Brněnští skauti šli již pošesté darovat krev. Letos se jich zúčastnilo přes padesát

Skauti při příležitosti svátku svého patrona, svatého Jiří, šli již tradičně darovat krev. Na transfuzním oddělení ve fakultní nemocnici u svaté Anny se jich při této příležitosti sešlo 55, z nichž sedmnáct bylo prvodárců. Naopak již potřetí se zúčastnila skautka Terezie Matulová, se kterou radaktorka Stisku na akci zavítala.

S Terezií Matulovou a s jejími kamarády se scházíme pět minut po sedmé ráno před budovou Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně. I přes brzkou hodinu na jejich tvářích září vřelé úsměvy. Skupinka, s jistotou pravidelných dárců, kráčí spletitou, ale jasně značenou trasou k transfuznímu oddělení. Dnes je totiž svátek svatého Jiří, kterého za patrona zvolil skautům zakladatel Robert Baden-Powell, a hromadné darování krve je jednou z aktivit, kterým ti brněnští už pravidelně tento den slaví.

 

V čekárně v prvním podzemním patře čeká kolem patnácti mladých lidí oblečených buď v skautském kroji, každý s různým počtem a druhy nášivek, nebo jen v oddílovém tričku. Nikomu však nechybí typicky uvázaný šátek na krku. S rostoucím počtem příchozích to na oddělení vypadá spíš jako ve skautské klubovně.

Zdraví nás koordinátor akce Skautská krev v Brně Michal Zedníček, a rovnou ostatním předává pokyny, jak postupovat. „A abych nezapomněl, tak všem, co tady jste, mockrát děkuji,” volá na  všechny strany. Skauti sem přijeli z celého Brna a okolí, dohromady jich tu je pětapadesát. Dříve skauti darovali lokálně v menším počtu, při příležitosti výročí sta let založení republiky pak vznikl nápad uspořádat hromadný odběr.

Každý nejdříve dostává dvoustránkový dotazník, ve kterém potenciální dárci vyplňují informace o svém zdravotním stavu, užívaných lécích, prodělaných chorobách, ženy o poslední menstruaci a možném kontaktu s infekcí.

„Dnes daruji krev potřetí, minulý duben jsem v rámci této akce darovala poprvé a pak jsem šla ještě jednou sama v listopadu,” vysvětluje mi Terezie, která patří pod 2. dívčí brněnský oddíl Nezmaři. Ženy mohou darovat krev jednou za čtyři měsíce, muži jednou za tři. „Minule mi při vyšetření zjistili nízkou hladinu železa, tak mi předepsali tabletky a řekli mi, ať přijdu za dva týdny. Podruhé už jsem darovat mohla,” pokračuje Terezie. U dárcovství krevní plazmy se podmínky liší. Intervaly mezi odběry mohou být klidně jen dva týdny, protože samotná krev se na konci odběru do těla vrací zpět.

Na dalším stanovišti kontrolují zdravotníci vyplněný dotazník a doklady dárců. S prvodárci, kterých je dnes 17, je tato vstupní kontrola delší než s těmi, kteří už v minulosti darovali. Jestli jsou vhodnými kandidáty, se ale dozví až po vyšetření krevního obrazu z odebraného vzorku.

Při čekání na výsledné rozhodnutí mohou využít bohaté nabídky občerstvení, která tu je připravena. „Višňový džus, cappuccino, dvojitý kafíčko, čajíček..,” nabízí zrovna přicházejícím skautům sanitář. Veškerý personál působí více než ochotně a vděčně. Mísy na stolech překypují nejrůznějšími druhy ovoce a rohlíky. Zdravotní sestry ke konzumaci vybízejí, a i primářka transfuzního oddělení Jarmila Brůnová Celerová upozorňuje na to, že jednou z nejčastějších příčin omdlení při darování je, že dárci nesnídají. „Vhodná je netučná snídaně, takže ovoce, rohlík nebo třeba piškotová bábovka,” vysvětluje lékařka. Sklon k omdlévání mají také prvodárci, u kterých po stresu z odběru následuje po provedeném zákroku uvolnění, které může vést až ke ztrátě vědomí. „Nic vážného by ale dárcům hrozit nemělo, proto se dělají vstupní vyšetření,” doplňuje Brůnová Celerová.

Po konzultaci s lékařkou, Terezie svým přátelům vítězoslavně oznamuje, že je vhodný dárce, a tak už jen čeká na zavolání na sál. „Minule jsem omdlela, ale tentokrát jsem hodně pila, tak doufám, že to dobře dopadne,” říká s úsměvem skautka, která studuje speciální pedagogiku. Přiznává, že se trochu bojí, ale hromadné odběry jsou podle ní dobrým nápadem, protože v kamarádské atmosféře na strach alespoň trochu zapomene. „V nemocnici u svaté Anny umožňujeme dárcovství krve teprve čtvrtým rokem, a tak jsme původně chtěli nejrůznějšími akcemi hlavně veřejnost upozornit o naší existenci,” vysvětluje primářka.

Před každým odběrem zdravotníci připravují čtyři vaky, ale jen do jednoho z nich putuje 450 mililitrů krve přímo z žíly dárce. Do zbylých tří se později pomocí speciálního přístroje rozdělí plazma, červené krvinky a krevní destičky. Po usednutí do jednoho z červených křesel trochu podobných těm zubařským, dostane Terezie malý pěnový míček. Mačkání pomáhá lepšímu toku krve. Hadičkou se krev z žíly dostává do vaku, kterým přístroj mírně pohupuje tak, aby se v něm krev nesrazila. Dohlížející zdravotní sestra s Terezií navazuje řeč, aby ji uklidnila a zároveň chválí, jak rychle krev do vaku teče, za což prý jistě může správně dodržený pitný režim. Po odběru však Terezie ztrácí barvu a omdlí. Zdravotní personál reaguje rychle, zvedá skautce nohy, tak aby jí krev rychleji proudila do mozku a mluví na ni. Po chvíli se vzpamatuje s vlhkou látkou na čele a dostává sušenku. Úsměv se jí na tvář rychle vrátí a jakoby nic si spolu s poznámkou, že „ta sušenka je hrozně sladká” vzpomene, že už nejspíš nestíhá první hodinu ve škole.

Později se při čekání na ostatní kamarády dělí o své pocity. „A stejně půjdu příště znova,” prohlašuje statečně. Pro dárce je nakonec připravený balíček s několika poukázkami od sponzorů, a pro studenty Masarykovy univerzity dokonce i nějaké dárečky navíc. Odměny se podle zkušených dárců stále mění, a tak jsou pokaždé mile překvapeni. Dárci dostávají také peněžitou poukázku do nemocničního bistra, kterou většina, včetně Terezie, ihned využívá. Společně se svými kamarády pak pokračuje do Skautského institutu na Moravském náměstí, kde na ně s ostatními skauty čeká připravený brunch.