Chci být v obraze, proto jsem se rozhodla vrátit na Ukrajinu, říká Valeria Jašinová

Brno, Lvov - Valeria Jašinová pochází z Ukrajiny ze Lvova, odkud před rokem utekla s rodinou do Brna. Začátky pro ni byly těžké, protože přišla sama do cizí země. Našla si práci v jedné z brněnských kaváren jako baristka. Naučila se česky. Na konci února se po roce v České republice vrátila zpátky na Ukrajinu.

Jaká byla tvoje reakce na začátek války na Ukrajině?

Když začala válka byla jsem zrovna s kamarádkou na dovolené ve Švýcarsku. Ráno jsem se probudila měla jsem zprávy od mamky, babičky, přítele…nechápala jsem co se děje. Kamarádka vedle mě plakala. Bylo to jako noční můra. Nevěděly jsme co dělat, jestli se vrátit, zůstat, nebo jet někam jinam.

Rozhodla jsi se nakonec odjet do České republiky. Jak jsi se dostala do Brna?

Můj táta znal někoho, kdo žije v Brně, tak jsem odjela do Brna taky. Z mojí rodiny jsem přijela jako první, chtěla jsem zařídit administrativní věci, práci a bydlení. A potom mohla dojet moje rodina, tedy bráška, máma a táta, který je po nemoci. Podařilo se mi získat vízum, práci v kavárně i bydlení, které nám poskytla paní, kde jsme první tři měsíce nemuseli platit nájem. Moje rodina nakonec dojela, máma i táta si našli práci a bratr zde začal chodit do školy. Začátky nebyly vůbec jednoduché, protože jsem neuměla dobře jazyk, bylo to tu pro mě cizí.

Tvůj přítel zůstal na Ukrajině, bylo pro tebe těžké být od něj odloučená?

Bylo to pro mě těžké. Můj přítel pracuje v gastronomii jako barman, není stavěný na to někde bojovat. Nabádala jsem ho, aby na sebe dával pozor. Pomáhal v humanitárním centru, kde mohl pomáhat ostatním oblečením a jídlem. Zhruba prvních měsíců mi moje vízum neumožňovalo vycestovat mimo Českou republiku, takže jsem svého přítele ani nemohla navštívit. Vlastně jsem ani nevěděla, zda je to bezpečné. Nakonec se změnily pravidla a mohla jsem přítele a své známé, kteří zůstali na Ukrajině navštěvovat.

Začátky v Brně pro tebe musely být náročné. Co pro tebe byla největší výzva?

Snažila jsem se naučit česky, ale bylo to pro mě náročné. Byla jsem sama na sebe nazlobená, že se nedokážu naučit rychle, jak bych sama chtěla. Když jsem začala pracovat v kavárně jako baristka, bylo obtížné dorozumět se v kolektivu česky mluvících lidí. Anglicky jsem příliš mluvit nechtěla, protože jsem se chtěla naučit česky. Ale jsem silná holka naučila jsem se říkat dobrý den, jak se máte a za půl roku už jsem dokázala komunikovat.

Nyní už jsi zase zpátky na Ukrajině, proč ses rozhodla vrátit?

Ukrajina je pořád můj domov. Mám tu přítele, rodinu, kamarády, kde bydlet. Pokaždé, když se na Ukrajině něco stalo a já byla v Brně bylo těžké získat aktuální informace. Byla jsem ve stresu, že nevím, co přesně se děje s mými blízkými. Teď už můžu být v klidu, když se něco stane jsem na místě a budu vědět, co se mými nejbližšími děje.

Měla jsi nějaké problémy při návratu?

Myslela jsem si, že se vrátím na konci prosince minulého roku. V tu dobu ale probíhaly na Ukrajině velmi intenzivní útoky ze strany Ruska. Hodně se bombardovalo. Nefungovala elektřina, voda, teplo. Přítel mi proto řekl, abych ještě do konce zimy zůstala v Brně.

Zbytek mojí rodiny v Brně zůstal. Táta je naštvaný, že jsem se na Ukrajinu vrátila, chtěl abych tu zůstala.

Co všechno se za ten rok na Ukrajině změnilo?

Lidé drží víc při sobě, navzájem se podporují. Jsme víc nacionální. Na začátku války Rusko tvrdilo, jak bojuje proti nacionalistům. Teď po roce války je zde ještě více lidí, kteří jsou hrdí na to, že jsou z Ukrajiny. Zlepšilo se taky plno dalších věcí třeba technologie, které nám pomáhají běžně fungovat. Například operátoři telefonních sítí se spojili a pokud nemám signál u jednoho operátora poskytne mi ho druhý. Stále je zde motivace být spolu a bojovat proti zlu.

Máš nějaké cíle nebo plány?

Aktuálně si hledám práci, chtěla bych dělat něco co můžu vykonávat z domova. Bude to pro mě bezpečnější i jistější forma zaměstnání. Mám taky v plánu navštívit svoji babičku, ta sice nechce abych za ní jezdila, ale já pojedu i přes to.