Sestavit si rodokmen může být práce na celý život, říká genealog

Brno - Sestavit si rodokmen znamená vydat se na cestu do minulosti, která může přinést nečekaná odhalení. Genealogie jako pomocná věda historická nám umožňuje odhalovat rodové vztahy a sledovat osudy našich předků skrze matriky, rodinné archiválie i vzpomínky rodinných příslušníků. Jak začít s rodokmenem, na jaké překážky se připravit, a proč je pátrání po předcích někdy práce na celý život? O tomto tématu jsme si povídali s odborníkem na genealogii Stanislavem Bártou, který působí na Ústavu pomocných věd historických a archivnictví na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Rozhovor se uskutečnil k příležitosti zahájení letošního ročníku genealogického kurzu pro veřejnost, který probíhá od 26. února do 30. dubna.

Co je to genealogie a čím se zabývá?

Genealogie je jedna z deseti základních pomocných věd historických. Pokud bychom to měli říct konkrétně, tak se zabývá rodovými vztahy mezi jedinci a jejich popisem.

Které archivní prameny jsou pro genealogické pátrání nejdůležitější a proč?

Takovým nejznámějším pramenem jsou matriky. My ale upozorňujeme na to, že tím nejzákladnějším zdrojem je vlastní rodina. První, co by se mělo udělat, je vyzpovídat nejstarší žijící příbuzné. A pak se samozřejmě může přistoupit k pramenům, které jsou uložené v archivech. Například již zmíněné matriky, dále to mohou být sčítací operáty, které známe ze sčítání lidu, domů a bytů. Následně existuje celá řada dalších pramenů, můžeme využít katastrální mapy, prameny ekonomické povahy, jako jsou různé urbáře, lánové rejstříky a podobně. Ale základ jsou samozřejmě matriky plus to, co mají lidé doma. Z toho se dá pak vykročit dál. Je to hodně komplexní.

Jaké jsou nejčastější překážky při genealogickém výzkumu?

Dříve byla nejčastější překážkou skutečnost, že nebylo možné se k matrikám dostat. To už neplatí, protože jsou v dnešní době dostupné online. Překážkou se tedy stává písmo a jazyk, jakými jsou matriky psány.

Jaká je motivace lidí k tomu znát vlastní rodovou linii?

To je zajímavé. Ta motivace je různá. Často je to nějaká nejistota v jejich rodinné historii, která zájemce vede k tomu, že začnou rodinnou historii blíže zkoumat. Druhá hlavní motivace je právě dostupnost pramenů, a tedy možnost po večerech u počítače bádat ve vlastní rodové linii. Dle mého názoru je přirozený lidský zájem vědět, co s námi souvisí a odkud pocházíme.

Lze z genealogie zjistit i například rodinná zdravotní diagnóza?

Není to úplně obvyklé, ale je to zajímavé téma. K tomu lze využívat matriky úmrtí, ve kterých je možnost zkoumat v kolika letech předci umírali a z jakých důvodů.

Případně, jde genealogie nějak spojit s DNA testy?

Určitě, to je trend několika posledních let, říká se tomu genetická genealogie. Prameny vám pomůžou dostat se jenom do určité doby, u těch matrik to bývá v nejlepších případech do 17. století. S dalšími lidmi se pak můžete spojit právě prostřednictvím genetiky. Můžete si například dva nositele stejného příjmení, které nespojíte na základě pramenů, spojit díky genetice a odhalit jejich příbuznost.

Má genealogie praktické využití i mimo vyloženě osobní zájem? Například v právních záležitostech?

Je to jistě možné i v této oblasti. Napadají mě notáři, kteří v momentě, kdy řeší nějaká pozůstalostní řízení, tak často musí řešit praktické otázky příbuznosti a dohledávat případné dědice. Tam je praktická využitelnost vcelku jasná. Samozřejmě genealogické prameny lze využít i šířeji při vědeckém výzkumu, například pro historickou demografii či statistiku.

Vzhledem k tomu, že vedete tyto genealogické kurzy, setkáváte se často s tím, že lidé narazí při pátrání na nečekané skutečnosti, třeba na šlechtické předky, nebo je to spíše rarita?

Každý chce najít šlechtického předka a téměř každá rodina má legendu, že pochází ze zchudlé šlechtické větve. Znám takové případy, ale není to úplně běžné. Setkáváme se ale se zajímavými příběhy. Jedna frekventantka minulého kurzu říkala, že se v jejich rodině vždy tradovalo, že jejího pradědečka zabil blesk, čemuž sama moc nevěřila. Nakonec jsme skutečně našli v matrice úmrtí záznam, že byl „sražen bleskem na poli”. Takže o perličky není nouze.

Jak dlouho může trvat sestavení rodokmenu? Chápu, že je to asi složitá otázka.

To je naprosto jednoduchá otázka, je to práce na celý život. V tom smyslu, že neustále můžete rozšiřovat tu škálu využitých pramenů a získávaných informací.

Je v tomto odvětví něco, co Vás osobně nepřestává překvapovat nebo fascinovat?

Mě fascinuje fascinace badatelů jejich prací. Nakolik je to dokáže pohltit.

Máte nějaký příběh, který by ilustroval, jak genealogie může změnit pohled na rodinnou historii?

V tomto případě nebudu asi úplně konkrétní, ale setkal jsem se s několika příběhy, kdy při hledání předků lidé narazili na nějakou rodinnou zátěž, která byla určitým způsobem tabuizovaná, a to pátrání jim pomohlo tu zátěž otevřít nebo rozkrýt. Někdy jim to pomohlo navázat kontakt s částí rodiny, o které neměli tušení. Dokáže to odkrýt velice silné příběhy.

Co byste doporučil laikovi, který se rozhodne vytvořit si vlastní rodokmen? Zmiňoval jste, že prvním krokem by mělo být pátrat v paměti rodinných příslušníků.

Nejenom zeptat se členů rodiny, ale poprosit třeba babičku o rodný list, protože rodné listy fungují tak, že tam máte popsané i další generace. Dobré je nejít jenom po jménech, ale i místech, kde předci žili. První krok je tedy zmapovat si základní linii. Jinými slovy, kam jsem schopen se dostat na základě studia rodných listů a dalších dokladů v příbuzenstvu a toho, že vyzpovídám rodinu. Například je skvělé identifikovat lidi na fotografiích, protože zde paměť nejvíce selhává a bezejmenné fotografie jsou bezcenné. No a pak samozřejmě postupovat s tou základní kostrou v matrikách a dalších archivních materiálech.