Komentář: Vybouchnul Twitter, asi státní terorismus

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Lidé používají nevhodná slovíčka. Nepřesné označení „státní terorismus“ můžeme s přehledem označit za nejoblíbenější sousloví posledních dvou týdnů.

Hned po zveřejnění informací o akci ruských agentů na českém území se strhla lavina reakcí. A lidé na sociálních sítích začali přehazovat pojem „státní terorismus“, jako by se nechumelilo. Andrej Babiš na to chtěl zřejmě zareagovat a na tiskovce minulé pondělí objasnil, že se o státní terorismus nejedná. A z odborného pohledu měl pravdu. Podle informací, které máme zatím k dispozici, tento čin opravdu neodpovídá definici terorismu. To, že je strohé označení „útok na zboží“ značně neuctivé k obětem útoku, je už věc druhá.

Pojďme se ale na fráze terorismus a státní terorismus podívat blíže, když s nimi veřejnost i novináři teď tak rádi operují. Jak uvedl na svém Twitteru Josef Kraus, odborník na bezpečnostní studia z Masarykovy univerzity, mezinárodní právo s pojmem státního terorismu nepracuje. U samotného terorismu se pak často mluví o aktu, který je politicky motivovaný a útočníci při něm soustavně používají násilí či jím hrozí. Pro teroristy je nejdůležitější vyvolat v lidech strach. Podstatné tedy je, aby byl útok vidět a byl znám jeho autor. Hlavně s posledním bodem se útok ve Vrběticích neshoduje.

To ale spoustu seriózních novinářů vůbec nezajímalo a začali celou věc rámovat jako státní terorismus. Na to samozřejmě lidé souhlasně reagovali, protože mnohým z nich leží Andrej Babiš v žaludku. Každá věc, za kterou mu můžeme dát za uši, se prostě hodí. A jelikož měli v tomto případě požehnání žurnalistů, mohli si být jistí, že to prostě státní terorismus byl. Babiš byl tak ve velkém na internetu válcován různými posměšky i ostřejšími vyjádřeními.

Myslím si, že bychom měli pravdivé a racionální vyjádření našeho premiéra spíše vítat, než obracet proti němu. Na kritiku jeho osoby máme koneckonců dost jiného materiálu. V těchto situacích se ukazuje, jak velkou mají média moc a jak lehce mohou být lidi nastolenou agendou ovlivněni. Často tak ani nejde o to, kde leží pravda, ale co a jak je nám jako pravda prezentováno.