Franz bude těžit z renomé Holland i z úspěchů polského filmu

Brno - Film Franz režisérky Agnieszky Holland má mezinárodní ambice. Premiéru měl v Torontu a následně pokračoval na festival v San Sebastianu, kde soutěžil v hlavní soutěži. Snímek koprodukovalo například Česko nebo Německo, o Oscara ale bude soutěžit za Polsko. „Rozhodnutí polské strany je samo o sobě překvapivé, příběh filmu je ze všech producentských zemi nejméně polský," myslí si doktorand divadelních a filmových studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity Petr Veinhauer.

Není film Franz natočený spíše pro zahraniční publikum? Možná hlavně pro Americkou akademii?
Filmy Agnieszky Holland byly vždy mezinárodně srozumitelné. Ať už Šarlatán, nebo třeba Hořící keř do jisté míry představují jakési „přežvýkání“ československé historie a její přiblížení zahraničnímu divákovi. Holland podle mého názoru upřednostňuje zahraničního diváka před českým a její filmy mají vždy ambice uspět na mezinárodním poli. Sama je etablovanou režisérkou s velkým renomé ve světě. Natáčet výhradně pro české publikum nemá pro ni smysl – i když absolvovala FAMU a má silné vazby na českou kulturu, její ambice proniknout na mezinárodní filmovou scénu jsou v její tvorbě naprosto dominantní.

Čím může film upoutá pozornost v zahraničí?
Především mýtem Franze Kafky, který je ve filmu paradoxním způsobem vysmíván a zároveň kritizován. Právě tento prvek může přinést mezinárodní publicitu.

Zdálo se, že Holland očekávala, že s Franzem bude Českou republiku reprezentovat na Oscarech. Nakonec se to kvůli novým pravidlům nepodařilo a film vyslalo Polsko. Proč se podle vás právě Polsko rozhodlo dát důvěru snímku o českém spisovateli?
Rozhodnutí polské strany je samo o sobě překvapivé, protože z pohledu všech koproducentů – Česka, Německa a Polska – je příběh filmu polský úplně nejméně. Poláci se ale podle mého názoru rozhodli právě kvůli osobnosti Agnieszky Holland. Stejně jako u nás si i v Polsku dobře uvědomují, že jde o mezinárodně etablovanou tvůrkyni s úspěchy v USA i Evropě. Na svém kontě má tři oscarové nominace i řadu festivalových ocenění.

Má tedy na čtvrtý pokus šanci uspět?
Slibně nastavená festivalová distribuce, která začala uvedením v Torontu a pokračuje na přehlídce v San Sebastiánu, může být dobrou startovní pozicí pro oscarovou kampaň. Film může těžit z prestiže režisérky i ze světové popularity polské kinematografie. Za posledních patnáct let bylo na Oscara nominováno pět polských snímků, přičemž černobílé drama Ida v roce 2015 dokonce vyhrálo. I to může mít vliv, že se Franz nakonec stane horkým kandidátem.

Kontroverze v Česku

Proč tedy Česká republika Franze na Oscara nenominovala?
Film byl vyřazen kvůli novému modelu výběru. Prezidium České filmové a televizní akademie (ČFTA) letos poprvé samo navrhlo do druhého kola pouze tři tituly – hrané filmy Karavan, Sbormistr a celovečerní dokument Ještě nejsem, kým chci být, který nakonec nominaci získal. V dalším kole pak Prezidium přímo doporučilo svým volitelům hlasovat pro Sbormistra.

Právě tento postup vyvolal kontroverzi. Někteří členové profesní obce, například producenti Jan Macola (producent filmu Il Boemo) nebo Monika Kristlová (producentka filmu Vlny), nový model volby českého oscarového kandidáta kritizovali a sepsali otevřený dopis Prezidiu ČFTA. Jako negativní příklad v něm uvedli právě Franze, který navzdory uvedení v Torontu a San Sebastiánu, dále renomé Agnieszky Holland a také univerzálnosti Kafkova života vůbec nepostoupil z prvního kola.

Nemůže být pro Holland svým způsobem výhodou, že je film nominován za Polsko?
Asi ano. Před pěti lety byl za Česko nominován Šarlatán, který se i dostal na oscarový shortlist, ale do finální nominace už nepostoupil. Česká kinematografie zkrátka není ve světě tak atraktivní a nemá tak výrazné režisérské osobnosti, které by ji dokázaly prodat mezinárodně.

Časem se ukáže

Nepropaguje ji právě třeba Agnieszka Holland?
Ano. Skrze své filmy jako Hořící keř nebo Šarlatán propaguje českou kinematografii i česká témata. O tuto možnost jsme se ale v případě Franze letos připravili. Jestli nás to bude mrzet, se ukáže až s vyhlášením nominací.

Má podle vás větší šanci uspět u Americké akademie Franz, nebo dokument Ještě nejsem, kým chci být?
Ještě nejsem, kým chci být je formálně velmi nápaditý snímek. Využívá inovativní způsob vyprávění – fotografie vytvářejí mozaiku osobnosti, která pod vlivem nepříznivých politických a společenských změn nemohla žít takový život, jaký chtěla.

V tomto ohledu lze mezi oběma filmy vysledovat jistou podobnost. Problémem však může být faktor renomé režisérky. Členové americké Akademie filmového umění a věd, která Oscary uděluje, mají bohužel tendenci se nekoukat na všechny nominované filmy. Pro Franze mohou tedy hlasovat právě už jen z důvodu, že za ním stojí Agnieszka Holland. V případě Kláry Tasovské, autorky Ještě nejsem, kým chci být, která je bezesporu velmi talentovaná tvůrkyně, bohužel podle mě zatím chybí potřebné mezinárodní renomé, které by mohlo volbu akademiků ovlivnit.