Ruský režim nikomu nic nedaruje, říká odborník

Moskva, Brno - Několik dní se v Rusku pohřešoval primář Alexandr Murachovskij. Ten minulý rok souhlasil s převozem Navalného po jeho otravě do Německa. Rychlým jednáním mu tak zachránil společně s kolegy z jeho nemocnice život. Murachovskij se našel a podle oficiálních ruských zdrojů je v pořádku. „Je to signál ruské společnosti, že jakékoli kroky, které by napomáhaly opozici, režim potrestá,“ říká Pavel Havlíček, analytik Asociace pro mezinárodní otázky, který se mimo jiné zabývá prostorem východní Evropy a ruskými vlivovými operacemi.

Co může stát za pohřešováním Murachovského, primáře, který souhlasil s převozem Navalného do Německa?

Dva jeho kolegové náhle zemřeli, to minimálně vyvolává velké podezření. Ruský režim dává najevo, že lidem, kteří sice odvedli svou práci, ale zároveň zachránili život Navalnému, nic nedaruje.

Jak časté je v ruském prostředí zmizení někoho, kdo podporuje opozici nebo je pro Kreml nepříjemný?

Když to vezmeme obecněji, ruský režim vyžaduje od představitelů jeho moci naprostou loajalitu. Viděli jsme celou řadu útoků na lidi, kteří se režimu zprotivili, přestože třeba stáli na jeho straně. O to více je vidět, pokud lidé proti režimu vystupují. Těch záhadných zmizení či pokusů o vraždu byla celá řada. Jedním z nejvíce rezonujících případů je smrt opozičního politika Borise Němcova, kterého před několika lety zastřelili pod kremelskou zdí. My můžeme pouze spekulovat, jestli a jak moc řídí vše Kreml. Může to být i snaha lidí z nižších mocenských pozic zavděčit se režimu.

Opozice se Kremlu nebojí

Funguje tato taktika ruského režimu vůči opozičním hlasům?

Myslím, že opozice strach nemá a Alexej Navalyj je toho důkazem. Jeho návrat do Moskvy poté, co se ho pokusili otrávit, byl velkým signálem pro ruský lid. Představuje symbol vzdoru. Dokazuje, že ruská opozice se nebojí. To je podle mě velmi důležité, jelikož mnoho opozičních představitelů dnes přebývá v zahraničí.

Byl tedy návrat Navalného do Ruska, hlavně tedy pro Kreml, překvapením?

Kreml vysílal Navalnému opakované signály, ať se do Ruska nevrací. Musel počítat s tím, že ho po návratu mohou zatknout. Pro Kreml nebylo ale ani jedno řešení ideální. Režim mohl poslat do vězení svého největšího kritika, u kterého máme zároveň téměř prokázané, že se ho ruské tajné služby pokusily otrávit. Tento krok by tedy neudělal Kremlu dobrou reputaci i z pohledu mezinárodní politiky. Kdyby ale Kreml Navalného po návratu nezatknul, určitě by se ho snažil marginalizovat jinými prostředky, třeba domácím vězením. To by ale taky nebylo pro režim úplně ideální. Kreml se tedy nakonec vydal tou první cestou.

Opoziční předák nedávno ukončil třítýdenní hladovku. Jak může tato strategie ublížit Vladimíru Putinovi?

Navalnyj opakovaně tvrdil, že dokud se sami nedostanete do vězení, tak se vám hladovka může zdát jako příliš radikální. Je ale jediným způsobem, jak poukázat na nelidské zacházení s vězni. Opakovaně mu odpírali lékařskou pomoc. Drželi ho v cele s lidmi, kteří trpěli tuberkulózou. Neustále přerušovali jeho spánkový režim. Tohle vše můžeme považovat za týrání. Držením hladovky připomenul nejen svůj příběh, ale i příběh dalších vězňů. A Kreml za to platí. Téměř každý rozhovor, který Putin vede třeba s německou kancléřkou či americkým prezidentem, začíná jménem Navalnyj. To je Kremlu velmi nepříjemné. Odezvu to vyvolalo i u ruské společnosti. Když začali lidé protestovat, režim Navalnému okamžitě poskytnul zdravotní pomoc. V těchto směrech můžeme považovat jeho protest úspěšný.

Tlak na Kreml tedy vyvíjí hlavně mezinárodní společenství a část obyvatel, která stojí za opozicí. Není tedy pro režim lepší tyto informace nepouštět ven?

Dnešní Rusko již není Sovětský svaz. Existuje zde určitá míra svobody slova. V tomto smyslu ještě není jako Severní Korea nebo Čína. Některá média, zejména v online prostředí, zůstávají svobodná. Režim je zatím nedokázal zlikvidovat. Rusové tak mají přístup k informacím, i když třeba prostřednictvím soukromých skupin a sociálních sítí. Stát také umožňuje přístup advokátů k vězňům. Také od nich se můžeme tyto informace dozvědět.

Ruská společnost je schopna se za Navalného postavit

Jak dění kolem Navalného rezonuje v ruské společnosti?

Stovky tisíc lidí po celé zemi začátkem roku protestovalo. To se opakovalo v polovině dubna, kdy byla situace kolem Navalného kritická. Kreml vidí a rozumí tomu, že je Navalnyj jistým katalyzátorem dlouhodobé únavy a nespokojenosti ruské společnosti.

Co by tedy pro Kreml znamenalo, kdyby situaci dohnali do extrému a Navalnyj by ve vězení zemřel?

Určitě by to vyvolalo další masovou vlnu nespokojenosti. Silná reakce by přišla ze strany mezinárodního společenství. Například Spojené státy deklarovaly, že pokud se něco Navalnému stane, je to plná zodpovědnost kremelského režimu. Ten má dohlížet na výkon trestu, který samo mezinárodní společenství zpochybnilo. V případě smrti Navalného bychom viděli další řadu sankcí a možná i jejich rozšíření do ekonomické oblasti. Reakce ze strany mezinárodního společenství by rozhodně přišla, a ne jenom ve formě nějakých prohlášení.

Jak velká část ruské společnosti stojí za Navalným a je schopna se za něj veřejně postavit?

V posledních dvou letech masivně narostla skupina lidí, kterou opozice, tedy konkrétně štáb Navalného, dokáže oslovit. Tato skupina tvoří asi 30 až 40 milionů lidí. Rusko má zhruba 140 milionů obyvatel. Není to většina, ale určitě ne zanedbatelná část populace.

Blíží se ruské parlamentní volby. Můžou být nějakým způsobem přelomové?

Nadcházející volby opět poukážou na nedostatek legitimity kremelského vedení. Ukážou, že vládnoucí strana Jednotné Rusko je z hlediska podpory na svých historických minimech. Pohybuje se hluboko pod třiceti procenty, což ve výsledku voleb Kreml nepřizná. Budeme svědky jejich masového falšování, stejně jako jsme to viděli za uplynulých dvacet let. O to důležitější budou pro občanskou společnost nezávislá média. Volby se musí důkladně monitorovat. Někdo by měl nabídnout alternativní sčítání výsledků, které by jasně ukázalo, že režim s výslednými čísly manipuluje. My musíme v tomto smyslu ruskou společnost podporovat.

Jakým způsobem?

Rusko je stále evropskou zemí a mělo by dodržovat evropské standardy právě například při umožnění svobodné politické soutěže. Já nečekám žádnou zásadní revoluci, ale spíše evoluci ruské společnosti ve smyslu vlastní emancipace nebo rekrutace dalších příznivců z mladších generací. Politický vývoj po těchto parlamentních volbách může být velmi turbulentní. Když vezmeme příklad prezidentských voleb v Bělorusku, ty Evropská unie kvůli značně zmanipulovaným výsledkům neuznala. Na tomto zádkladě by tedy EU neměla uznat ani výsledky ruských parlamentních voleb a neměla by považovat Státní dumu za legitimně zvolený orgán. Navíc je zde problém, že se volby konají i na Krymu, který svět neuznává jako součást Ruské federace.

Situace ruské opozice

V srpnu minulého byl otráven opoziční předák Alexej Navalnyj nervově paralytickou látkou novičok, kterou vyvíjel již někdejší Sovětský svaz. Sám Navalnyj otravuje připisuje režimu Vladimíra Putina.

Navalnyj zkolaboval při vnitrostátním letu, díky rychlé reakci posádky se letounu podařilo přistát v Omsku a Navalnyj byl hospitalizován v místní nemocnici. Posádka letadla a místní lékaři v čele s primářem Alexandrem Murachovským mu tak zachránili život. Po jeho hospitalizaci Murachovkij souhlasil s Navalného převozem do Německa.

Na začátku letošního roku se Navalnyj po zotavení vrátil zpátky do Ruska. Režim ho poslal na dva a půl roku do vězení. Opoziční předák si nyní trest odpykává. Jeho odsouzení mezinárodní společenství neuznává, Evropský soud pro lidská práva požaduje jeho okamžité propuštění.

Nedávno byl pohřešován již míněný primář Murachovskij, který se po několika dnech našel, oficiální ruské zdroje uvádí, že se ztratil na lovu. Vzhledem k tomu, že dva z jeho kolegů z Omské nemocnice během tohoto roku náhle zemřeli, může jeho zmizení vyvolat otázky. Kremelský režim má pověst likvidátora nepohodlné opozice a dění kolem Navalného neutichá.