý. Rozšířil zájem o tradiční loutkové divadlo všeobecně. Díky němu vznikly první sériově vyráběné loutky inspirované obrázky Mikoláše Aleše, proto se jim říkalo Alšovy loutky nebo alšovky. Byly pětadvacet centimetrů vysoké. Hlavy ze speciální hmoty, takzvané massy, se tlačily do forem, zatímco těla, ruce, nohy byly ze dřeva. Navazovala na ně celá řada dalších loutek různých velikostí. Loutkářské firmy tyto loutky a stolní divadla nabízely buďto jako hotové produkty, nebo polotovary, které jste si doma mohli dotvářet. Bylo to hlavně pro dospělé, u kterých se tak podporovala výtvarná a divadelní kreativita. Skutečně to bylo určeno dospělým, aby hráli dětem.

Jak rozsáhlá je loutkářská expozice?

Loutkářská sbírka Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea čítá něco málo přes 4000 položek. Tady v expozici je prezentovaná pouze její část. To nejdůležitější a vybrané autentické věci, které vypovídají něco o historii. Jak jsem zmínil, v prvním patře se nachází nejstarší exponáty dokládající kočovné loutkové divadlo. V přízemí je historie mladší – tedy amatérské loutkové divadlo s akcentem na rodinné loutkové divadlo.

Obměňujete expozici nebo jsou tady stále ty stejné loutky?

Expozice byla financována z dotace Evropské unie. Její udržitelnost je pět let, což znamená, že musí být v tom stavu se všemi těmi aplikacemi, které tady jsou, po dobu pěti let. Poté je možné ji buďto ukončit a nahradit něčím jiným. My do budoucna počítáme, že bychom ji rozšířili a aktualizovali. Od té doby, co vznikla, máme řadu nových zajímavých přírůstků a rádi bychom je ukazovali. Klidně jenom v krátkodobých výstavách, které by byly součástí této expozice. Rozšíření závisí na prostorových možnostech, které zde časem vzniknou.

Byl jste u toho, když se ta tahle expozice vytvářela?

Ano, jako autor. Jsem autorem scénáře včetně průvodních interaktivních programů a aktivit. Architektonické ztvárnění řešila Architektonická kancelář Radko Květ. Autorem grafického řešení je výtvarník a grafik Václav Houf, se kterým dlouhodobě spolupracuji.

Příští týden je Světový den loutkářství, máte nějaký program na tento den?

Ono je v březnu více divadelních svátků. 21. března je Světový den loutkářství, pak je tu Světový den divadla pro děti, a pak je Světový den divadla obecně. Toho jednadvacátého se to týká jenom loutkového divadla, takže bude celodenní prohlídka expozice Loutkářské umění nabídnuta návštěvníkům zdarma.