Soudobé dějiny jako nový obor na Fakultě sociálních studií. Rozhovor s Janem Holzerem

Brno - První semestr na Fakultě sociálních studií má za sebou nový obor Soudobé dějiny. Jeho garantem je Jan Holzer, který pro STISK poskytl rozhovor.

Soudobé dějiny jsou novým programem na Fakultě sociálních studií a zabývají se obdobím po roce 1945. Obor je na fakultě teprve první semestr a jeho garantem je profesor Jan Holzer, který nový obor v tomto rozhovoru blíže představí. Bakalářský program si studenti mohou zapisovat v prezenční formě a pouze v kombinaci s jiným programem.

Pro koho je obor Soudobé dějiny vhodný?

Jednoduše řečeno pro lidi, kteří mají rádi moderní historii. Také pro ty, které kromě historie zajímá i veřejné dění a kteří rádi čtou. Dovoluji si tvrdit, že čtení je nezbytným předpokladem. Nedokážu si představit projít tímto studiem a nemít četbu jako zamilovanou aktivitu. A pochopitelně je tento obor také pro lidi, které baví vést nějakou polemiku a vstupovat do veřejného dění, k němuž se chtějí vyjadřovat.

Program si studenti nemohou zapsat samostatně. Jaká z kombinací oborů je podle vás nejlepší?

V nutnosti vybrat si z různých kombinací vidím nikoli omezení, ale naopak spíše hodnotu. Ať tak studenti činí podle svých preferencí, tužeb a přání.

Na Filozofické fakultě je obor Historie, který se také zaměřuje na dějiny. Jaké jsou podle vás nejvýraznější rozdíly mezi těmito dvěma programy?

Ten základní rozdíl pochopitelně spočívá v tom definování časové roviny. Soudobé dějiny se věnují vývoji po roce 1945. Tomu pochopitelně odpovídají i obsahy předmětů, charakter pramenů, které jsou předmětem studia, didaktické postupy a tak dále. Navíc studium soudobých dějin lze kombinovat i se studiem historie.

Je třeba větší důraz na sociální aspekty dějin, když je předmět vyučován na Fakultě sociálních studií?

Program Soudobě dějiny je sice uskutečňován Fakultou sociálních studií, ale na jeho realizaci se z poloviny podílejí kolegové z Ústavu historie Filozofické fakulty. Bez nich by program vůbec nemohl existovat. To, že byl program akreditován na FSS, je rozhodnutí s důsledky především organizačního a administrativního rázu. Studenti Soudobých dějin musejí někam patřit. Praktická realizace programu je však založena na spolupráci mezi klasickými historiky a lidmi, kteří mají společenskovědní orientaci z kateder politologie, respektive mezinárodních vztahů a evropských studií.

Soudobé dějiny jsou neustále se vyvíjející obor. Jak je možné při výuce udržovat aktuálnost informací a celkově krok se stálým vývojem?

Tohle je dobrá otázka, na kterou v této chvíli ještě neumím odpovědět. Jsme momentálně na začátku druhého semestru existence tohoto programu, studenti za sebou mají teprve první předměty, obsahově typicky pokrývající období let 1945 až 1989. Struktura povinných předmětů respektuje určitou chronologickou posloupnost a tak na předměty, které budou muset reagovat a absorbovat do sebe nová data, teprve dojde. Jsem vlastně sám docela zvědav, jak se s tím popasujeme.

Zdá se, že ve světě se stává čím dál tím častěji, že si lidé vykládají soudobé dějiny rozdílně a v mnohém se neshodují. Jaké to je v takové době vyučovat zrovna tento obor?

Já bych asi trochu rozporoval ten váš vstupní předpoklad, že je v tomto smyslu současnost nějakým zásadním způsobem odlišná. Myslím si, že tendence vztahovat se k minulosti, nějakým způsobem ji interpretovat, hledat v ní odpovědi na současné otázky, je docela přirozený rys každé doby. Jedná se, řekl bych, o přirozenou součást budování jakékoli individuální osobnosti i skupinových identit, celých obcí a kultur. Nový aspekt pochopitelně představují sociální média, která umožňují to, abychom všichni byli autory, nikoli pouze konzumenty.

Je o to důležitější mít znalosti, které nabízí váš obor?

Chci věřit, že tomu tak je. Program nyní studuje přes padesát kolegů a kolegyň a já věřím, že to dělají proto, že se chtějí vzdělávat, odborně růst, protože je to baví a věří, že to má smysl. Na druhé straně bych byl opatrný, pokud by vaše otázka směřovala k předpokladu, že nějaká skvělá obeznámenost s historií přinese utlumení radikalizace veřejných debat, jichž jsme v současnosti svědky. Před takovými očekáváními bych spíše varoval. Ve veřejných diskusích vždy dochází k nějakému střetu interpretací, protože naše individuální příběhy jsou jedinečné, naše hodnoty a zájmy bývají z povahy věci spíše kontroverzní. Věřím, že budoucí absolventi tohoto programu budou mít, díky získaným znalostem, výhodu jako účastníci různých debat. Dokonce bych řekl, že na to spoléhám.