Některé děti jsou dodnes bez online výuky. Stále chybí vybavení

Česká republika - Žáků bez techniky je od loňského jara výrazně méně. Napomohlo k tomu dovybavení škol. Počet dětí, které dodnes nemají on-line hodiny, však zůstává stejný. Podle České školní inspekce jich je přes deset tisíc.

Oproti minulému dubnu klesl počet žáků bez technického vybavení z 250 tisíc na pětinu. Účast dětí na on-line výuce se zvýšila díky zapůjčeným školním počítačům. Podle inspekce využilo této možnosti zhruba padesát tisíc žáků a studentů.

Největší podíl, kolem pěti procent, tvořili v neúplných základních školách. Nejméně žáků si půjčilo techniku na středních školách s nematuritními obory. O počítače požádalo pouhých jeden a půl procenta z nich.

Podle inspekce se některé děti účastní výuky nepravidelně. Důvody jsou většinou problémy v rodině nebo nízká motivace žáků. Učitelé bojují i s krátkou pozorností dětí.

„Momentálně mám na starost chlapečka s ADHD. Takové dítě neposedí. Během on-line hodin si vypíná kameru a neposlouchá mě,“ svěřuje se Stisku asistentka pedagoga Anna Filoušová.

Její druhý žák naopak učivu vůbec nerozumí. Chlapec se narodil v Číně a v češtině ovládá pouhé základy. Za běžné výuky mu Anna překládá zadání. Teď si musí pro něj vyhradit individuální hodiny. „Jinak by neměl ponětí, co se po něm chce,“ přibližuje situaci asistentka.

Rodičům chybí zkušenosti s technikou

Přestože inspekce zaznamenala zkvalitnění distanční výuky, ne každý žák ji má. Kolem tří procent dětí se doposud nesetkalo s on-line učivem. V takových případech většina učitelů pouze předává sešity s úkoly. Nejhorší je situace v nematuritních oborech středních škol.

Minulý duben ředitelé odhadovali, že by takových žáků mohlo být zhruba deset tisíc. Podle inspekce je však případů zřejmě víc. „Jedná se nejspíš jen o spodní hranici jejich současného množství,“ uvedl ve středu pro ČTK ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.

Mezi ně spadají například děti ze Speciální základní školy 17. listopadu v Děčíně. V době přísných opatření se jim pouze zadávají úkoly. „Pro pracovní papíry si chodí rodiče žáků. Staví se u nás každé pondělí a čtvrtek,“ popisuje univerzitnímu deníku učitelka Ivana Bílková.

K úkolům do výtvarné výchovy přikládají učitelky i potřebné pomůcky. Řada jejich žáků totiž pochází ze sociálně slabších rodin. „Stává se nám, že některé děti ve svých penálech nemají pera, pastelky nebo nůžky. Rodiče jim to bohužel nekoupí,“ vysvětluje Bílková.

Finanční stav rodin byl také jedním z důvodů, proč škola nepřešla na on-line výuku. „Většina z nich doma nemá počítač, a neumí ho tak ovládat,“ řekl Stisku ředitel Roman Stružinský. O proškolení rodin neuvažoval.

Splín padá i na nejmladší z nás

„On-line výuka navíc žákům se speciálními potřebami nesvědčí,“ sdělila Stisku školní psycholožka Helena Fořtová. Podle ní je osobní kontakt zásadní. Děti s postižením potřebují přítomnost druhého neustále, a to v jakémkoliv věku.

U dětí s autismem či Aspergerovou chorobou je taková výuka rozhozením těžce budované rutiny. „Sesype se jim denní řád. Autisti mají při on-line hodinách pocit, že na ně kouká tisícero očí,“ popisuje nepříjemnosti žáků psycholožka.

Fořtová zároveň dodává, že výrazně přibylo dětí s duševním onemocněním. Úzkostlivé či depresivní stavy se projevují hlavně u extrovertních jedinců. Kvůli jejich přirozené touze po společnosti, se v době nutné izolace trápí. Tíživé pocity bohužel zažívají i ti nejmenší. „Před pár dny jsem tu měla chlapečka s těžkou depresí. Je mu pouhých devět let,“ prozrazuje Fořtová.

Nic není jisté

Strasti distanční výuky se ovšem netýkají pouze žáků. Vytížení jsou také samotní rodiče. „Skloubit práci s Mireččiným učením je náročné,“ uznává Žaneta Šefčíková. Nejtěžší je pro ni současná nejistota. Nedokáže své nedočkavé dceři říct, kdy znovu uvidí své spolužáky. „Zároveň ji nejsem schopná nějakou látku vysvětlit. Občas se cítím bezradně,“ svěřuje se matka.

Naštěstí na všechno není sama. Zachraňuje ji její starší dcera Anna. Ta Žanetě v mnohých věcech pomáhá. Díky pedagogickému vzdělání dokonce doučuje Mirečku látku páté třídy.

Své si zažívá i Olga Carvová se svým jedenáctiletým Jindrou. Pro ni představuje největší překážku synovo dovádění. „Večer je těžké ho dokopat, aby šel rozumně spát, i když brzy ráno vstávat nemusí,“ říká Carvová a doufá, že se vše brzy vrátí do starých kolejí.