Multimediální den na FSS návštěvníkům ukázal válku očima novinářů, filmaře i studentů

Brno - Multimediální den na Fakultě sociálních studií letos otevřel téma války a krizí očima novinářů, filmařů i studentů. Sedmnáctý ročník, který se konal 21. listopadu, připomněl osmdesát let od konce druhé světové války a zaměřil se na to, jak konflikty ovlivňují současnou žurnalistiku. Kromě mediálního jarmarku a workshopů mohli účastníci akce navštívit také předávání Cen Arnošta Heinricha za nejlepší žurnalistické práce a celostátní soutěž o školní časopis roku. Součástí jarmarku byly i stánky velkých českých médií jako je ČTK, Česká televize nebo Deník, které studentům přiblížily práci redakcí z první ruky.

Už ráno zaplnili atrium fakulty středoškoláci i studenti žurnalistiky, kteří mířili k mediálním stánkům a prvnímu setkání s praxí. U stánku Radia R představovali členové redakce, jak studentské rádio funguje a co všechno nabízí novým členům. „Prezentujeme, jak to u nás v rádiu chodí a co u nás mohou studenti dělat, když se chtějí přidat. Chceme ukázat, že studium není jen biflování, ale i možnost získat praktický vhled do médií,“ sdělil Stisku Matěj Krajči z Radia R. K atmosféře jarmarku přispěli také středoškoláci, kteří dorazili v rámci soutěže o nejlepší školní časopis. „Chceme nahlédnout na psaní jinýma očima a zjistit, co bychom mohli dělat líp,“ řekla středoškolačka Anežka Holá pro Stisk.

„Téma jsme vybrali proto, že letos uplynulo osmdesát let od konce druhé světové války a zároveň vnímáme, že válka a krize dostává v médiích čím dál víc prostoru. Chtěli jsme otevřít dialog s novináři a ukázat lidský rozměr jejich práce,“ řekla redakci Stisku členka studentského organizačního týmu Laura Pavlovičová. Dodala, že cílem je, aby se o konfliktech nemluvilo jen na sociálních sítích, ale i při osobních setkáních.

Slavnostní zahájení v aule otevřelo téma válečné žurnalistiky. Fakulta zde předala také Ceny Arnošta Heinricha za nejlepší žurnalistické práce. Ocenění získala i Veronica Najvárková za bakalářskou práci o tom, jak americký deník The Washington Post informoval o izraelsko-palestinském konfliktu. „Strávila jsem nad ní spoustu času, protože jsem si vybrala velmi náročné téma. Snažila jsem se být co nejvíc objektivní, ale zjistila jsem, že média konflikt zobrazují různě,“ řekla Najvárková pro Stisk. Dodala, že při analýze narazila spíše na civilně angažované psaní, které zasazuje dění do širšího kontextu a zdůrazňuje palestinské utrpení. „Bylo zajímavé sledovat, jak odlišně o tom informují česká média. Ten rozdíl je opravdu výrazný,“ uvedla Najvárková.

„Strach mě drží příčetnou“

Vrcholem programu byla hlavní debata Válka a krize z pohledu novinářů, kterou moderovala Lucie Čejková. V aule debatovali válečná reportérka Barbora Maxová z České televize, Markéta Kutilová z Reportérek.cz, Martin Novák ze Seznam Zpráv a Filip Brychta z Voxpotu.

Maxová popsala, jak vypadá každodenní práce na Ukrajině, kam opakovaně jezdí už několik měsíců. „Je naší povinností být tam, kde se něco děje, i když mám někdy strach nebo se mi nechce,“ řekla Maxová. Připomněla, že v některých městech lidé žijí dál téměř normálně, i když v pozadí pokračují útoky. „Člověk si na to začne zvykat a brutalitu už tak nevnímá, ale strach ve mně pořád zůstává – a právě ten mě ve válce drží příčetnou,“ dodala Maxová.

Kutilová se zaměřila na to, jak se proměnila válečná žurnalistika i vnímání novinářské objektivity. „Válečný reportér si musí vybrat stranu, ze které bude konflikt popisovat. Pro tu druhou stranu je pak nepřítel a terč, bez jakékoli ochrany,“ řekla Kutilová. Otevřeně mluvila i o psychických následcích práce v konfliktních zónách – noční můry, nespavost a psychické problémy. Psaní knih a reportáží je pro ni zároveň formou terapie.

Novák připomněl důležitost přímého svědectví a varoval před představou, že podobná situace se Česka netýká. Brychta mluvil o vyhoření po pokrývání konfliktů a o těžkém návratu do běžného evropského života. „Dlouho mi trvá zvyknout si zpátky na evropský, pohodlný život. Vrátit se domů je někdy ještě těžší než jezdit do konfliktu,“ řekl Brychta.

Debata silně zapůsobila i na mladší návštěvníky. „Nečekala jsem, že budou novináři tak otevřeně mluvit o masakrech války. Bylo šokující slyšet příběhy o mrtvých a zničených rodinách,“ řekla Stisku studentka gymnázia Mirka Studená. Dodala, že po debatě si válečných reportérů váží ještě víc, protože pochopila, jak málo jsou ve skutečnosti chránění.

Film jako střet reality a dezinformací

Tečku za programem udělal režisér Robin Kvapil s filmem Velký vlastenecký výlet, který sleduje cestu českých dezinformátorů na Ukrajinu. Zatímco novináři v debatě přinášeli svědectví z první linie, Kvapil ukázal, jak konflikt zachytit filmovou řečí a jak vypadá střet reality s lidmi, kteří ji zpochybňují.

K natáčení ho přivedla ruská agrese v roce 2022. „Měl jsem pocit, že je potřeba o tom natočit svědectví. Rozhodli jsme se to udělat prostřednictvím lidí, kteří sami válce nevěří,“ řekl Kvapil. Popsal i situaci, kdy raketa zasáhla obytný dům a dětskou onkologii, zatímco v dezinformačních kanálech se objevovala tvrzení, že se nic nestalo. Podle něj film funguje jako nástroj, jak téma války a dezinformací otevírat na školách i ve veřejném prostoru.

Když se praxe potká s realitou konfliktu

Multimediální den tak během jednoho dne propojil novináře, filmaře a studenty, kteří společně mluvili o tom, co znamená válku zobrazovat a jak ji vnímat. Podle organizátorů má akce ukázat, že mladí novináři se mohou učit o etickém zobrazování konfliktů nejen z učebnic, ale přímo od lidí, kteří je zažili.

„Chtěli bychom, aby si návštěvníci odnesli, že se z toho, co se ve světě děje, nemusí zbláznit, ale je důležité o tom mluvit a nenechat si věci pro sebe,“ shrnula Pavlovičová. Pro studenty, kteří zaplnili aulu i atrium fakulty, tak páteční program znamenal nejen setkání s profesionály, ale i příležitost přemýšlet o tom, jakou roli budou v budoucnu v podobných krizích hrát samotná média – a oni v nich.