Předseda Studentské komory Akademického senátu: Ke kandidatuře mě přemluvili kamarádi i já sám

Brno - Přestože se Martin Veselý zpočátku zdráhal kandidovat na post senátora, nakonec se nechal přemluvit. Od roku 2021 aktivně působí ve Studentské komoře Akademického senátu (SKAS) Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Začátkem roku 2023 se stal jejím předsedou. Funkční období se mu však chýlí ke konci. Jak vnímá počínání SKAS během svého mandátu? V čem spočívají jejich kompetence? Jaké vlastnosti by měl mít ideální senátor? Nejen na tyto otázky odpovídá student magisterského programu Mediální studia a žurnalistika a končící předseda SKASu v rozhovoru pro Stisk.

Co vás před dvěma lety motivovalo ke kandidatuře?

Zpočátku se mi do toho moc nechtělo. Přemluvili mě k tomu kamarádi a kamarádky, zejména jedna, která byla tehdy členkou velkého neboli celouniverzitního senátu. Jak se blížil termín, začal jsem mít pocit, že by to mohlo mít smysl a mohl bych být pro senát i přínosem. Takže kombinace vnějšího a vnitřního tlaku mě přesvědčila, že tam nebudu navíc. V podstatě jsem se přemluvil a zároveň jsem byl přemluven.

Jak byste zhodnotili své funkční období?

Pro mě bylo poznamenáno dvěma zásadními událostmi, které nám vyčerpaly spoustu energie. První byl případ sexuálního násilí na katedře politologie, se kterým se na mě obrátila jedna studentka. V té době na to neexistovaly žádné postupy, takže jsme přesně nevěděli, co dělat a na koho se obrátit. Věděli jsme jen, že to nakonec bude muset řešit děkan fakulty a netušili jsme, jaká bude jeho reakce. Nakonec jsme za děkanem šli, on jejímu příběhu uvěřil a člověk, kterého se to týkalo, ještě týž den fakultu opustil. V návaznosti na tuto záležitost jsme pomohli vytvořit postupy, jak rozpoznat a čelit sexuálnímu obtěžování nebo násilí a na koho se obracet. Druhou událostí byla okupační stávka loni na podzim. Podle SKASu tehdy vedení reagovalo příliš tvrdě, ale ani komunikace ze strany stávkujících nebyla dobrá. Celkově byly nálady velmi vypjaté. Mezi jednotlivými částmi fakulty, včetně vedení a některých studentů, panovaly velké rozpory. Snažili jsme se vytvořit jakýsi neutrální prostor a poukázat na chyby obou stran. To vše jsme pak řešili na schůzích senátu. Bylo to celkově velmi energeticky náročné.

Co považujete za své největší úspěchy?

Prosadili jsme například zveřejnění rozvrhu o několik dní dříve, zavedli vložky na dámských toaletách, oživili Facebook a založili Instagram SKASu. Upozornili jsme na to, že když mají všechny fakulty registraci seminární skupiny ve stejný den, IS nefunguje správně. Je to hlavně spousta drobných, ale užitečných změn. Myslím, že jsme ve srovnání s předchozími Studentskými komorami komunikovali docela dobře. V poslední polovině roku jsme byli dost vyhořelí a některé věci jsme už nechali stranou, ale ty nejdůležitější jsme i nadále řešili. Pro mě osobně je však určitě největším úspěchem to, jak jsme se vypořádali s problematikou sexuálního násilí na fakultě.

Co se vám naopak prosadit nepodařilo?

Chtěli jsme zorganizovat pravidelná setkání všech studentských zástupců programových rad, ale podařilo se nám to jen jednou. Dále jsme chtěli prosadit vytvoření celofakultního předmětu, ve kterém by studenti a studentky dostávali dva kredity za spolkovou činnost. Měl se započítávat do kategorie povinně volitelných předmětů. Vedení to nejprve nechtělo a my jsme to pak už neprosazovali, což je mi líto.

V čem vidíte přínos působení v senátu pro vás osobně?

Měl jsem možnost poznat, jak funguje fakultní a univerzitní politika. Masarykova univerzita je 105 let stará velká instituce, takže je dobré si zvyknout na to, že systémově je víceméně nemožné dělat revoluční změny. Není to však pesimistická lekce, právě naopak. Chci tím říct, že všechno se dá posunout, ale člověk musí vědět, jak na ten systém vyzrát. Jelikož jsem se taky jako předseda účasnil různých fakultních schůzí, viděl jsem, co se na fakultní úrovni řeší. Mám tedy představu, jak je organizována fakulta, kde je 3000 studentů a 100 nebo 200 zaměstnanců. Byla to lekce, jak pracovat v systému a měnit věci k lepšímu.

Jaké jsou kompetence studentské komory akademického senátu?

Akademický senát jako takový je rozdělen na akademickou a studentskou komoru. SKAS většinu věcí dělá jako jeho součást. Má pravomoci, které se nacházejí přímo v zákoně o vysokých školách. Nejdůležitější je volba děkana každé čtyři roky, podílí se také na schvalování různých předpisů. Samotný akademický senát však nemá možnost navrhovat jejich změny, musí je navrhnout děkan a senát se k nim pouze vyjadřuje. Buď je zamítne, nebo schválí. Děkan nemůže tyto změny provést bez souhlasu akademického senátu. Příkladem jsou záležitosti týkající se stipendijního řádu, podmínek pro přijímání studentů do bakalářského a magisterského studia, či schvalování rozpočtu. K některým záležitostem se senát pouze vyjadřuje, ale nemá pravomoc zasahovat. Každý studijní program má svou programovou radu, do které jsou studentští členové nominováni přes IS a my pak doporučujeme děkanovi, koho jmenovat. Pak jsou věci, které má na starosti pouze SKAS. Dvakrát ročně například rozděluje stipendium 6B na společenské a kulturní aktivity. Máme stipendijní komisi, která ho řídí, posuzuje a rozhoduje, kdo peníze dostane. Kromě všech těchto formálních věcí je SKAS hlavně o tom, aby komunikoval vedení potřeby studentů, protože děkan ze své pozice nemá šanci některé problémy vidět.

Jak časově náročná je funkce studentského senátora?

Velmi. Tedy podle toho, jak k ní člověk přistupuje. Kdybychom dělali jen formální věci, je to jedna schůzka měsíčně, někdy ani to ne. Schůze může trvat jen deset minut, pokud se na ní nediskutuje. Ale na schůzku se člověk nějak připravuje, zjišťuje si informace, chce nějak přispět do diskuse, přináší své návrhy. Hodně času pohltí hlavně neformální práce. Jen napsání e-mailu nebo popisku na Facebook a Instagram zabere půl hodiny, pokud to chcete napsat dobře, jasně a poutavě. Pak je tu účast na různých schůzkách. Každou chvíli přijde něco od vedení nebo studujících. Například nedávno jsme dělali prezentaci pro lidi, kteří by mohli uvažovat o kandidatuře, což jsme nemuseli. Není to nezvládnutelné, ale je důležité, aby to všech pět členů komory mělo jako prioritu a nenechali se někde zvolit a pak na to kašlali.

Jaké vlastnosti by měl mít člověk, který se rozhodne kandidovat do Senátu?

Je dobré mít realistická očekávání. Neměl by to hned vzdát s tím, že nic nezmění a nemá cenu za to bojovat. Zároveň by ale neměl čekat revoluční změny do dvou měsíců po zvolení. Musí být systémový. Je přínosné, pokud má člověk zkušenosti s aktivismem a zajímá se o věci veřejné. Ale v Senátu jde o jiný způsob práce, protože je to uvnitř systému. Člověk se musí zajímat o dění na fakultě a univerzitě a musí si vyhradit dostatek času na aktivity spojené se senátem. Není nutné rozumět všemu hned od začátku, to přijde časem. Hlavně by se člověk neměl nechat zvolit jen proto, že si to chce napsat do životopisu.

Jakou radu byste dal novým členům SKAS?

Přál bych jim, aby si SKAS zařadili mezi své životní priority a aby se všichni aktivně podíleli na jeho fungování. Aby se nepřepínali, ale zároveň jim to nebylo jedno. Měli by být aktivní, asertivní a taky zdravě kritičtí k dění na fakultě. Moc bych si přál, aby se jim to podařilo.

Je něco, co byste vzkázal lidem, kteří se rozhodují, zda jít volit?

Myslím, že je vždy důležité k volbám jít. Pokud se rozhodnete neúčastnit, přijdou jiní lidé a udělají rozhodnutí za vás. Nemá smysl vzdávat se možnosti volby, pokud ji mám. V případě postupů končícího senátu naší fakulty vidíme v případě sexuálního násilí a okupační stávky, že kdyby byli v senátu jiní lidé, nemusely se tyto věci vůbec řešit, nebo by se řešily jinak. Personální obsazení senátu může mít v mnoha otázkách vliv. Když někdo nejde volit, tak se něco podobného stane a on je nespokojený. Nemůže si pak říct: „Alespoň jsem volil někoho jiného.“ Zároveň bych byl rád, kdyby se Studentská komora navolila tak, aby její členové byli z různých kateder a úrovní studia.

Jak volit do Akademického senátu ?